Blažek Bouzek Bratislava Brno bronzová kopí bronzové meče Bureš Castellologica Bohemica ČAS časopis Čelákovice České Lhotice Čižmář článek Čtverák Děčín doba bronzová Droberjar DSN Durdík Eggers encyklopedie eneolit etruský experiment Frymburk Germáni halštat hornictví hra hrad Hradec Králové hradiště hřivna Chrudim Chvojka import Jablonec nad Nisou jehlice jeskyně Jižní Čechy kameny kanibalismus kasteologie Keltové keramika kladiva kniha koflík konzervace koroze kovadliny kovolitectví kovové artefakty Královehradecký kraj latén Lewis-Williams Liberec Liberecký kraj Lutovský lužická popelnicová pole metalurgie montánní archeologie Musil muzeum nabídka náhrobníky Národní muzeum národní technické muzeum návod nedestruktivní archeologie neolit Nitra Oliva Olomoucký kraj paleobotanika paleolit Památkářské časopisy Památková péče na Moravě Památky středních Čech Pardubice Pardubický kraj Pearce Píč Plzeň Podborský Poděbrady popularizace archeologie povrchové sběry pozvánka Praha pravěk Průzkumy památek ranný středověk recenze sborník seminární práce situla skalní hrad Vranov Sklenář Slabina Sloup v Čechách Slované Smejtek speleologie srkipta střední Čechy svatí Šmolíková šperk štípaná industrie technologie těžba surovin tip Turek tvrz únětická Velký Vřešťov Veneti Vokolek východní Čechy výstavy Waldhauser zámek záušnice zpracování nálezů Zprávy památkové péče železo Živá archeologie

středa 23. ledna 2013

Seminární práce: Štípaná industrie eneolitu v Čechách

autor: Ondřej Herčík


Štípaná industrie eneolitu v Čechách

Štípaná industrie a ostatní
Štípaná industrie je poměrně málo známá, v poslední době je však k dispozici rozsáhlý soubor ze šňůrových hrobů (Kovářová 2005). Zde vznikají dlouhé retušované i neretušované čepele, ale vyskytují se také drobné nepravidelné úštěpy. Poměrně malá část čepelí vykazuje oblýskání, které svědčí o tom, že byly užívány jako srpové nože (jedna čepel, velmi pravděpodobně v násadě, tvořila obvykle jeden srpový nůž).
Štípaná industrie je vyrobena většinou z domácích surovin, ale vyskytují se běžně i importy ze sousedních zemí.
(Neústupný, E. – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M., 2008: Archeologie pravěkých Čech / 4 - Eneolit. Praha)

Starší eneolit

Štípaná industrie
Kolekce štípané industrie nejsou v nálezových souborech kultury nálevkovitých pohárů zvláště bohaté. Převažují různě retušované úštěpy a čepele včetně srpových čepelek, vsazované do dřevěných rukojetí srpů a nožů. Z hrobů i sídlištních objektů jsou známé trojúhelníkovité šipky s rovnou či konkávní bází (příloha 1). Surovinou jsou většinou glacigenní silicity a severočeské křemence, méně porcelanity, křišťál či jiné lokální materiály. Nástroje vyrobené z rohovce typu Krumlovský les, přítomné na Cimburku, prokazují kontakt s Moravou na vzdálenost ca 120 km a čepel z hrobu v Mradicíchč, zhotovená z bíle kropenatého pazourku těženého v okolí polského Świeciechowa, byla do Čech importována na vzdálenost asi 500 km. Styk s jihozápadem, s oblastí Altmühlalb severně od Dunaje, dokládají hrotité nože či srpy z bavorského deskovitého rohovce (příloha 2, 3), nalezené v hrazeném areálu u Makotřas, na výšinných sídlištích Cimburku, Dnebohu-Hradech a jako depot 8 či 9 kusů z Kánína u Poděbrad uložený v nádobě (Vencl 1985, Fig. 40-42, 2000b, 85, obr. 32:1; Pleslová-Štiková 1981c, obr. 5; Zápotocký 1961a, 175, obr. 6).
(Neústupný, E. – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M., 2008: Archeologie pravěkých Čech/Eneolit. Praha)

Střední eneolit

Bádenská kultura (E. Neústupný a M. Zápotocký)
V souborech štípané industrie, vyráběné ze severočeských kvarcitů a baltského pazourku, se našla též trojúhelníkovitá šipka.
(Neústupný, E. – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M., 2008: Archeologie pravěkých Čech/Eneolit. Praha)


Řivnáčská kultura (M. Zápotocký)
Podle S. Vencla (1971), který vycházel z materiálu získaného při výzkumu Homolky, je štípaná industrie technicky na nevysoké úrovni; kromě úštěpů a čepelí menších a středních rozměrů jsou odtud ještě srpové čepele, škrabadla a šipky trojúhelníkovitého a srdčitého tvaru. V industrii z Denemarku výrazně převládají čepelky a jejich zlomky, značný je zde podíl artefaktů s retuší a škrabadel. Na některých škrabadlech je zřetelně patrné, že byla vyrobena až druhotně na čepelkách s „křemičitým“ leskem. Nápadný je nedostatek šipek. Navíc je jeden ze dvou zde nalezených kusů dle tvaru i suroviny cizím, patrně západoevropským produktem (Macháčová 2001).
Surovinou štípané industrie byly především silicity z glacigenních sedimentů, méně již severočeské křemence, jejichž hlubinná těžba je doložena v oblasti Tušimic (Neústupná 1963a; 1988), a snad i kozákovské jaspisy (Pleslová-Štiková 1981b); na Denemarku byl k její výrobě využíván i místní křišťál. Přítomnost polských surovin (silicitů jurských podkrakovských a kropenatých świeciechowských) a deskovitého silexu naznačuje kontakt s těžebnímy okrsky v Malopolsku a Bavorsku.
(Neústupný, E. – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M., 2008: Archeologie pravěkých Čech/Eneolit. Praha)
Chamská kultura (M. Zápotocký)
Ve štípané industrii jsou hlavními tvary škrabadla a různé nástroje retušované jednostranně i oboustranně, jejichž dominující surovinou jsou bavorské silexy (Vencl 1971; Popelka 2001)
(Neústupný, E. – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M., 2008: Archeologie pravěkých Čech/Eneolit. Praha)

Mladší eneolit

Kultura se šňůrovitou keramikou (E. Neústupný)
Nejvýraznějším typem štípané industrie jsou dlouhé čepele (příloha 4, 5). Pomocí vektorové syntézy byly v materiálu z Vikletic zjištěny čtyři polytetické typy štípaných artefaktů (Neústupný 1981).
První typ (-1/3), ke kterému patřilo 23 čepelí, měl průměrnou délku 66 mm a délkošířkový index 3,7. Charakteristická je pro něj oboustranná retuš, a to strmá nebo šikmá; 6 kusů mělo srpové oblýskání. Čepele tohoto typu byly rovnoměrně rozděleny mezi hroby mužů a žen, ale s jedinou výjimkou ležely jen v hrobech dospělých osob (tento rozdíl je statisticky významný).
Druhý typ (2/3), který zahrnoval 27 čepelí, měl průměrnou délku 72 mm a délkošířkový index 3,2. Strmá a šikmá retuš se zde téměř nevyskytuje, ale velmi významnou roli hraje retuš jemná a pracovní. V 3 případech bylo konstatováno srpové oblýskání. Jde tedy o neopracované, ale užívané čepele. Rozdělení mezi hroby mužů a žen už není tak vyrovnané (je zde mírná převaha v hrobech mužů) a také rozdělení podle věku není jednoznačné (6:11 ve prospěch dospělých), ale tento rozdíl není statisticky významný.
Třetí typ (3/3) obsahoval 17 kusů s průměrnou délkou 59 mm a délkošířkovým indexem 2,9. Podobně jako u prvního typu zde hraje významnou roli oboustranná retuš, nikoliv však strmá, nýbrž plochá a šikmá. Jemná retuš a srpové oblýskání se vyskytují s menší frekvencí. Výskyt u mužů a žen je vyrovnaný, ale tento typ se statisticky významně častěji vyskytuje u mladistvých jedinců než u osob plně dospělých.
Čtvrtý (-3/3) charakterizuje 16 kusů, které mají průměrnou délku jen 43 mm a délkošířkový index jen 1,6 (většinou tedy jde o úštěpy, nikoliv čepele v tradičním pojetí, obr. příloha 6, 7). Také šířka a tloušťka zde výrazně přesahují hodnoty předchozích tří typů. Žádný typ retuše není charakteristický, srpové oblýskání se vyskytlo jen u 1 kusu. Zato však 9 kusů bylo vyrobeno z tušimického křemence. Rozdělení v hrobech podle pohlaví a věku je statisticky významné: tento typ převládá v hrobech dospělých žen.
Toto rozdělení do typů je také potvrzeno polohou silexů v hrobech. Exempláře čtvrtého typu (-3/3) jsou s jedinou výjimkou uloženy v prostoru horní části těla (zpravidla poblíž hlavy); silexy prvního typu (-1/3), pokud byly nalezeny v pásu podél stěn hrobu, ležely téměř vždy v rohu za hlavou zemřelého. Oproti tomu ty exempláře prvních tří typů, u nichž lze předpokládat funkci srpů, se statisticky významně nacházejí v prostoru nohou, a to v hrobech dospělých mužů. Převážně shodných výsledků dosáhla T. Kovářová (2005), která posuzovala celou oblast české kultury se šňůrovou keramikou.
(Neústupný, E. – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M., 2008: Archeologie pravěkých Čech/Eneolit. Praha)

Materiály

Silicity z glacigenních sedimentů
(SGS; eratické silicity, baltické pazourky, severské pazourky) – suroviny pro výrobu industrie kamenné štípané (ŠKI), často nesprávně označované jen jako pazourky. Za pazourek je však možné považovat pouze variantu rohovce z horniny křídového stáří, které z celkového množství silicitů v ledovcových sedimentech tvoří jen menší část. Plošně nejrozsáhlejší a pro Moravu nejvýznamnější primární výskyty leží především v oblasti dnešního Slezska při severním okraji Českého masívu. SGS jsou vázány na pleistocénní sedimenty (glacigenní, glacifluviální, glacilakutrinní) z doby elsterského a sálského zalednění na severní Moravě, ve Slezsku a v severních Čechách. Na našem území se tyto sedimenty rozkládají na rozloze asi 2 750 km2 (severní Morava a Slezsko) a 1 700 km2 (severní Čechy). Výskyty SGS pokračují až po jižní hranici dosahu kontinentálního ledovce, jímž byly transportovány baltické silicity ze severu. Na jih dosáhl okraj kontinentálního zalednění až do Moravské brány a odtud se v naprosto ojedinělých kusech dostaly SGS prostřednictvím řeky Bečvy do sedimentů řeky Moravy (Hulín). Ledovec pronikl i do Kladské kotliny, kde nacházíme severské silicity v okolí Bystrzyce Kłodzke. V glacigenních sedimentech není obsah silicitů příliš vysoký, například na Jesenicku tvoří 0,3-3,1 % všech valounů a průměrně 10-15 % všech eratických souvků. Rozměry silicitů se pohybují řádově v centimetrech a pouze vzácně přesahují hmotnost 1 kg. Maximálně zjištěné kusy však váží i přes 20 kg. Na povrchu některých eratických silicitů nacházíme stopy dokládající posun po tvrdém skalním podloží z doby, kdy byl silicit zamrzlý na bázi ledovce. Jde o pruhy srpovitých rovnoběžných trhlinek. Kvalita eratického pazourku výrazně kolísá od relativně neštípatelných hmot po vysoce kvalitní silicity. Některé kusy jsou prakticky neodlišitelné od silicitu krakovsko-čenstochovské jury, od rohovce typu Krumlovský les varianty II, případně od pazourku z Volyňsko-podolské plošiny. Mezi silicity glacigenních sedimentů na severní Moravě a ve Slezsku lze vyčlenit dva základní typy. Převažuje silicit pocházející z paleocénních mechovkových vápenců baltického pobřeží ze stupně dán.  Charakteristická je přo ně nahnědlá, šedá až hnědošedá barva a plochý tvar konkrecí. Zabarvení silicitu však může být v různých odstínech od téměř bílé až po tmavošedou barvu. Navětralé kusy mají často hnědočervený povrch nebo žlutohnědě zbarvené zbytky kůry. Zjistily se i proužkované varianty šedobílých odstínů. V silicidové hmotě jsou poměrně časté bělavě zbarvené, neprůstvitné inhomogenidy řádově centimetrových rozměrů. Z fosilií jsou hojné a typické relikty mechovek. Druhý typ je možné označit za pazourek podle současné petrografické terminologie. Tento typ silicitu pochází také z pobřeží dna Baltského moře, ale tentokrát jde o silicit z horniny křídy senonského stáří. V ledovcových sedimentech je zastoupen mezi 16-30 %. V typických případech mají hlízy výrazně bílou kůru (pokud nebyla obroušena transportem) a silně členitý tvar s mnoha dutinami vyplněnými bílou křídou. Ve vnitřní, obvykle šedé až černé hmotě a též na okrajích jsou hojné mikrofosilie, zlomky jehlic hub a schránky foraminifer. Dále jsou zastoupeny hystrichosféry a kokkolity. Na území České republiky je významná výskyt SGS v blízkosti Otic u Opavy, kde se v pravěku exploatoval nejspíše formou povrchových sběrů. Více dokladů po získávání silicitů z glacigenních sedimentů je z území Polska.
(Hložek, M., 2008: Encyklopedie moderních metod v archeologii Archeometrie. Praha)

Křemence severozápadních Čech
Křemence z četných výskytů v prostoru tzv. Chomutovsko-mostecko-teplické pánve mezi městy Kadaň, Most a Louny. Tvoří 1-2 m mocné lavicovité polohy, složené z jednotlivých ploten a hlíz, a v místě výchozů vytváří velké bloky a skalky. V podloží křemencových poloh jsou křídové jíly a slíny, v nadloží třetihorní tufy a tufity, případně pleistocénní sedimenty. Uvedené klastické křemičité horniny představují nejdůležitější domácí surovinu v Čechách. Tyto křemence byly rozděleny na typ Bečov, Tušimice, Skršín a Kamenná voda (viz níže).

Křemenec typu Bečov
Surovina pro výrobu industrie kamenné štípané. Je dobře rozpoznatelný podle jemně a především středně zrnité hmoty a podle typicky šedobílé barvy se skelně lesklými zrnky křemene. Vlivem chalcedonové cementační hmoty výrazně bíle patinuje a má výtečné technologické vlastnosti. Vyskytuje na výrazném návrší Písečný vrch a Verpánek u Bečova na Moravě. V prostoru je doložená pravěká těžba v období kultury s vypíchanou keramikou. Odkryvem zde bylo zachyceno několik jednoduchých jam se střepy i s kamennými dobývacími nástroji. Doklady o znalosti a využívání tohoto druhu křemence jsou známé již že starého a středního paleolitu, díle pak z neolitu, eneolitu a ze střední doby bronzové.

Křemenec typu Kamenná voda
Surovina pro výrobu industrie kamenné štípané. Na rozdíl od křemence typu Skršín má hrubší zrnitost hmoty se zrnky křemene do 3 mm, není tak pestře zabarven a vyznačuje se nápadně stříbřitě bílou patinou. Výskyty této varianty křemence jsou u obce Kamenná Voda jižně od Mostu a na několika dalších výskytech v blízkém okolí, jako např. v Poleradech, Strancích a Židovicích.

Křemenec typu Skršín (dříve označován jako křemenec typu Žatec)
Surovina pro výrobu industrie kamenné štípané. Křemenec tohoto typu je velmi jemnozrnná surovina s podstatným zastoupením kryptokrystalické základní hmoty. V ní jsou nepravidelně rozptýlena křemenná zrnka různé velikosti. Makroskopicky je nažloutle šedý, amorfní s lasturnatým lomem a někdy s rezavě hnědými, růžovými, červenohnědými nebo červenými partiemi. Velký výskyt tohoto druhu křemence byl na návrší Vrbka u obce Skršín jihovýchodně od Mostu. Křemenec zpravidla nepatinuje a obsahuje v základní hmotě kaolinové žmolky. Jeho maximální využití nastalo v mladší době kamenné.
(Hložek, M., 2008: Encyklopedie moderních metod v archeologii Archeometrie. Praha)

Křemenec typu Tušimice
Surovina pro výrobu industrie kamenné štípané. Křemenec s dokonale lasturnatým lomem je nahnědle šedé barvy přecházející až do světle žluté. V základní jemnozrnné hmotě jsou běžné světlé kaolinové skvrny a mikrovrstvičky. Křemenec občas jeví náznak vrstevnaté odlučnosti a nepatinuje. Stopy po pravěké těžbě křemence typu Tušimice byly zničeny při stavbě tušimické elektrárny. Další výskyty této varianty křemence jsou známy z nejbližšího okolí Kadaně a v Tušimicích, kde se vyskytuje v pískovci v hloubce 4 m. Těžní šachty byly hluboké 3-4 m a z jejich zásypu pochází střepy kultury s vypíchanou keramikou a kultury řivnáčské. Používání křemence typu Tušimice je známo po celý pravěk, nejvíce však z neolitu a eneolitu severních Čech.
(Hložek, M., 2008: Encyklopedie moderních metod v archeologii Archeometrie. Praha)

 Křišťál
Nejčistší varianta křemene, úplně bezbarvá a průhledná. Jako zdroje kříšťálové suroviny využívané v pravěku střední Evropy přichází v úvahu především výskyty na západní Moravě (deluviofluviální sedimenty, pegmatity) a dále snad i výskyty v Hrubém Jeseníku (Velká Kraš, Stará Červená Voda). Málo známé jsou zdroje v pegmatitech rakouského Waldviertelu a v neposlední řadě lze upozornit i na světoznámé „kříšťálové sklepy“ v tyrolských a švýcarských Alpách. Křišťál je dobře známý i z mnoha dalších výskytů, zejména v Českém masívu (Dražíce u Tábora, Příbram). Na těchto výskytech se však surovina objevuje ve velmi omezeném množství, nižší kvalitě a menší velikosti. Na Českomoravské vrchovině existují dva větší zdroje křišťálu a dalších odrůd křemene (Brtnicko a Žďársko). Pravěké použití křišťálu je známo z několika období paleolitu v českých zemí, a pak zejména z mladšího neolitu na jižní Moravě (kultura s moravskou malovanou keramikou).
(Hložek, M., 2008: Encyklopedie moderních metod v archeologii Archeometrie. Praha)

Porcelanity (kontaktní silicity)
Suroviny sloužící k výrobě industrie kamenné štípané, světle zabarvené horniny s lasturnatým lomem porcelánového vzhledu, vznikající při kontaktní teplotní metamorfóze politických hornin (jílovců, jílovitých břidlic a slínovců). Jejich geneze je úzce spjata s tělesy vyvřelých hornin anebo s vypálenými uhlenými slojemi. Porcelanity vzniklé vypálením třetihorních uhelných slojí známe z Medlovic u Uherského Hradištš a z více míst na Mostecku (Dobrčice). V Medlovicích se vyskytují v cihlově červené barvě, zatímco na Mostecku známe pestrobarevné porcelanity (červený, žlutý, šedý). Druhou skupinu tvoří porcelanity vzniklé při kontaktu pelitických hornin s vulkanity. Jde o výchozy neovulkanitů u Uherského Brodu, kde se porcelanity vyznačují nazelenale šedou barvou s hojnými dendrity a někdy i s drobnými žilkami pyritu. Nejvýznamnější zdroj je na kopci Bučník u Komně, kde se vyskytuje atraktivní porcelanit s pestrou kresbou tvořenou dendrity (keříčkovité povlaky z oxidů a hydroxidů železa a manganu). Další výskyty tentokrát modravě zelených porcelanitů jsou známy z prostoru vulkanitů těšínitové asociace v okolí Janovic u Nového Jičína. Kunětická hora u Pardubic a Čeřovka u Jičína představují zdroje žlutavě šedých porcelanitů. Významný je zejména výchoz porcelanitů na severní straně Kunětické hory na tzv. žluté skalce, kde se předpokládá i jeho pravěká těžba. Využití porcelanitů z Mostecka a Pardubicka známe již v mladší době kamenné (neolit), naopak pro porcelanity z Medlovic, Uherskobrodska a Novojičínska zatím postrádáme bezpečné doklady o jejich pravěkém opracování.
(Hložek, M., 2008: Encyklopedie moderních metod v archeologii Archeometrie. Praha)

 Rohovec typu Krumlovský les (KL)
Surovina sloužící k výrobě industrie kamenné štípané, jeden z nejpoužívanějších druhů silicitů během pravěku na našem území. Makroskopicky podobné rohovcům typu Krumlovský les (KL) jsou silicity vyskytující se v omezených zdrojích na plošinách v Brně-Líšni a v Brně-Vinohradech jižně od masívu Hádů. Rohovce pocházejí ze spodnobádenských štěrků, které se zachovaly jako relikty v prohlubních na brněnském masivu. Nachází se zde konkrece rohovců dosahující velikosti až 1 m a váhy až 60 kg. Rohovce doprovází i kvalitní rohovcové brekcie.  Štěrkovité sedimenty s menším množstvím rohovců téměř stejných s těmi jaké známe z Krumlovského lesa, se objevily také v okolí Soběšic severně od Brna. Geneticky patří k regionu Krumlovského lesa zdroje rohovců z míst ležících severozápadně od obce Němčičky (okr. Brno-venkov) při hranicích sledované oblasti. Nachází se zde pozoruhodné, ale bohužel dosud málo známí místo s doklady exploatace jurských rohovců. Při záchranném výzkumu se zjistilo několik pravěkých jam zaplněných výrobním odpadem a přemístěným materiálem. Málo omleté valouny rohovce se vyskytují v miocénních štěrcích a píscích stupně ottnang-effenburg a sedimenty překrývá tenká vrstva spraše. Rohovcová surovina nepřesahující velikost 10 cm je značně nekvalitní s hojnými trhlinami a petrosilexy. Některé rohovce označované jako typ KL však mohou pocházet i ze zdrojů v jiných částech Moravy (Chřiby), případně v Dolním Rakousku. To je nutné vzít v úvahu při hodnocení otázky provenience rohovce typu KL na pravěkých sídlištích.
(Hložek, M., 2008: Encyklopedie moderních metod v archeologii Archeometrie. Praha)

Přílohy:




Příloha 1


Příloha 2
Příloha 3

Příloha 4
Příloha 5

Příloha 6


Příloha 7


Geologické pojmy:

deluviofluviální sedimenty – splachové sedimenty

hystrichosféry – mikrofosilie nejistého systematického postavení pravděpodobně blízké bičíkovcům, řádu obrněnek. Schránky jsou tvořeny chemiky velmi odolnou organickou hmotou. Jsou známé od proterozoika do terciéru. Prvohorní a proterozoické mají velký stratigrafický význam


chalcedon (enhydros) – odrůda chalcedonu barvy světle šedé, jejíž terčovité nebo vejčité hlízky mají nerovný povrch a obsahují uzavřeniny vody se vzduchem nebo matečného louhu.


kokkolit – odrůda diopsidu, obsahující trojmocné Fe a tvořící agr. okrouhlých zelených, tmavozelených až černých zrn se zřetelnou štěp.


konkrece –     1. těleso různého tvaru a různé velikosti v sedimentu vytvořené po usazení horniny a lišící se od ní podstatně svým složením.


                        2. novotvar různého tvaru a velikosti v půdě vznikl za různých půdotvorných pochodů. Tvoří se ukládáním minerálních látek kolem center, jako jsou minerální zrna, organické zbytky aj.


kryptokrystalická struktura (C. F. Neumann 1849) struktura vyvřelých hornin tak jemnozrnná, že jednotlivé složky nemohou být rozlišeny.



lasturnatý lom – nejčastější druh lomu nerostů. Lomné plochy mají tvar lastur různé velikosti. Velmi dobře je patrný na křemeni a na jeho odrůdách, zejména na rohovcích.


pegmatity - (R. J. Hauy v práci A. Brongniarta 1813) hrubozrnné nebo velmi hrubozrnné světlé horniny vystupující jako nejmladší členy plutonických v podobě hnízd a žil, často na okraji masívů.


pelit – sediment zrnitostní odpovídající jílu, jílovci, nebo jílovité břidlici.


provenience – totéž co původ, zdroj, popř. matečná oblast, snosná oblast.


mechovky – kmen drobných mořských, vzácněji sladkovodních živočichů.


brekcie – termín rovnocenný termínu slepenec (konglomerát).


senon – stupeň stanovený A. d´Orbignym r. 1842 jako stupeň svrchní křídy


slínovec – usazená hornina vzniklá zpevněním slínu, zejména vlivem tlaku nadložních sedimentů



(Svoboda, J. a kolektiv 1983: Encyklopedický slovník geologických věd 1. svazek A – M. Praha)


 

1 komentář:

  1. Doufám, že ty "kresby" jsou míněny jako vtip :-D

    OdpovědětVymazat