Článek: Acheopark ve Všestarech otevřen

autor: Káťa Hiklová

Archeopark ve Všestarech

Konečně otevřeno

Aneb kromě šampaňského a chlebíčků podáváme malované perníčky

Dne 15. 1. 2013 se otevřely dveře Všestarského archeoparku pro veřejnost. Než Vám však povím o návštěvě všech, kteří se na tomto úžasném projektu podíleli, nechám Vás nahlédnout do zákulisí příprav tohoto dne.

Na tento den se těšil snad každý student katedry archeologie od chvíle, kdy se dozvěděl, že sen pana doc. Tichého se stal skutečností, a že slibované muzeum pravěku opravdu za nějaký čas stát bude. Sice to nějakou dobu trvalo a bylo učiněno mnoho zásadních rozhodnutí, které dozajista ovlivnily vzhled, charakter a prostředí budovy a jejího bezprostředního okolí. Kromě samotného muzea návštěvník mohl zavítat i ven a podívat se do dlouhého neolitického domu, či se šel podívat na archeologickou situaci, kde to vypadá, jako by archeolog právě odešel na oběd. Před touto situací jsou do betonu vymodelované objekty. Tyto objekty by měly v budoucnu sloužit jako trenažér pro studenty archeologie. Do těchto míst budou dány odlité kosti, keramické střepy a depoty. Celé to bude zahrnuto hlínou a cílem bude nálezy objevit a správně začistit.

Bohužel neznám jména všech lidí, kteří se na tomto projektu podíleli, ale musím zmínit hlavně Mgr. Hanku Dohnálkovou a Mgr. Václava Drnovského, bez kterých by dnes tato budova jistě nestála nebo by byla v úplně jiném stavu.

Postupně se dostáváme k našemu datu.

Jak říká pan docent: sraz „studentů vybraných počítačem“, neboli těch, kteří dobrovolně přišli pomoci s otevřením, byl již v 10 hodin dopoledne. Dostali jsme průvodcovské kartičky (které jsme po skončení akce raději vrátili, abychom nepřivedli katedru na buben) a se všemi, co v tu chvíli byli v budově muzea přítomni, jsme si prošli program. Toto samotné upřesňování povinností každého z nás (dobrovolníků bylo kolem 20) bylo dosti časově náročné a sotva jsme se po zběžné prohlídce expozice vrátili na „svá místa“, začali proudit pozvaní návštěvníci.

Muzeum v Přerově - recenze

Muzeum Přerov

Stálá expozice s názvem Archeologie Přerovska se nachází v šesti místnostech gotických suterénních prostor západního a jižního křídla zámku v Přerově. Náplní expozice jsou artefakty z období starého paleolitu až po pozdní středověk.

Expozice začíná vystavenou rekonstrukcí života neandrtálské ženy a chlapce. Nad touto rekonstrukcí se nachází informační tabule s přehledem vývoje člověka. Vedle této rekonstrukce se nachází neúplná lebka neandrtálce. Na druhé straně je vitrína s ukázkou kamenných nástrojů z lokality Předmostí u Přerova a informační tabule o období staršího Paleolitu. Toto byl pro mě velice efektivní vstup do expozice už jen proto, že expozici a vstupní dveře spojoval mostek, protože rekonstrukce se nacházela pod úrovní podlahy a protože u levé stěny byla hluboká propast.

V úvodní síni se již nachází předměty z období mladého Paleolitu a je zde tabule, která informuje o osídlení Přerovska. V prvních vitrínách se nachází nástroje z období aurignacienu a zvířecí kosti. Ve vedlejší vitríně jsou vystaveny rekonstrukce loveckých obydlí obecně a rekonstrukce loveckých obydlí dle nálezových situací na Ukrajině. Poslední vitrína v místnosti vystavuje nálezy mikrolitů, kostěných a kovových nástrojů v naleziště Předmostí u Přerova. V každé vitríně v této síni jsou zde ukázány mamutí kosti, či jejich části. Je to jen zlomek nálezu, nález činil až 1000 ks kostí mamutů. Celé této místnosti dominuje rekonstrukce pravěkého stanu a mamutí kel, který byl objeven v roce 2007. Celá tato místnost na mě působila velkolepým dojmem a nemohu tomu nic vytknout.

Muzeum Hradec Králové - recenze

Autor: Kača

VÝCHODOČESKÉ MUZEUM HRADEC KRÁLOVÉ

Muzeum města Hradce Králové se nachází na adrese Eliščino nábřeží 465. Samotná budova má tři patra, archeologická expozice se nachází v patře prvním, a má trvat až do roku 2015. Expozice s názvem „Královské město nad soutokem“ návštěvníky informuje o dějinách Hradecka od pravěku až po polovinu 18. století. Expozice se nachází ve třech místnostech. Tato expozice také vyhrála II. místo v soutěži o Cenu Gloria musaealis v kategorii muzejní výstava roku 2009.

První místnost začíná úvodní „předsíní“, kde je vystavena tabule s informacemi o nejstarší době dějinné - pravěku. Dále se v předsíni nachází dvě vitríny s paleolitickými  nálezy. Jsou ze vystaveny převážně úštěpy. Nálezy v celém muzeu nejsou rozděleny                     ve vitrínách podle historického období, ale podle lokalit, což se mi moc nelíbí. Dala bych přednost vitríně s artefakty u sebe z jednoho období. V hlavní části první místnosti se po pravé straně nachází neolitický dřevěný „člun“. Ve středu tohoto sálu se nachází vitríny s artefakty z neolitu, doby bronzové, halštatské a doby římské. Je zde vystavena neolitická keramika, bronzové koflíky, unětické náušnice, keramika kultury Lužické, šperky a spony z tohoto období, z doby železné je zde vystavena spona Duchcovského typu, skleněné korálky a opět keramika, například tzv. Plaňánský pohár. Ze slovanského období zde máme vystavenou také keramiku, šperky, nákončí opasku a mince, které se nachází pod zvětšovacím sklem. Toto sklo ale zvětšuje minci tolik, že není moc dobře vidět z boční strany. Kde není zvětšovací sklo je mince rozeznatelná mnohem lépe. Tyto artefakty byly nalezeny na lokalitách Plotiště nad Labem, Předměřice nad Labem, Nové Dvory a Pouchov.

Ve druhém sále se nachází artefakty ze středověku, převážně doby husitské.  Celé místnosti dominuje model Hradce Králové a jeho okolí, který by měl vypovídat o způsobu osídlení, které bylo na tomto území v roce 1419. Samotný model je celý za sklem a po stisknutí dané kombinace čísel se rozsvítí světlo, které označuje kostel, či církevní stavbu, která na daném místě v 15. století stála. Po obvodu místnosti se nachází vitríny se středověkou keramikou, kam patří například hrnec na nožkách, loštické poháry, červeně malovaný džbán, mísa s uchy a pohár s ostny. Část této místnosti je také zasvěcena stavbě jedné z nejvýznamnějších církevních staveb Hradce Králové a to městského chrámu sv. Ducha, jehož stavba započala ve 14. století. První a druhá místnost jsou spojeny uměle vyrobeným průchodem, aby od sebe byly odděleny jednotlivé etapy dějin. Kdyby se tady ten průchod nenalézal, byla by to pouze 1 místnost.

Poslední místnost je zasvěcena novověku a církvi. Můžeme zde najít různé církevní obrazy. Hlavně se jedná o církevní téma Poslední večeře Páně. V centru sálu jsou vystaveny zvony, protože město bylo v tomto oboru vyhlášené. Po obvodu sálu jsou vystaveny vitríny s porcelánem, rytířskou zbrojí, kovovými předměty konkrétně picí servis, dále pak je zde vystavena starobylá skříň a několik truhlic. V zadní části místnosti je ukázáno, jak vypadala sedací souprava z konce 18. století, je zde pohovka, křesla a stolek. V pozadí této scenérie je tabule s textem o 18. století. Naproti této soupravě se nachází 2 vitríny s předměty rovněž ze století 18. a to mince, šperky a různé hygienické nástroje.

Webové stránky tohoto muzea jsou velmi podrobné. Naleznete na nich odpověď na vše, co Vás napadne a každá expozice má svůj odkaz. Na stránkách archeologie se dozvíme, jak expozice vznikala, od kdy do kdy bude trvat, je zde stručný komentář a fotky přímo sálů   i samotných artefaktů.

Celá expozice je doplňována fotografiemi z výzkumů, různých rekonstrukcí či staveb z daného období. Fotografie jsou zvětšené tak, že se zabírají většinu výšky zdi.

Tato expozice se mi až nějaké drobnosti velmi líbila, je zde velmi příjemný personál, který Vám odpoví na cokoli se zeptáte. Určitě bych ji doporučila všem spolužákům.

Expozice v Anthroposu - recenze

Autor: Kača

PAVILON ANTHROPOS

Pavilon Anthropos, součást Moravského zemského muzea v Brně, se nachází v brněnské čtvrti Pisárky. Je to třípatrová budova, která byla vybudována v 60. letech. Od roku 2003 byla rekonstruována a v roce 2006 bylo opět otevřena pro veřejnost. Je zde vystavena expozice, která se snaží přiblížit laické veřejnosti historii osídlení na Moravě a v celé Evropě. Expozice je rozdělena do tří částí s názvy: Morava lovců a sběračů, Nejstarší umění Evropy a Paleolitické technologie.

V první místnosti se po levé straně ode dveří nachází blok informačních tabulí o genetice a jejím spoluzakladateli G. J. Mendelovi. Tento blok o genetice je zakončen informačními tabulemi o evoluci primátů, člověka a nakonec je zde ukázán strom života. Celá tato část o genetice je doplněna plastickou sochou, která napodobuje řez buňkou. V protilehlé části sálu začíná podrobný popis evoluce primátů. Pod informačními tabulemi, které přibližují návštěvníkům vývoj primátů, se nachází vitrína s kostrami dvou opic a dvou lebek. Naproti této vitríně se nachází další vitrína s kostrami šimpanze, gorily a orangutana. Tato část o evoluci primátů je doplněna zabudovanou televizí, kde návštěvníci můžou shlédnout dokument na toto téma. Vedle se nachází vitrína, jejímž tématem jsou Oligocenní primáti, jsou zde vystaveny čelisti, lebka Aegyptopitéka zeuxise, lebka prokonzula afrikana, čelist pliopitéka a dryopitéka. Následuje informační tabule o nálezech z období středního a mladšího miocénu. Naproti této tabule se nachází vitrína s odlitými stopami Australopitéků z Laetoli, které jsou staré asi 3,7 miliónů let. Tématem další vitríny jsou lebka Sivapitéka indicuse, čelist Sivapitéka punjabicuse a čelisti. Následuje tabule, která informuje o Sivapitécích. Vedle této tabule se nachází vitrína, kde je vystavena „Lucy“ - Australopitékus afarensis, která patří mezi nejznámější nálezy, protože je stará asi 3,2 miliónů let a zachovalo se neuvěřitelných 40% z celé její kostry. Dále se zde nachází vitrína s názvem Australopithécus. Jsou zde vystaveny 4 lebky na rotujících podstavcích, dále kyčel a čelist horní a dolní. Vedle lze zhlédnout výjev stravování pravěké rodiny. Jelikož australopitékové ještě nelovili a jedli pouze mršiny, jsou zde také ukázána mrchožravá zvířata jako sup nebo šakal. Vedle tohoto výjevu se nachází zasklený výklenek s Tématem Homo habilis, kde jsou vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích a další tři lebky bez podstavců. Vedle výklenku je informační tabule, která přibližuje život Homo habilis a Homo rudolfensis. Před schody do dalšího patra je vystavena rekonstrukce hlavy Homo habilis.

            Ve druhém patře pokračují vitríny s tématem evoluce člověka. Dalším stupněm je Homo ergaster, kterému je věnována vitrína se 2 lebkami na rotujících podstavcích, dále pak je zde vystavena čelist a část lebky. Následuje vitrína s Homo erectus, jsou zde vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích, mozkovna a stehenní kost. Tato vitrína plynule pokračuje ve vývoji k Homo heidelbergensis. Zde jsou vystaveny 4 lebky na rotujících podstavcích, dolní čelist, mozkovna, část lebky Homo antecessor, čelist Homo heiderbergensis a přední část lebky. Po této vitríně následuje informační tabule o člověku Heidelberském. Následuje výklenek, kde je ukázáno dioráma Anteneandrtálců z Bilzingsleben. Pod velkými okny, které prosvětlují větší část celé místnosti, se nachází vitrína s kostmi a zuby mamuta. Ve výklenku na druhé straně je vystaveno dioráma Neandrtálců v jeskyni Kůlna, vedle níž je tabule, která informuje o životě neandrtálců. Další vitrína, která je přes celou stěnu, ukončuje evoluci člověka a to konkrétně obdobími Homo neandrtalensis, kde je vystaveno 5 lebek na rotujících podstavcích, čelist, pažní kost a výlitek mozkovny a Homo sapiens, kde jsou vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích. Pak je zde ukázka paleolitického umění, které se nachází ve třetím patře, informační tabule o životním stylu kromaňonců, vitrína s tématem Homo sapiens na Moravě a vitrína s názvem Příběh lidského rodu. V koncové uličce se nachází obraz Stádo pižmoňů při obraně před vlky a následují vitríny s kostrami divokých zvířat. Protější ulička informuje návštěvníky o pravěkých technologiích nejen pomocí vitrín, ale i pomocí zabudované televize s krátkými videi. Celému druhému patru dominuje rekonstrukce mamuta s mládětem v životní velikosti.

            Ve třetím patře jsou ukázány především technologie, které se vztahují k různým částem pravěku od staršího paleolitu k neolitu. Tabule stručně informují o každém období pravěku. V tomto sále jsou nálezy roztříděny podle lokalit, kde byly nalezeny. Například je jde vitrína Předmostí s informacemi o lokalitě a danými nálezy. V jednom rohu místnosti se nachází výjev Kulturní praktiky neandrtálců, v protějším rohu je výjev Kruhové uskupení z mamutích kostí s vlkem. Zajímavostí je rekonstrukce trojhrobu z Dolních Věstonic a hrob brněnského šamana, kde je ukázána rekonstrukce šamana, jeho obleku, a jsou zde vystaveny též nálezy z hrobu. V druhé části místnosti je výjev neolitické chýše z rákosu. Poté následuje část  Nejstarší umění Evropy, kde jsou ukázány rekonstrukce například stropu z jeskyně Altamira, výjevy z jeskyně Niaux nebo z Chauvetovy jeskyně. Jedna vitrína představuje Venuše s názvem: Ženský a mužský svět v gravettienu. Dále zde máme nálezy předmětů z kostí, například bizona, koňskou hlavu a další. Mezi další ukázky umění mohu zmínit koníka nebo expresivní kresbu jelena velkorohého z Lascaux.

            Cílem pavilonu bylo informovat návštěvníka o pravěku na našem území a to převážně na Moravě. Dle mého názoru byl tento cíl určitě splněn. Bez menší kritiky se to ale neobejde. Jakmile jsem vstoupila do expozice, nevěděla jsem, kde začít. Začala jsem u genetiky a plynule jsem pak přešla k Homo habilis, protože začátek evoluce primátů se nacházel v opačné části místnosti než genetika. Hned první vitríně, kterou jsem si začala prohlížet, chyběly popisky nebo u dalších vitrín byly špatně čitelné, jinde se odlepoval  text na zdi, který doprovázel různé výjevy z minulosti. U vitríny s odlitkem stop jsem přemýšlela co to je, protože tam nebylo téměř nic vidět. Jelikož expozice skáče z jednoho rohu do druhého, uvítala bych šipky se směrem prohlídky. Pavilon je velice pěkně vybaven, ale místy je to trochu zmatené. Nemluvím jen o přízemí, ale také převážně o třetím patře, kde bylo, dle mého názoru, zbytečně moc ukázek pravěké technologie. Jelikož vitríny se zde převážně zaměřovaly na určité lokality, stačilo by pouze odstranit pár vitrín a efekt by zůstal stejný. Jinak se mi Anthropos moc líbil a určitě bych ho doporučila všem mým známým. 

Seminární práce: Oblastní muzeum Děčín

autor: Vlk                  

                         Oblastní muzeum Děčín

            Přiznám se, že má počáteční očekávání od Oblastního muzea Děčín nebyla velká, nicméně nakonec jsem byl mile překvapen a odnesl si nejen zapamatované informace, ale i informace hmotné v podobě odborné literatury.

            Muzeum je v současné době umístěno v bývalém loveckém zámečku Thun-Hohensteinů, kde sídlí již od roku 1953. Hned za vstupními dveřmi návštěvníka uvítá prostorná předsíň s recepcí a dle mého názoru velmi ochotnou obsluhou. Otevírací doba Muzea je v od úterý do neděle od devíti hodin ráno, do pěti odpoledne s hodinovou přestávkou na oběd mezi dvanáctou a třináctou hodinou, která se ovšem pravděpodobně nedodržuje, protože já jsem do Muzea dorazil někdy kolem dvanácti třiceti a bylo otevřeno. Po dotazu na přítomnost archeologické expozice a zakoupení studentského vstupného směřovala má první otázka k možnosti fotografování archeologických sbírek s vysvětlení, že jsem student archeologie a velmi by se mi to hodilo. K mému překvapení jsem se nedočkal prudce negativní odpovědi, jako se mi to již mnohokrát stalo u velkého počtu jiných expozic či výstav, ale vstřícné nabídky, že se zeptají pana ředitele - kterým je v současné době Mgr. Milan Rosenkranc. Naneštěstí pan ředitel byl právě na obědě, a tak mi obsluha zdvořile nabídla prohlídku ostatních expozic, než se pan ředitel vrátí. Než jsem se vydal na prohlídku jiných expozic, povšiml jsem si mezi literaturou tenkého sešitu ve formátu A4 jménem Město na Louce od Tomáše Velimského. Ukázalo se, že jde o publikaci Archeologického výzkumu na Mariánské louce v Děčíně v letech 1984 - 1989. Po zjištění velmi příznivé ceny třicet osm korun jsem nezaváhal a zakoupil. Než se vrátil pan ředitel z oběda, měl jsem možnost shlédnout i jiné expozice a to s alespoň krátkým výkladem pana průvodce, který o každém exponátu věděl alespoň několik slov. Po svém návratu z oběda pan ředitel laskavě svolil k fotografování a já se mohl pustit do archeologické expozice.

            Archeologická expozice se nachází ve dvou nevelkých místnostech a tvoří oproti jiným expozicím pouze minoritní část toho, co může Muzeum nabídnout. Hned po vstupu do místnosti oči návštěvníka padnou na vystavený kostrový pohřeb dvou jedinců z období vrcholného středověku, který nepochybně velmi zaujme. Většina archeologické expozice je vyplněna četnou keramikou a pouze třemi menšími vitrínami s železnými artefakty. Většina keramika je zrekonstruována a chybějící části nádob doplněny sádrovými odlitky. Všechny vitríny jsou vybaveny malými papírovými cedulkami s popisy exponátů. Získal jsem ale dojem, že popisy jsou zbytečně stručné a neposkytují tolik informací kolik by mohly. Jako příklad mohu uvést právě onen kostrový pohřeb, kde Muzeum uvádí pouze, že jde o kostrový pohřeb dvou jedinců z Archeologického výzkumu na Mariánské louce. Při tom tento nedostatek informací není způsoben tím, že by nebyly k dispozici, protože webové stránky muzea uvádějí například to, že jde o pohřeb muže a ženy - manželského páru, což v popisu nacházejícím se ve vitríně chybí. S keramikou je to velmi podobné. U jedné vitríny třeba stojí pouze: „Soubor keramiky z obj. 18 - zemnice 2.poloviny 13.století. Z pohledu běžného neodborného návštěvníka je třeba údaj o tom, z kterého je objektu naprosto zbytečný, za to si myslím, že by přivítal nějaké rozšíření o názvech a praktickém účelu jednotlivých nádob. Další příklad mohu uvést u přeslenů, u kterých stojí pouze „kamenné a keramické přesleny“. Aniž bych chtěl pochybovat o vzdělanosti návštěvníka, myslím, že obvykle netuší, co je to vlastně ten přeslen a k čemu slouží a třeba by to rád věděl. Celá archeologická expozice se týká pouze právě zmíněného výzkumu na Mariánské louce, namísto toho, aby ukazovala nějaký dobový průřez hmotnou kulturou od pravěku do středověku, což je myslím škoda. Pravěké nálezy z této oblasti přitom nepochybně existují, protože se o nich zmiňují webové stránky. Rozšiřující informace k této expozici může návštěvník pak nalézt právě ve výše zmíněném sešitě doplněném četnými ilustracemi. O okolnostech nálezů a archeologickém výzkumu samotném pak informují velké tabule na stěnách mezi vitrínami.
            Prezentace Muzea jako takového na webových stránkách je dle mého názoru na dobré úrovni. Lze se tam dozvědět vše, co návštěvník potřebuje vědět - otevírací dobu, typy expozic, jejich popisy, nabídku publikací i odkazy na webové stránky poboček Muzea. Samotná archeologická sbírka je také na webových stránkách popsána velmi dobře a lze se z ní poměrně přesně dozvědět, co návštěvník v expozici uvidí.

            Můj celkový dojem z Oblastního muzea v Děčíně byl pozitivní, byť bych ocenil rozšíření archeologické expozice a napravení výše zmíněných nedostatků.

Recenze na výstavu: Regionální muzeum v Jílovém u Prahy

autor: Součková M.

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy

Město Jílové, které je už od svých počátků proslulé těžbou zlata, se nachází asi 20 km jižně od Prahy a je součástí středočeského kraje. Zdejší muzeum bylo založeno roku 1891 v domě, který patří mezi čtyři nejstarší domy ve městě a jmenuje se dům Mince. Na vzniku muzea se zasloužil zdejší občan Leopold Čihák, když nabídl městu svojí sbírku. Zastupitelstvo města nabídku přijalo a založilo městské muzeum pod vedením Leopolda Čiháka. Dnes má muzeum tři stálé expozice a zároveň se stará o okolní štoly, které udržuje pro veřejnost. Každá expozice má své informační zápisky, ale při zakoupení vstupenky je návštěvník informován o všech expozicích a výstavách, které zrovna probíhají, možné je i získat doplňující informace.

Recenze na výstavu: Severočeské muzeum v Liberci

autor: Součková M.

Severočeské muzeum v Liberci

Liberecké muzeum patří mezi největších muzea v České republice. Jeho založení spadá do roku 1873, kdy bylo vytvořeno za účelem uměleckoprůmyslového muzea a je jedním z nejstarších muzeí tohoto typu. Už během prvních let mělo muzeum značně rozsáhlé sbírky ve všech zajímavých oborech, a také vlastnilo i nějaké zajímavé exponáty z Předního a Dálného východu. Nejvíce však zaplňovaly sbírky muzea exponáty ze skla a textilu. Neboť severní Čechy jsou a byly už od dávných dob sklářským rájem a textilní průmysl zde byl také značně vyvinut, o čem svědčí mnoho textilních továren nejen v okolí města, ale i v jiných městech Libereckého kraje. Muzejní sbírky se rok od roku rozrůstaly a nakonec se zastupitelstvo města rozhodlo, že pro tyto účely postaví novou muzejní budovu, která bude už pouhým vzhledem lákat zájemce. Budova byla postavena v letech 1897-1898 v romanticko- historizujícím stylu. K ní byla časem přistavěna renesanční věž, která je podobná věži liberecké radnice. Po druhé světové válce byly v rámci reorganizace k muzeu přičleněny regionální sbírky Vlastivědného muzea a Přírodovědného muzea v Liberci. Součástí muzea je i rozsáhlá knihovna, která zřejmě vznikla už na samém počátku muzea.

Dnes má muzeum tři stálé sbírkové oddělení (přírodovědecké, uměleckohistorické a  historicko- archeologické).

Recenze na výstavu: Městské muzeum v Čelákovicích

autor: Součková M.

Městské muzeum v Čelákovicích

Město Čelákovice, ležící v severovýchodní části okresu Praha – východ, je od Prahy vzdálené asi 15 km.  Toto město se nachází na levém břehu Labe, tedy ve velmi úrodné oblasti, a proto bylo osídlováno, spolu s jeho okolím, již od mladší doby kamenné. V dobách středověku zde vzniká hradiště, v jehož blízkosti byla vybudována dřevěná Tvrz na kamenné podezdívce, ta pochází pravděpodobně z konce 10. století. Stavba byla v 13. století nahrazena stavbou kamennou. Areál Tvrze byl v 15. a 16. století rozšířen a opevněn vlastní hradební zdí. Spojitost mezi Tvrzí a muzeem je vcelku velká, neboť v tomto středověkém šlechtickém sídle muzeum trvale sídlí už od roku 1949. Tvrz byla koncem 20. století zrekonstruována do goticko-renesanční podoby a takto vypadá i v současnosti. Muzeum je také členem Asociace muzeí a galerií České republiky, České numismatické společnosti a České archeologické společnosti. Přístupná část Tvrze veřejnosti, je rozdělena na tři stálé expozice.

Recenze na výstavu: Polabské muzeum v Poděbradech

autor: Abbadan

Polabské muzeum v Poděbradech

Polabské muzeum je od 1. 1. 2003 příspěvkovou organizací zřizovanou Středočeským krajem. Polabské muzeum spravuje tyto muzejní pracoviště: Polabské muzeum v Poděbradech, Památník krále Jiřího z Poděbrad, Polabské národopisné muzeum v přírodě Přerov nad Labem, Vlastivědné muzeum Nymburk, Muzeum Bedřicha Hrozného Lysá nad Labem, Galerii Melantrich Rožďalovice a Městské muzeum Sadská. Expozice Polabského muzea jsou umístěny v architektonicky a historicky hodnotných objektech. Polabské muzeum spravuje a veřejnosti zpřístupňuje 3 památkově chráněné budovy (špitál zv. Kunhuta v Poděbradech, Staročeskou chalupu v Přerově nad Labem a roubený patrový měšťanský dům v Rožďalovicích), které jsou v majetku Středočeského kraje a dále své expozice prezentuje ve 2 památkově chráněných budovách, které vlastní jednak Univerzita Karlova v Praze (Zámek Poděbrady) a jednak Město Lysá nad Labem (Muzeum B. Hrozného Lysá nad Labem).