Blažek Bouzek Bratislava Brno bronzová kopí bronzové meče Bureš Castellologica Bohemica ČAS časopis Čelákovice České Lhotice Čižmář článek Čtverák Děčín doba bronzová Droberjar DSN Durdík Eggers encyklopedie eneolit etruský experiment Frymburk Germáni halštat hornictví hra hrad Hradec Králové hradiště hřivna Chrudim Chvojka import Jablonec nad Nisou jehlice jeskyně Jižní Čechy kameny kanibalismus kasteologie Keltové keramika kladiva kniha koflík konzervace koroze kovadliny kovolitectví kovové artefakty Královehradecký kraj latén Lewis-Williams Liberec Liberecký kraj Lutovský lužická popelnicová pole metalurgie montánní archeologie Musil muzeum nabídka náhrobníky Národní muzeum národní technické muzeum návod nedestruktivní archeologie neolit Nitra Oliva Olomoucký kraj paleobotanika paleolit Památkářské časopisy Památková péče na Moravě Památky středních Čech Pardubice Pardubický kraj Pearce Píč Plzeň Podborský Poděbrady popularizace archeologie povrchové sběry pozvánka Praha pravěk Průzkumy památek ranný středověk recenze sborník seminární práce situla skalní hrad Vranov Sklenář Slabina Sloup v Čechách Slované Smejtek speleologie srkipta střední Čechy svatí Šmolíková šperk štípaná industrie technologie těžba surovin tip Turek tvrz únětická Velký Vřešťov Veneti Vokolek východní Čechy výstavy Waldhauser zámek záušnice zpracování nálezů Zprávy památkové péče železo Živá archeologie

čtvrtek 4. července 2013

Seminární práce: Paleobotanika

autor: Dertemar



Paleobotanika

            Paleobotanika je vědní obor (jedno z odvětví botaniky, respektive paleontologie), který zkoumá rostlinou vegetaci minulých geologických období a všechny životní projevy této vegetace.
Toto odvětví je nedílnou součástí botaniky vůbec, obvzláště pak rostlinné morfologie, systematiky či anatomie. V minulosti byla paleobotanika omezena hlavně na otisky a zkamenělé zbytky rostlinné vegetace. Dnešní moderní paleobotanika zkoumá i zuhelnatělé části rostlinného těla, které jsou pomocí chemických metod uvolněny z hornin. Otisky fosilních rostlin lze také zkoumat pomocí slabého ultrafialového nebo dokonce infračerveného světla. Ovšem neméně významným stále zůstává mikroskopický výzkum pylových zrn.

            Paleobotanika (někdy se setkaváme i s pojmy paleofytologie nebo fytopaleontologie) neustále nabývá na významu kvůli dohadům o vývoji rostlinstva, jelikož různorodé paleontologické nálezy nám velmi často doplňují konkrétní případy celé příbuzenské linie v říši rostlin, které jsou teoreticky odhadované na základě srovnávací morfologie či anatomie dnes žijících rostlin. Toto odvětví se tak stává rovněž důležitým pomocníkem při bádání v oboru rostlinné fylogeneze – vývoj organismů na úrovni taxonomické skupiny (jako např. druhu, čeledi, kmene...). Jelikož vývoj rostlinné vegetace měl určitý zákonitý postup stejně jako vývoj živočišstva, lze těchto okolností využít pro geologickou ,,časomíru“ díky které můžeme podle přítomnosti fosilních zbytků určitých rostlinných společenstev předpokládat relativní stáří rozmanitých vrstev. Koneckonců víme, že rostlinná vegetace je velmi citlivým prvkem reagujícím velmi důsledně na sebemenší změny klimatických a edafických (půdních) podmínek změnami v úpravě své vnější podoby, ale také svých vnitřních struktur, což nám do určité míry umožňuje i rozmanité dohady o klimatických podmínkách, půdních poměrech popřípadě rozložení souší a vodních ploch a toků v dobách dávno minulých. Díky tomu všemu může paleobotanika jako věda být nápomocná a prokazovat neocenitelné služby svými výzkumy v nejrůznějších oborech např. biologických, geologických, ale také v archeologii nebo kosmonautice.

             V geologických vědách se paleobotanika uplatňuje ve:

stratigrafii - při určení stáří vrstev podle otisků listů nebo jejich kutikul (tenké voskové vrstvičky chránící povrch rostliných orgánů před smáčením), podle spor a pylových zrn, dřev apod. Některé zbytky, jako spory a pylová zrna, dřeva, mohou být přeplavovány z vrstev starších do mladších a naopak, nebo mohou pro své nepatrné rozměry migrovat spolu s podzemní vodou a naftou z jedněch vrstev do druhých. Proto je zde třeba zvláštní opatrnosti.

sedimentologii - při stanovení prostředí podle ekologie organismů, při zjištění destrukce hornin nebo jejich transportu.
           
geochemii - při stanovení fysiologických procesů fosilních organismů (podle analogie s žijícími), koncentrace různých prvků aj.

ložiskové geologii - při vysvětlení geneze (vzniku) rudních i nerudních ložisek.

hydrogeologii - poslední dobou se využívá nálezů fosilních spor a pylových zrn ve vodách i určení stáří těchto vod: např. Lueckisporites virkkiae v zechsteinských solných vodách Poruří a oblasti severně od Frankfurtu nad Mohanem; dále karbonské spory ve slaných vodách hornoslezského karbonu - tyto vody byly považovány za relikty třetihorních mořských vod. Je však potřeba velké opatrnosti, protože uvedené mikrofosílie mohou migrovat, např. spolu s naftou.

paleografii a paleobiogeografii - při stanovení rozlohy pevniny a moří a rozšíření organismů.

paleoklimatologie - při stanovení podnebí minulých geologických období.

geofyzice - možnost stanovení vzdálenosti Země a Měsíce, rychlosti rotace Země, potvrzení kontinentálního driftu a průběhu paleomagnetických rovnoběžek.

            V biologických vědách pomáhá paleobotanika ve:

vědě o vývoji - stanovovat vývojové zákonitosti.

systematické botanice - poznávat dnes již vyhynulé rostlinné skupiny.

rostlinné morfologii, morfogenesi a anatomii - poznávat utváření různých orgánů rostlinných těl.

fylogenesi rostlin - poznává  kmenový vývoj rostlinstva.

geobotanice - vývoj rostlinstva a rostlinných formací v jednotlivých částech Země v geologické minulosti až do dneška, a podnebí, v kterém rostlinstvo tehdy vegetovalo atd.

            V dalších vědních oborech:

archeologii - je paleobotanika užitečná tím, že pomáhá určovat především stáří nalezených předmětů, či co lidé daného období konzumovali jako potravu.

kosmonautika - se intenzivně zajímá o paleobotanické výzkumy nejstarších období života na Zemi (prekambrium), o první osídlence souše. To proto, aby bylo možno předpokládat, s jakými formami organismů se mohou eventuelně setkat kosmonauté na jiných planetách.



Jirusia jirusii, list cykasovité rostliny, Břežany

úterý 2. července 2013

Montánní Archeologie

MONTÁNNÍ ARCHEOLOGIE - HLEDÁME KOLEGU DO TÝMU…

Hornické a hutnické oddělení Národního technického muzea se vždy v době svého působení
zabývalo historií hornictví. Již v dobách minulých, působili v našem oddělení špičkoví archeologové, zabývající se starým hornictvím – montánní archeologií, jako například PhDr. Jiří Waldhaues, CSc., PhDr. Jaroslav Kudrnáč, CSc. a další montánní historici jako byl PhDr. Jan Kořan nebo Dr. Jiří Majer. Dnes se montánní archeologie dostává mezi aktivní obory, vzhledem k řešení otázek spojených s pozůstatky hornictví.

Oddělení hornictví a hutnictví se dvěmi pracovníky, zaměřenými na montánní téma působí v této oblasti, především na bázi dokumentace historických důlních děl a reliktů po těžbě nerostných surovin. V rámci působení v Národním technickém muzeu, ale i ve volném čase navštěvujeme různé lokality středověkého, ale také novověkého hornictví. Jelikož jsme zaměřeni především na techniku a technologie, schází nám kolega, který by nás doplnil ve věcech archeologických. Hledáme mladého, akčního kolegu, popřípadě studenta archeologie, který by se tématem montánní archeologie chtěl zabývat. Rádi mezi sebe přivítáme osobu se zájmem o toto téma a různé expedice. Budeme rádi za osobu především z Prahy nebo nejbližšího okolí.
Nabízíme možnost nahlédnout do míst, kam běžné osoby nemají přístup. Nabízíme přístup k tématické literatuře, a to i zahraniční. Spolupracujeme s dalšími institucemi, jako je Státní báňská správa, Ústav památkové péče, Česká geologická služba, Deutsches Bergbaumuseum Bochum nebo s kolegy z oboru montánní a industriální archeologie.

!!! Z d a ř   B ů h !!!
V případě zájmu, prosím kontaktujte:

Bc. Karol Šmehil
kurátor hornických sbírek
oddělení hornictví a hutnictví
Národní technické muzeum
karol.smehil@ntm.cz
+420 728 682 674