Blažek Bouzek Bratislava Brno bronzová kopí bronzové meče Bureš Castellologica Bohemica ČAS časopis Čelákovice České Lhotice Čižmář článek Čtverák Děčín doba bronzová Droberjar DSN Durdík Eggers encyklopedie eneolit etruský experiment Frymburk Germáni halštat hornictví hra hrad Hradec Králové hradiště hřivna Chrudim Chvojka import Jablonec nad Nisou jehlice jeskyně Jižní Čechy kameny kanibalismus kasteologie Keltové keramika kladiva kniha koflík konzervace koroze kovadliny kovolitectví kovové artefakty Královehradecký kraj latén Lewis-Williams Liberec Liberecký kraj Lutovský lužická popelnicová pole metalurgie montánní archeologie Musil muzeum nabídka náhrobníky Národní muzeum národní technické muzeum návod nedestruktivní archeologie neolit Nitra Oliva Olomoucký kraj paleobotanika paleolit Památkářské časopisy Památková péče na Moravě Památky středních Čech Pardubice Pardubický kraj Pearce Píč Plzeň Podborský Poděbrady popularizace archeologie povrchové sběry pozvánka Praha pravěk Průzkumy památek ranný středověk recenze sborník seminární práce situla skalní hrad Vranov Sklenář Slabina Sloup v Čechách Slované Smejtek speleologie srkipta střední Čechy svatí Šmolíková šperk štípaná industrie technologie těžba surovin tip Turek tvrz únětická Velký Vřešťov Veneti Vokolek východní Čechy výstavy Waldhauser zámek záušnice zpracování nálezů Zprávy památkové péče železo Živá archeologie

úterý 29. května 2012

Bronzová kopí - seminární práce

autor: Abbadan

Bronzová kopí

1.   Těžba surovin a metalurgie

Těžba rud v mladší době bronzové v Evropě je doložena těžbou mědi například v tyrolských Alpách, Španělsku nebo Bulharsku. Způsob, jakým pravěcí horníci při dolování rud ze země postupovali, je tedy známý. Šlo již o poměrně vyspělou těžbu v hlubinných šachtách zpevněných dřevěnou výztuží, které byly vybaveny větracími šachtami. Proces samotné těžby spočíval v tom, že před stěnou byla rozložena hranice a zapálen oheň. Stěna byla silně zahřáta a poté vodou prudce ochlazena, následkem čehož rozpukala a rudu bylo možné vylámat. Získaný materiál byl nošen na povrch v kožených vacích, nebo jednoduchým rumpálem vytahován na povrch. Na místě zřejmě docházelo k drcení a čištění rudy, a poté k tavení v tavících píckách do formy nejčastěji ve tvaru tzv. koláčů (čoček) nebo hřiven, vhodných k transportu a výměně.
Z území Čech přímé doklady těžby mědi nejsou. Měď nalézaná na našem území v eneolitu je především sedmihradského a slovenského původu, v mladších obdobích je využívána surovina z Alp a středního Německa. Ovšem v Krušných horách se vyskytoval cín, tedy druhá složka potřebná k výrobě bronzu (cínový bronz), který se začal do slitiny přidávat ve starší době bronzové (Reinecke BA2). V nejstarší fázi starší doby bronzové (Reinecke BA1) se k mědi přidával arsen, nebo již arsen měď obsahovala jako příměs (arsenový bronz), ale cín měl lepší vlastnosti a oproti arsenovému bronzu, který měl stříbřitou barvu, cínový bronz byl barvy zlatavé. V době, kdy popularita zlata výrazně narůstala, je možné, že i zlatavá barva přispěla k většímu využití cínu.

středa 16. května 2012

čtvrtek 3. května 2012

Koroze a konzervace kovových předmětů

autor: Abbadan


KOROZE A KONZERVACE KOVOVÝCH PŘEDMĚTŮ

KOROZE

Koroze je samovolné, postupné rozrušení kovů či organických i anorganických materiálů vlivem chemické nebo elektrochemické reakce s okolním prostředím. Může probíhat v atmosféře nebo jiných plynech, ve vodě a jiných kapalinách, zeminách a různých chemických látkách, které jsou s materiálem ve styku. Toto rozrušování se může projevovat rozdílně; od změny vzhledu až po úplný rozpad celistvosti.

KONZERVACE KOVOVÝCH ARTEFAKTŮ
Průzkum předmětu

Před konzervací jakéhokoli předmětu musí byt v první řadě proveden průzkum, díky kterému zjistíme závažnost poškození artefaktu a můžeme tedy navrhnout vhodný postup práce. Do průzkumu se zahrnuje i zpracování historických informací o předmětu, jeho dřívější způsob využití, v neposlední řadě i identifikace místa nálezu a možné historické spojení s danou lokalitou.

středa 2. května 2012

Reportéři ČT: Spor města Litomyšl s archeology

Vzhledem k tomu, že jsme byli v Litomyšli na praxi mi nepřipadá od věci přidat sem i odkaz na reportáž, jež se výzkumem zde zabývá. Leccos to vysvětluje...


http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/212452801240016/

Reportéři ČT, 23.4.2012 : Spor města Litomyšl s archeology 
Litomyšl je v seznamu UNESCO a možná i proto dostala obrovskou dotaci z Evropské unie na oživení svého historického srdce – Zámeckého návrší. Čtyři sta milionů korun jsou peníze, které umožňují chovat se k tomuto kulturnímu dědictví s náležitou péčí – a přesto jsme svědky situace, která rozzlobila jak památkáře, tak archeology. Město totiž nebylo schopné ošetřit archeologický průzkum, ohrozilo tak nejen památky, ale narušilo i regulérnost veřejné soutěže, harmonogram stavby a v důsledku toho i proplacení dotace. Spor zachytila reportérka Rebeka Bartůňková.

úterý 1. května 2012

Železné hřivny a význam zpracování kovů na přelomu letopočtu a slovanském období


autor: Miho
Seminární práce:
Železné hřivny a význam zpracování kovů na přelomu letopočtu a slovanském období


(Stáhněte si i prezentaci k tématu :http://www.uloz.to/xVD6nBk/prezentace2-pdf )


    Předmětem mého odborného referátu jsou železné hřivny. Tyto jednoduché předměty známé znamenaly pro naše předky mnoho. Ačkoliv samozřejmě železo nebylo ceněno jako zlato, díky jeho skvělým vlastnostem stálo lidem za to, trápit se s jeho velice pracnou výrobou.


Počátky výroby železa a obchodovatelné suroviny
    Počátku výroby železa předcházela zaběhnutá výroba a zpracování mědi a jejich slitin, která má v Evropě kořeny již na sklonu eneolitu, ale předtím však již v 7. až 5. tis. př.n.l. některé kmeny na Předním východě tuto technologii ovládaly. V průběhu doby bronzové se začala projevovat vyčerpanost dosud známých ložisek, což byla jedna z příčin, proč se lidé začali ohlížet po jiném kovu, který by uspokojil stále se zvětšující poptávku. Na základě velice ojedinělých nálezů lze předpokládat, že první setkání člověka s kovovým železem, nastalo již dávno před rokem 3000 př.n.l., na území ve východním
Středomoří. Zpočátku se jednalo hlavně o železo meteoritické (charakteristické vysokým obsahem niklu, obrázek 1.), či železo náhodně vyrobené. V třetím a druhém tis. př.n.l. začaly pracovat první železářské pece v přední Asii a Anatólii, kdy se jednalo především o zbraně a předměty mimořádného významu. Vznik železářství je úzce spojen se zaběhnutou technologií výroby mědi, kdy tavbou sulfidických rud (CuFeS2) vzniká železo jako vedlejší, odpadový produkt. K oddělení obou technologií došlo ke konci 2. tis. př.n.l., kdy se v objevují v 12.-11.st. př.n.l. železné zbraně i výjimečně zemědělské nářadí, ale stále se jedná o okolí východního Středomoří. Otázka, kde vznikla metalurgie železa, je stále nezodpovězená, zda –li se objev uskutečnil na jednom místě kulturního dějiště, či zda se jedná o jev , polygenetický. Do Evropy se znalost výroby železa dostávala přes Středomoří, Makedonii, dnešní severní Jugoslávii a do východních podhůří Alp, odkud se pak volně šířila do ostatních částí střední a severní Evropy. Do střední Evropy se znalost zpracování železa dostala až v halštatském období, okolo 8.st. př. n. l.