Skalní hrad Vranov
Okr. Jablonec nad Nisou
Historie hradu
Hrad Vranov se nachází na konci strmého pískovcového
bradla nad pravým břehem řeky Jizery u obce Malá Skála, jak se také hradu říkalo.
Byl založen nejspíše na počátku husitských válek. Založil ho Heník
z Valdštejna v době, kdy již éra výstavby nových hradů pomalu
ustupovala. V roce 1425 se poprvé řipomíná Heník z Valdštejna se sídlem na
Vranově (Henykonis de Waldstein alias de Wranov) na území darovaném kdysi dávno
turnovskému klášteru, který v roce 1424 husité vypálili. Heník
z Vranova roku 1432 využil vysokého zadlužení Hynka Berka z Dubé a
zástavou od něj získal hrad Ostrý. Po bitvě u Lipan se Heník dočkal ocenění za
svou věrnost od krále Zikmunda a to tím, že si spolu s Bohušem z Frýdštejna
rozdělili statky po někdejším cisterciáckém klášteře. Dále Heník získal od
krále list s majestátem, v němž mu Zikmund dává dvůr s poplužím
ve Svinařích, Rychnov a snad i Radlo a rychtu jenišovickou s příslušnými
vesnicemi. Roku 1437 dostává od krále tvrz s dvorem v Šestajovicích u
Horních Počernic a ves křížovníků zderazských, které Heník postoupil Janu
Hřelovi. Roku 1438 připojil Heník ke svému stále rostoucímu panství vranoskému
i valdštejnskou část města Turnova kterou mu prodal Jindřich
z Vartemberka. Tak získal Heník pod kontrolu další část horního Pojizeří a
důležitou hospodářsky strategickou část tohoto kraje. Starší literatura uvádí,
že byl hrad Vranov roku 1447 zpustošen a v letech 1447-1456 byla pod ním
vystavěna tvrz, kde žili Heníkovi potomci se svou matkou Eliškou. To se ovšem
nezakládá na příliš ověřených informacích. Je možné, že v té době již
pomalu začali stavět tvrz pod hradem, ale pravděpodobně nebyl Vranov zničen.
Po
Heníkově smrti získal panství jeho nejmladší syn, zvaný Šťastný, který, stejně
jako jeho otec, podporoval krále Jiřího z Poděbrad. Roku 1537 Jindřich
Šťastný umírá a odkazuje hrad Vranov Karlovy, jednomu ze svých synů. V 16.
st. si Valdštejnové v údolí Vartemberky postavili zámeček a v roce 1538
prodali vranovské panství nejvyššímu královskému purkrabímu Janu
z Vartemberka na Zvířeticích za 8500 kop grošů. Všechen jeho majetek i se
Skalami přešel po jeho smrti na jeho syna Adama, kterému byly vzaty jeho statky
za účast na stavovském spolku a hrad Vranov (Skála) byl do roku 1553 v královském
držení. Majetek byl zastaven Šebestiánovi ze Šenachu, ale po dvou letech ho
vykoupil Adam za 55 000 kop grošů míšenských. Po jeho smrti se panství
ujal jeden z jeho synů, Karel z Vartemberka. Kolem roku 1615 koupil
skalské panství od Varteberků Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic na Skalách,
Náchodě a Kostelci, který ze svých peněz vyzbrojil pluk vojska a stál
v čele stavovského povstání. Po něm skalské panství získal na čas Albrecht
Václav Eusebius z Valdštejna, od kterého ho roku 1628 získal do rukou
Mikuláš Desfours. Rod Desfoursrů vládl na Malé Skále 175 let. Roku 1802
František Václav hrabě z Desfours ústně prodal Skálu Františku Römischovi,
což zápisně uzavřeli 10. května 1803. František Zachariáš Römisch
z Mikulášovic vystavěl v místech vranovského hradu a po celém okolí
památníky všech možných hrdinů, které obdivoval. Přeměnil tak celé zříceniny
hradu, na kterém vznikl Pantheon. Objevili se tu pomníky například Karla IV.,
Jiřího z Poděbrad a dalších králů, rytířů a filosofů. Rod Römischů prodal
své panství roku 1866 velkoobchodnímu domu John B. Oppenheimer v Lipsku a
bylo předáno Ludvíku Oppenheimerovi, který byl 15. Září 1868 jmenován rytířem a
povýšen do šlechtického stavu. Od roku 1902 patřil hrad a zámek Wilhelmu
Medingerovi a jeho potomkům do roku 1945. Dnes je majitelem hradu Obecní úřad
Malá Skála. Na hrad Vranov se může, po zaplacení vstupného, podívat každý.
Prohlídka návštěvníky zavede téměř do všech koutů hradu. V přízemí
letohrádku byla vybudována hradní kavárna a o patro výše se v hradní
galerii pořádají zajímavé výstavy.
Popis hradu
Vranova
Do vlastního hradu se vcházelo dvěma cestami a
nejméně dvěma branami pod dohledem dřevěné věže na skále. Jedna z cest
postupovala skrz skaliska na parkán a druhou se bylo možno dostat na předhradí.
Stavitelé nemuseli stavět tolik zdí, které nahradili přírodní skály a jen na
nejnutnějších místech byla budována hradba, doplňovaná případným cimbuřím
s ochozy na obranu. Sklepení a další místnosti byly vytesány přímo do
tvárného pískovce, takže k životnímu prostoru na hradě plně vyhovovala
šíře okolo 40 m a vypadalo to, jako kdyby hrad se skalním ostrohem splynul.
Hlavní obytná věž, nahrazující palác, v zadní části hradu, byla vystavěna z tesaných
kvádříků. Zbytek potřebných budov, přístřešků, lávek a můstků, které spojovali
skalní bloky, byl vystavěn z dřevěných kůlů a trámů, po nichž se dodnes
zachovaly četné draže, vytesané do skály. Dokonce i strážní věžičky a hlavní
věž, dominující z nejvyššího místa celému hradu, byly ze dřeva. Z věže,
v místech dnešního kříže měli obyvatelé výhled na blízké okolí i na hrady
Frýdštejn a Zbirohy.
Vlastní hrad se táhnul od západního kříže a přecházel
dále do parkánu, kam ústil hradní vstup, až ke kapličce. Celý prostor zaujímá
plochu přes 170 m a byl asi v sedmdesátimetrové výši dokonale chráněn před
napadením. Kaplička nebyla nikdy vysvěcena a není tedy svatyní v pravém
slova smyslu. Jedná se spíše o romantický lovecký letohrádek
v novogotickém slohu z roku 1826. Za letohrádkem navazovalo opevněné
předhradí zastavěné dřevěnými budovami. Hrad ukončovala dnešní vyhlídka čnící
60 m nad řeku Jizeru, zvaná kdysi Belveder, z níž byla kontrolována i část
podhradí s osadami Vranové a Labe. S předhradím dosahuje hrad
úctyhodné délky 400 m, čímž představuje největší a nejkomplikovanější skalní
hrad u nás.
Před vstupem do hradu je do skály vytesaná studna,
jejíž hloubka se odhaduje na 50 m. Dnes je ale z většiny zasypána.
V minulosti byla kryta dřevenou konstrukcí a stála ještě v areálu
hradu opevněná palisádou.
Nálezy na hradě
a pod hradem
Při průkopu skály pro novou pojizerskou silnici roku
1759 bylo nalezeno velké množství koster, snad hromadné pohřebiště.
Z další nálezů lze jmenovat zdobené keramické úlomky a nálezy kamnových
kachlů s vyobrazenými rytíři, heraldických motivů a gotických ornamentů. U
kovových nálezů převládá nářadí, zámky a klíče, podkovy, gotický svícen,
olověné, bronzové i stříbrné poháry a další nádobí, nebo také české groše králů
Jana a Václava IV., haléře z doby husitské a peníze starého Rakouska.
Z militarií se pak našly zdobené dýky, části mečů, hroty šípů a kusy
drátěných košil.
Tvrz
Kolem roku 1500 byla pod hradem vystavěna tvrz
k pohodlnějšímu bydlení. Její pozůstatky jsou doposud znát při cestě do
Železného Brodu. Tvrz měla silné přízemní zdivo opatřené rustikou (kvádrové
zdivo s hrubě opracovanou lícní stranou). Přízemí bylo vyzdívané a ve
dřevěných patrech bylo pět místností. Vedle byly postaveny dvě dřevěné budovy
lehčí konstrukce. Později byl nad tvrzí vystavěn renesanční zámek na obdélném půdorysu
s průčelím k severu. Ve 20. století byl zámek přestavěn
v secesním slohu. Tvrzi se také říkalo Malá Skála a toto pojmenování platí
dodnes.
Literatura:
Anděl, R. a kolektiv 1984: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku. III. díl, Severní Čechy, s. 519-520. Praha
Brestovanský, P. 1998: Kachle Libereckého kraje. Archeologie Libereckého
kraje, s. 104.
Brych, V. - Rendek, J. 2002: Hrady a zámky libereckého kraje, s. 87.
Liberec
David, P. – Soukup, V. 2002: 888 Hradů, zámků a tvrzí České republiky, s.
313. Praha
Durdík, T. – Bolina, D. 2001: Středověké hrady v Čechách a na
Moravě, s. 284. Praha
Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů, s. 606-607.
Praha.
Durdík, T. 2001: Encyklopedie Českých hradů, 5. vydání, s. 317-318. Praha
Durdík, T. 2005: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů - dodatky 2, s.
119-120. Praha
Fišera, Z. 2004: Skalní hrady zemí koruny české, s. 283-288. Praha.
Heber, F. A. 2006: České hrady, zámky a tvrze - Severní Čechy, s.
455-462. Praha
Lajdar, M. 2006: Tajemné stezky, s. 95-98. Praha
Menclová D. – Fleichmanová, A. 1972: Frýdštejn Pantheon, s. 7-12.
Jablonec nad Nisou
Peša, V. 2002: České hrady - Kapesní, ilustrovaný průvodce (Severní,
Východní a Střední Čechy, Českosaské Švýcarsko, Kladsko), s. 167-168. Praha
Sedláček, A. 1997: Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl desátý –
Boleslavsko, s. 325-332. Praha.
Scheybal, J. V. 1984: Pantheon, s. 3-15. Jablonec nad Nisou
Špráchal, P. 2003: Vranov, 21. Svazek vlastivědných průvodců „Putujeme po
hradech a zámcích“. Dobrá.
Žádné komentáře:
Okomentovat