Blažek Bouzek Bratislava Brno bronzová kopí bronzové meče Bureš Castellologica Bohemica ČAS časopis Čelákovice České Lhotice Čižmář článek Čtverák Děčín doba bronzová Droberjar DSN Durdík Eggers encyklopedie eneolit etruský experiment Frymburk Germáni halštat hornictví hra hrad Hradec Králové hradiště hřivna Chrudim Chvojka import Jablonec nad Nisou jehlice jeskyně Jižní Čechy kameny kanibalismus kasteologie Keltové keramika kladiva kniha koflík konzervace koroze kovadliny kovolitectví kovové artefakty Královehradecký kraj latén Lewis-Williams Liberec Liberecký kraj Lutovský lužická popelnicová pole metalurgie montánní archeologie Musil muzeum nabídka náhrobníky Národní muzeum národní technické muzeum návod nedestruktivní archeologie neolit Nitra Oliva Olomoucký kraj paleobotanika paleolit Památkářské časopisy Památková péče na Moravě Památky středních Čech Pardubice Pardubický kraj Pearce Píč Plzeň Podborský Poděbrady popularizace archeologie povrchové sběry pozvánka Praha pravěk Průzkumy památek ranný středověk recenze sborník seminární práce situla skalní hrad Vranov Sklenář Slabina Sloup v Čechách Slované Smejtek speleologie srkipta střední Čechy svatí Šmolíková šperk štípaná industrie technologie těžba surovin tip Turek tvrz únětická Velký Vřešťov Veneti Vokolek východní Čechy výstavy Waldhauser zámek záušnice zpracování nálezů Zprávy památkové péče železo Živá archeologie

pátek 6. dubna 2012

Seminární práce: Sloup v Čechách

autor: Součková M.


Sloup v Čechách

Skalní hrad Sloup se nachází v Libereckém kraji mezi nedalekými městy Nový Bor a Česká lípa. Leží na samém okraji obce, která se jmenuje Sloup v Čechách.  Jméno hradu Sloup, je spojené s tvarem skály, na které se nachází, ale také došlo k velkým změnám po celou dobu jeho osídlování.  Hrad měl však již od počátku i německé jméno Bürgstein, vykládané také jako Berkenstein, tedy hrad Berků, nebo byl označován pod názvem Birkenstein od typického porostu pískovcových skal a to je bříza. Měl i spousty dalších jmen, jako např. Slup, Stolp, Pirkštejn a určitě by se našla i další.
 Už od dob pravěku se v této oblasti točila velká pozornost okolo pozoruhodného, velkého pískovcového bloku, jehož výška nad okolním terénem údolní nivy je přes 30 m. Náhorní plošina skály je o délce 100 m a o šířce 60 m. Tento pískovcový blok stojí uprostřed bažinatého údolí Dobrovského potoka a byl těžko přístupný, proto se stal ideálním útočištěm pro člověka už v dobách prehistorických. Jedná se o místo, které mohlo být lehce hlídáno před blížícím se nebezpečím, neboť je zde prakticky vidět do všech stran okolí hradu.

Osídlení  této lokality je archeologickými nálezy doloženo již od pozdní doby kamenné. Na konci 3. tisíciletí př. n. l. sem přišel ze severozápadu lid s kulturou kulovitých amfor a vytvořil ve Sloupu své sídliště, pískovcoví blok zřejmě sloužil lidem jako blízký úkryt před možným nebezpečím. Velké stopy na oblasti Sloup zanechaly i germánské skupiny tzv: podmokelské nebo kobyliské skupiny. Germánské osídlení je zde doloženo v 1. stol. př. n. l. a také v 4. stol. n. l. Další zmínky o této lokalitě jsou spojeny už s pozvolnou výstavbou hradu. Pro budování hradu zvolil stavebník suk coniackých pískovců (stavební materiál skalních měst, jejich stáří je 70 až 100 mil. l.).

Podle dalších stop z období středověku, nelze přesně říci, zda šlo z počátku o hrad (jako šlechtické sídlo) nebo o pouhé útočiště pro okolní obyvatele v čase ohrožení. Pravděpodobné je, že z počátku byly ve skále vytvořeny jednotlivé objekty, které se nacházejí na hradě (jedná se o vhloubené místnosti do skal, jejichž funkce byla zřejmě obytná) ale i v okolí celého Sloupska ( tzv: skalní domy)   a až později dochází k vytváření samotného  opevnění.  Tomáš Durdík se ve své Ilustrované encyklopedii českých hradů zmiňuje o Sloupu, jako o opevněném vesnickém  refugiu  (útočiště). První historická zmínka o Sloupu pochází z počátku 14. století.  Jedná se o zmínku žitavského kronikáře Jana z Gubenu, který informuje o tom, že území mezi Žitavou a Lužickými horami a od hraničních hor až k České Lípě patří Chvalcovi ze Žitavy, jež je příslušníkem rodu Ronovců.

 Stavba hradu vděčila za svůj vývoj dvěma hlavním okolnostem. Jednak tudy procházela stará solná cesta z Míšně, a jednak sama příroda tu nabízela vhodné místo k žití, z kterého bylo možno kontrolovat okolní krajinu, a tudíž byly obyvatelé lépe informování před blížícím se nebezpečím.
Hrad byl založen zřejmě kolem roku 1324, Čeňkem z Lipé, jež je příslušníkem rodu Ronovců a brzy se hradu ujala její příbuzná větev pánů Berků z Dubé, hrad vlastnící až do začátku 17 století. Roku 1330 totiž koupil hrad Hynek Berka z Dubé. Pouze mezi lety 1412 až 1471 se v držbě hradu postupně vystřídali Hanuš Welf z Vansdorfu, Pancířové ze Smojna a Vilém Ilburk. Zajímavou postavou je loupeživý rytíř Mikeš Pancíř, který v pohusitské době těžil z místních válek a byl pod ochranou pánů z Vartenberka. Patřil k aktérům několika vpádů do Lužice, kde způsobil značné škody. V roce 1444 odvetná vojska z Lužice znamenala obléhání hradu, dobyt nebyl, ale bylo poškozené opevnění. O rok později další výprava hrad znovu oblehla. Po tříměsíčním dobývání se vyhladovělá posádka vzdala a hrad byl vypálen. Mikeš chtěl, aby lužická vojska odešla, a proto jim slíbil, že hrad neobnoví. Ale během tří let hrad obnovil znovu a ve svých loupeživých výpravách v okolí pokračoval nadále. Po Mikešově smrti hrad získají jeho synové, ale na počátku roku 1471 koupili hrad zpátky do svého vlastnictví Berkové z Dubé a vlastní ho až do roku 1607. Hrad však již  v této době panstvo dlouho neužívá, protože někdy před rokem 1562 si Berkové pod tímto sídlem postavili tvrz a sídlili zde. Během třicetileté války, roku 1639 byl hrad zničen švédskými vojsky pod vedením generála Banéra. Hrad byl obsazen a vypálen.  V druhé polovině 17. století získal sloupské panství Ferdinand Hroznata z Kokořova, jež mu zanechala jeho matka Kateřina, rozená z Vrtby. Tento hluboce spirituálně založený člověk se rozhodl dát zanedbanému skalnímu sídlu nový impuls, přestavět ho a proměnit v poutní místo s klášterem. Bohužel neznáme skutečné motivy hraběcího rozhodnutí. Víme však již, že rodina Kokořovců měla v převeliké úctě sv. Františka z Assisi a podporovala misijní činnost. Zcela jisté je však uhranutí místem samým. Je malebné i monumentální, jeho vertikální vzepjetí kontrastuje s plochým dnem údolí, erozí rozeklaná dynamika stěn s klidnou vodní hladinou musela na stavitele působit velkou silou. Hroznatovy plány se však podařilo uskutečnit pouze jen částečně, neboť v roce 1708 umírá. Panství kupuje roku 1710 hrabě Václav Norbert Oktavián Kinský, nejvyšší kancléř císaře, držitel mnoha statků ve východních a středních Čechách. Spirituálním rozechvěním svého předchůdce zřejmě neoplýval a o dostavbu posvátného místa se nezajímal. Úpravy pokračovaly až po smrti Norberta Oktaviána v roce 1719, ale již v poněkud odlišném duchu. Do roku 1782 zde žili ještě 4 poustevníci (Jakub Borovanský, Antonín Hölzel, zahradník a optik Samuel Görner a tkadlec Antonín Müller), upravovali skalní prostory podle svých záměrů a dali objektu dnešní podobu. Podle vzniklé poustevny se skála nazývala Einsiedlerstein, což je Poustevnický kámen. V roce 1785 poustevna zaniká z nařízení císaře Josefa II. a bývalý hrad zůstal opuštěn.  Poté Kinští ze Sloupu učinili romantické výletní místo, r. 1829 hrad otevřeli široké veřejnosti a k tomuto účelu slouží dodnes. Kinští, působící zde od roku 1710, se zasloužili o značný rozkvět panství, které vlastnili až do roku 1940. Nejvýraznější osobností v tomto směru byl Jan Josef Maxmilián Kýnský. Po smrti Augusta Františka Kinského přechází vlastnictví na jeho zetě, německého šlechtice Emanuela Preysinga. V r. 1945 byl majetek znárodněn a skalní suk později prohlášen kulturní památkou.
Hrad v minulosti
Přirozené podmínky byly lidmi dotvořeny v pevnost, bezpečně odolávající možnostem středověkého rytířského válečnictví. Jedná se hlavně o obytné místnosti vytesané do skály. Lidé si je přetvořili k svému užitku tak, aby život zde jim vyhovoval. Okolní pole byla využívána zřejmě k hospodářské činnosti a tudíž k obživě hradu. Lesy v okolí jsou také značně rozsáhlé, takže spotřeba a využití dřeva zde také probíhalo. Voda z nedalekého potoka byla zadržena do rybníků a vodních příkopů, takže přístup k hradu byl možný pouze po padacím mostě. Na severní straně u hradu se nacházelo malé nádvoříčko s konírnami a studnou, které bylo chráněné dvěma bránami. Z toho místa vedla jedna cesta nahoru na hrad a to příkré schody úzkou slují. Tudy mohli příchozí nepřátelé stoupat pouze jednotlivě za sebou, a tudíž se dali lehce jejich útoky odrazit. Dalšího opevnění snad nebylo ani potřeba. Na některých místech po obvodu skály, byly okraje přitesány na způsob ohradních zdí se střílnami. Některé skalní rozsedliny byly dozděny a na jižní straně hradu byly dokonce doplněny třemi ochozy nad sebou. Ochozy sloužily jako zahrádky a pocházejí z barokního období. Na obraně hradu se podílely bažiny a vodní plochy obklopující skalní blok po celém jeho obvodu. Proto se skalní hrad Sloup přibližoval i formě vodního Hradu. Hrad prošel mnoha barokními úpravami.

Hrad v současnosti
 Rozsah původního hradu není přesně jasný.  Z budov, které kdysi na hradě stály, se nezachovalo téměř nic, neboť se zřejmě jednalo o dřevěné přístřešky, které byly napojeny na místnosti vytesané ve skále. Zachovala se tedy celá řada místností a chodeb vytesaných přímo do pískovcové skály, mezi nimi vyniká především stará hradní zbrojnice. Ale ani vytesané chodby se nedochovali v původní podobě, neboť v 17. století byly rozšiřovány a dokonce rozmnožovány o další nové prostory. V tomto období byl také do skály vytesán nový vchod do hradu, jedná se o boční přístupové schody, kterými se do hradu vchází v dnešní době. Návštěvníky zaujmou také umělé jeskyně, tzv. grotty, které byly v minulosti zkrášleny soškami poustevníků, kteří hrad osídlovali. Pozoruhodná je též hladomorna ve tvaru džbánu s rytinami a reliéfy vytvořenými vězni, původně šlo o prostory k uskladnění obilného zrna (sýpky). Prostory skrývají i zajímavé dvouramenné schodiště označované jako Rytířské. Ruce šikovných kameníků prorazily v hloubi kamene úzké vstupní chodby ambitu a vytesaly prostor kostela, který byl završen věží, která vykukuje nad skalou v podobě barokní kaple, pochází z r. 1693. Na vrcholové plošině skály se nacházejí vyhlídkové terasy, které jsou interpretovány jako barokní zahrady italského typu. Na ochozu je zdáli viditelná socha poustevníka s dalekohledem, jedná se o sochu zdejšího rodáka Samuela Görnera, který dříve obýval nedalekou Samuelovu jeskyni jejím směrem, se právě socha dívá. Jedná se o repliku původní dřevěné sochy, která byla zničená.
I když jsou hradní prostory zcela bez uměleckých sbírkových předmětů, svou malebností okouzlí snad každého návštěvníka této unikátní památky.  Z hradu je náramný výhled do okolní krajiny. Na hradě se také koná řada kulturních akcí, z nichž patrně nejatraktivnější jsou letní koncerty při svíčkách.

Archeologie na Sloupu
Osídlení skály je doložené, už jak je zmiňované na začátku seminární práce v období eneolitu, od kultury kulovitých amfor přes únětickou, lužickou, pozdní dobu římskou (ojedinělé výšinné sídliště tzv: podmokelské skupiny z počátku 1. Stol. př.n.l) až po dobu hradištní. Některé nálezy středověké keramiky byly uloženy v muzeu na Ojvíně. V roce 1934 přímo na hradě proběhl zřejmě rozsáhlý archeologický výzkum pod vedením E. Gebauera, který kromě povrchového sběru uskutečnil také kopání sond na severním a severozápadním úpatí. Nálezy z pozdní doby hradištní a doby středověké, jsou uloženy v Severočeském muzeu v Liberci a z části i v muzeu České Lípy. Tam jsou nálezy, které se tam dostaly jednak z hradního muzea (Gebauerův výzkum), a jednak z výzkumu E. Thiela, který uskutečnil na lokalitě Sloup výzkum v roce 1938. V roce 1970 pod vedením Severočeského muzea v Liberci, byl uskutečněn nový výzkum, při kterém byly v sondě rozeznány čtyři kulturní vrstvy. Na základě nalezené keramiky se vznik hradu klade už do období před rokem 1300.

Další zajímavosti ve Sloupu související s hradem
Poustevník Samuel:  Na nejrozsáhlejší vyhlídkové části hradu si nelze nevšimnout sochy poustevníka Samuela Görnera, který se stal symbolem sloupského hradu. Samuel drží v rukou dalekohled a hledí k jeskyni, kterou sám vytesal a žil zde v letech 1718 – 1735. V roce 1735 se Samuel přesídlil do hradní poustevny, kde se věnoval zahradničení a výrobě dalekohledů.
Zámek Sloup v Čechách: Hrabě Jan Josef Maxmilián Kinský, nechal ve Sloupu vybudovat zámek pro svůj pobyt. Byl vybudován v letech 1730 až 1733 a nachází cca kilometr od hradu směrem k centru obce. Stavba byla původně barokní, až do roku 1828 kdy jí nechal Karle Kinský upravit empírově (jedná se hlavně o výzdobu interiérů). Zámek dlouho, až do roku 1945, patřil rodu Kinských. Pak se v něm nacházela ozdravovna a dnes se zde nachází domov důchodců.
Nový dům: V roce 1596 dochází asi 100 m severně od skalního suku k výstavbě "Nového domu", nazývaného někdy jako zámek (po r. 1733 starým zámkem) a později označovaného jako Berkovský dům. Jeho stavitelem byl Adam Berka z Dubé. Po jeho smrti v roce 1607 nezanechal mužského potomka. Dům přečkal věky, požáry i mnohé válečné události, až v roce 1954 byl zbourán.



Použitá literatura

Publikace:

Břevnovský, J. M. Š. 1996: Soupis zámků, letohrádků, paláců, tvrzí a zámků v českých zemích V. Praha.

Durdík, T. 2002: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. 89- 90. Praha.

Durdík, T. 2005: Encyklopedie českých hradů. Praha.

Durdík, T. – Úlovec, J. – Fišera, Z. – Chotěbor, P. – Slavík, J. – Procházka, Z. - Rykl, M. 2005: Encyklopedie českých tvrzí III. 712-713.

Durdík, T. 2009: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 505-507. Praha.

Fišera, Z. 2004: Skalní hrady zemí Koruny české. 215-219. Praha.

kol. Autorů: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - severní Čechy, Svoboda 1984.

Gabriel, F. – Panáček, J. 2000: Hrady okresu Česká Lípa. 118-122. Praha.

Kuča, K. 2002: Atlas památek. Česká republika II. 1014-1015.

Musil, F. – Plaček, M. – Úlovec, J. 2005: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. 308-309. Praha.

Poche, E a kol. 1980: Umělecké památky Čech III. 364-365. Praha.

Internetové stránky:

Stránky hradu: www.hradsloup.cz

Stránky města Sloup: www.obecsloupvcechach.cz

Stránky památek: www.stredovek.cz


Přílohy
 Obr. 1. Sloup – půdorys hradu. Středověké prostory jsou znázorněny tečkováním. Zaměření bylo provedeno za pomoci SÚRPMO (Státním ústavem pro rekonstrukci památkových měst a objektů).