Seminární práce
Vlastní představa o
zpracování nálezů
Archeologické
výzkumy jsou prováděny za účelem záchrany movitých či nemovitých památek, které
budou nadále nenávratně ničeny převážně stavební činností. Tyto zachráněné
památky a nálezy v nich ukryté vypovídají o životech minulých civilizací a
tím, nám vyprávějí příběh, našich předků díky čemuž získáme
představu o tom, jak vypadala jejich sídliště, pohřebiště, jaké vyráběli
nástroje, keramiku a jakým způsobem.
Důležitou součástí je zpracování
archeologických nálezů, dat a informací získaných během výzkumu.
Zpracovávané nálezy jsou děleny do základních
skupin (artefakty, ekofakty, zvířecí a lidské pozůstatky, objekty atd.).
Důležité je zmínit zpracování nálezů během
výzkumu. Neboť v době výzkumu jsou artefakty nalézány a prvotně popisovány.
Jedná se o situaci kdy je artefakt či jiný druh nálezu vyzvednut ze zkoumaného prostoru. Během této situace by měl být nález
pečlivě nakreslen a vyfotografován v celém kontextu (spojitost mezi
artefakty v objektu). Odkryté situace a vrstvy se geodeticky
zaměřují (změří se jejich zeměpisná poloha a nadmořská výška). Během výzkumu je zpracovávaná i písemná dokumentace nebo tabulky, sloužící
jako seznam kontextů a sáčků. I tyto prvotní informace (kresba, foto objektu a
uložení nálezu) jsou velmi důležité, můžou být totiž předmětem jakéhokoliv
dalšího výzkumu či badatelského záměru.
Po vyzvednutí ze země je artefakt opatrně zabalen do folie a opatřen
důležitými informacemi (název zkoumané lokality, rok prováděného výzkumu, číslo
sondy, vrstva kde byl nález nalezen, číslo objektu, typ nálezu (např: keramika,
kov, broušení industrie a další)) a toto vše by mělo být potvrzeno podpisem
osoby, která odběr prováděla. Artefakty jsou z folie vyndávaný, až
v laboratořích kde se s nimi nadále pracuje. Během výzkumu by se měli
všechny předměty z jednoho objektu ukládat pohromadě pod jedním číslem, to
proto, aby se později daný artefakt lépe vyhledával.
Další zpracování nálezů se provádí po výzkumu v laboratořích, které by
měli být k této činnosti určeny a vybaveny vhodným nářadím a technickými
přístroji. Práce s nálezy se provádí za pomoci dalších vědních oborů
(Antropologie, Paleobotaniky, Paleontologie, Osteologie, Geologie, Biologie,
Chemie, Fyziky) ale také i za pomoci odborníků zabývajících se kovem, sklem a
dalšími technologiemi.
S materiálem, jenž je v laboratořích zpracováván by měl pracovat
vyškolený odborník, neboť on na sebe bere zodpovědnost za nepodařené výsledky.
Při práci s důležitým materiálem by se mělo dbát na pečlivost, zručnost,
znalosti ale i správnou hygienu, protože artefakty můžou být povrchově poškozeny
(mastnota).
|
Základní zpracování
výsledků terénního výzkumu tvoří jednak laboratorní ošetření nálezů a vzorků, jednak vyhodnocení veškeré pořízené dokumentace
ale také interpretace nálezu (k čemu byl určen a jiné podobné otázky
týkající se artefaktu a jeho využití). Než začne pracovník
s předmětem pracovat, měl by dobře znát složení předmětu (materiální složení),
fyzikální a chemické vlastnosti, měl by umět artefakt vyhodnotit, zda je
předmět složen z více či jen z jedné části, technologii jakou byl
předmět vytvořen a důvod zhotovení tohoto předmětu. Vzorků není mnoho, proto
by se měli vybírat co nejméně destruktivní metody.
Jako první zásah provedený
na nálezech v laboratoři je jejich ošetření, umytí a pečlivé zbavení
nečistot. Při čištění se mohou na předmětech objevit známky poškození
(praskliny či jiné závady) na které, by si měl pracovník dát pozor, aby
předmět ještě více nepoškodil. Po očištění se artefakty třídí a kompletují,
to proto, že je možné, některé části artefaktu spojit např: keramické střepy
mohou patřit k sobě a tvořit celek. Pokud tvoří keramické střepy celek,
přechází se k obnovení artefaktu. To se provádí za pomocí lepení jednotlivých
částí k sobě. K lepení se využívá vosková tyčinka a kahan nebo
lepidlo Herkules. Keramické nálezy se mohou zkoumat za pomoci
neutronové aktivační metody( elementární složení předmětu, stopové prvky-
jakou surovinu hmota obsahuje), mikroskopická analýza (informace o
technologii, která byla použita při výrobě za pomocí sledování stop na nádobě),
rentgenová jasová analýza (dokáže rozeznat, jaký byl na keramice proveden
výpal, jestli oxidační či redukční). U kovů lze využít fluorescenci a
luminiscenci (lze odkrýt pravý zkorodovaný kov), rentgenové metody
(Rentgenová fluorescenční spektroskopie) a jiné. Takových to metod je mnoho,
ze všech se získávají chemické údaje o složení kovových artefaktů, které se
poté uskladní a porovnávají mezi sebou.
Při
zpracování nálezů může dojít také ke konzervaci, restauraci, preparaci,
restituci, rekonstrukci a také k retuši.
Konzervace slouží k ošetření artefaktu tak aby všechny na něm
provedené zásahy vedly k základní stabilizaci degradačních procesů.
Restaurace je proces kdy se na artefaktu doplňují chybějící části, jejím
smyslem je oživit artefakt a vrátit mu původní vzhled. Rekonstrukce je něco,
jako vytvoření kopie artefaktu za pomocí znalostí a prokazatelných informací.
Pokud je artefakt rekonstruován pečlivě může být naprosto stejný jako
originál. Po veškerém
zpracování jsou předměty označeny inventárním číslem (to
znamená, že každý nález dostane své vlastní nezaměnitelné číslo, aby byl vždy
jednoznačně identifikován) a uloženy v depozitáři či muzeu.
|
Archeologické
nálezy jsou zpravidla odevzdávány do příslušných regionálních muzeí. Může se
ale stát, že muzea odmítnou nálezy převzít vzhledem k omezeným kapacitám
svých depozitářů. Potom jsou tyto předměty uloženy v depozitářích
společnosti, která výzkum prováděla a artefakty, jsou zde uloženy do doby,
dokud se stav v muzeu nezlepší. Podmínky v muzeu by měli být
přizpůsobeny, zde uloženým artefaktům aby nebyly nijak poškozovány. Jedná se
především o škodlivé vlivy v depozitářích a ve sbírkách. Artefakty mohou
být ovlivněny teplem, světlem, zářením, atmosférickým znečištěním (prachem
v ovzduší). Všechny tyto vlivy, by měli být nastavené v takové míře,
aby artefaktu vyhovovali a neničili ho. To se dá ovlivnit tím, že cenné
předměty se uloží do speciálních folií, v místnostech a vitrínách je správné
větrání a teplota, vhodné osvětlení, filtry k čištění vzduchu a další
pomocné mechanizmy.
Zpracování terénní dokumentace do podoby nálezové
zprávy. Jedná se o
záznam kreseb, plánů, formulářových záznamů,
fotografií atd., probíhá v dobu, kdy se provádí laboratorním zpracováním
nálezů a vzorků. Kresby a plány jsou přenášeny z papíru přímo do počítače,
vytvářejí se různé databáze, které jsou vyhodnoceny, vytváří se i fotografická
dokumentace. Všechny takto zpracované informace jsou uspořádány v tzv:
nálezové zprávě, která již obsahuje i kompletní popis a interpretaci všech
odkrytých archeologických situací. Po ukončení výzkumu jsou tyto nálezové zprávy
uloženy v institucích a společnostech, které výzkum prováděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat