Seminární práce: Neznámý hrad v Rychlebských horách

autor: Káťa

RYCHLEBY

NEZNÁMÝ HRAD V RYCHLEBSKÝCH HORÁCH

Název hradu

Hrad Rychleby patří k těm středověkým opevněním, o jejichž existenci nejsou písemné zprávy. Ani jméno hradu není původní. Němci jej daleko později začali nazývat Reichenstein podle pohoří, jehož hlavní hřbet se táhne od města Reichensteinu až k Pomezí. Protože již v 19. století nazval A. V. Šembera tento horský hřbet Rychleby, užívá se – obdobně jako v němčině – tohoto jména i pro hrad.

Umístění a vznik hradu

Zřícenina hradu se nachází na soutoku drobné vodoteče a Račího potoka nedaleko Javorníka. Vstup do údolí říčky Javorníku a roviny rozkládající se od hor do Slezské Hané, střežil hrad Javorník (dnes Jánský Vrch) a velmi silně byla opevněna cesta z Javornicka do Kladska údolím Račího potoka. Tady, při vstupu do údolí, vznikl někdy před rokem 1290 hrad, dnes zvaný Rychleby. Není vyloučeno, že jej postavili loupežní Vusthubové, kteří získali vojensky a nezákonně toto podhorské biskupské území, aby se zmocnili kontroly nad cestou do Kladska. Hrádek naproti, zvaný pak Pustý zámek, byl zřejmě postaven na ochranu proti Rychlebům a taktéž i další opevnění po proudu potoka směrem k Javorníku. Tvrdit s jistotou, že stavitelé hradu byli Vusthubové, je odvážné. Jsou však některé příčiny, které tomu nasvědčují. Hrad zde nebyl postaven o samotě; na protější straně údolí vzniklo, zdá se ve stejné době, druhé opevnění, dnes zvané Pustý zámek, jak již bylo zmíněno dříve. Stavitelem byl sotva vratislavský kníže Jindřich IV., ten teprve po smrti krále Přemysla Otakara II., v roce 1278, získal tzv. čáslavskými úmluvami Kladsko doživotně do svých rukou a stavět pevnost uprostřed svého území, neboť byl i pánem Jesenicka, by bylo přinejmenším marnotratností. Rychleby postavil někdo, kdo potřeboval obránit své území na jeho hranicích. Tím mohl být právě po smrti Jindřichově v roce 1290 Jan starší Vusthube.

Architektura

Stavba samotná je typická pro konec a přelom 13. a 14. století - nápadně podobný půdorys s hradem Frýdberkem (Žulovou), který prokazatelně Vusthubové postavili před rokem 1290, myšlenku, že stavitelé byli právě oni, podporuje. Rychleby patří mezi hrady, které se označují za bergfritové dispozice. Jde o kombinaci tří základních prvků - paláce, hradby a bergfritu. Hrad se nachází na ostrožně, bergfrit stojí v čele za šíjovým příkopem, zatímco palác zaujímá nejchráněnější místo vzadu nad opyšem (pozn. Je to zadní, klesající a zužující se konec ostrožny).

Nevelké jednodílné, nepravidelné oválné jádro rychlebského hradu maximálních rozměrů 41,05 x 27,5 m, delší osou orientované ve směru severovýchod - jihozápad, je po celém obvodu obepnuto cca 2,6 m silnou obvodovou zdí. Tato zeď je z lomového kamene s lícovanou vnější i vnitřní stranou byla vyplněna menšími kameny prolitými vápennou maltou. Měkce a plynule kopírovala terén, aniž by byly patrny nápadné zlomy, hrany či nároží. V jí vymezeném prostoru se v nejstarší vývojové fázi nacházel bergfrit, palác a snad také - přisazena na severu k obvodové hradbě - menší plná kruhová stavba o průměru 3,5 m, vystupující v současnosti přibližně 0,4 - 0,5 m nad terén, interpretovaná původně jako pec - otopné zařízení. Dnes se domníváme, že mohlo jít spíše o studnu nebo cisternu. Plocha nádvoří byla údajně vydlážděna křemencovými valounky spojovanými maltě podobným červeným a bílým pojivem. Takto definované původní jádro bylo ze tří stran chráněno na skále vysekaným příkopem a následným mohutným valem. Pouze na jihu, respektive jihovýchodě tvořil prudký skalnatý, místy téměř kolmý sráz nepochybnou záruku bezpečnosti. Šíre příkopu dnes kolísá mezi 7,5 - 15,5 m u jeho dna, hloubka činí cca 7,0 - 9,0 m. temeno valu kolísá v rozmezí 4,0 - 9,2 m, přičemž na jihozápadní straně se val poněkud zužuje a snižuje, nejširší je naopak v místě vyústění přístupové komunikace na východě, kde vytváří nástupní plošinu; doznívá pak v subtilnější podobě na jihovýchodě, napojuje se tu na terasní zídku související s mladší fází existence fortifikace. Samotný bergfrit byl umístěn v severovýchodní části centrálního plató nad předpokládaným vstupem do prostoru uvnitř hradeb. Jeho torzo je vyzděno stejnou technikou jako hradební zeď za použití nepříliš kvalitní písečné malty. U věže, založené v nestejné výškové úrovni, jsou z vnější strany zřejmá tři schodovitá odstupnění, z nichž nevyšší vrcholí soklovou římsou provedenou z kvalitně opracovaných okosených žulových kvádrů. Tento konstrukční prvek je ostatně charakteristický i pro některé jiné slezské bergfrity. V síle zdi bylo patrně vedeno točité schodiště, jakkoliv v důsledku moderních úprav není jasné, ve kterých místech byly (byly-li vůbec) jeho pozůstatky zjištěny. Dnešní schody jsou z důvodů lepšího výstupu na upravenou, cca 3,5 - 4,0 m vysokou spodní partii věže vedené z úrovně současného terénu. Zbytek svislého ostění na severovýchodní straně směrem k předpokládanému ochozu se zdá být umístěn dosti nízko. Výklad jeho původní funkce proto zůstává nejasný. Ostění okénka v jihovýchodním plášti je evidentně druhotně osazeno. Odtokový spádový kanálek ne dně vnitřní šachty, o kterém hovoří starší literatura, již není zjevný.

Skryt za bergfritem stál na západní straně, přizděn na spáru k obvodové zdi, jednodílný palác téměř oválného tvaru; jeho lomové zdivo bylo opět spojováno typickou písčitou maltou a později vyspravováno gotickými cihlami. Za paláce se zachovala původně podélně valené klenutá suterénní místnost se svažitým, kdysi rovněž valeně sklenutým vstupem šířky 1,9 m a délky 2,5 m na severní straně. V ostění vstupního portálku byl druhotně osazen žulový opracovaný článek s okosenou hranou. Na protilehlé jižní straně je zbytek okénka se šikmým stoupajícím parapetem zužující se špalety, které bylo ovšem při „úpravách“ výkopy obnaženého zdiva doplněno a zrestaurováno.

Postupem doby docházelo k hospodářským, ale zejména z bezpečnostních důvodů k dalšímu rozšiřování hradního areálu, jehož jednotlivé etapy nejsme schopni zcela jednoznačně rozpoznat, předpokládáme však, že nešlo o akci jednorázovou. Především byly z vnější strany ohradní zdi na západní a jihozápadní straně přistavěny již do svahu na spáru dvě budovy, jejichž vzájemná provázanost není úplně jasná a o nichž se soudilo, že představovaly stáj a kuchyň.

Přistavění nevelké stavby na jihu, již zmíněné kuchyně, svědčí něco o početnější posádce, jíž bylo nutno stravovat. Dá se s jistou rezervou předpokládat, že někdy v dobách domácích válek po roce 1380 byly Rychleby vybrány za místo soustředěnější obrany a tudíž potřebám tohoto úkolu přizpůsobeny. Docela prostorná budova (svými rozměry i tloušťkou zdí převyšující palác) vestavená vedle zmíněné kuchyně na jihozápadě od parkánu, byla zřejmě obydlím vojenské posádky. Bylo z ní možno přehlédnout celou jižní stranu, dosud jen trpně chráněnou zdvojeným oválem parkánu. Nová budova sousedila přes hradební zeď s palácem  a vstupem na cimbuří (zachovaly se i dva kamenné stupně schodiště), byla srdcem pevnosti. Druhá budova v nádvoří při západní stěně hradby s poměrně slabými zdmi a dlouhou místností bez příček mohla být též již zmíněnou stájí. V hranolové baště chránící vstup do hradu se předpokládá psinec. Na nádvoří a taky na spodním placu v předhradí a v parkánu bylo dost místa pro ostatní hospodářská stavení - kůlnu, dřevník, zahrádku, chlévy a podkovárnu.

Vnitřní areál byl doplněn obdélnou nepodsklepenou stavbou se zdmi silnými 0,95 m jež byl přizděna na spáru k obvodové hradbě na jižní straně. Vstup do této budovy z nádvoří byl v blízkosti jejího severního nároží. Jižně od ní, v oblé smyčce hradby, nad prudkým srázem, je dnes upravená vyhlídková plošina v podobě přibližně kruhové masivní stavby o průměru

 4,0 m, z níž vede točité schodiště. Jde-li o původní záležitost či romantickou přístavbu, je v současnosti obtížné rozhodnout, i když literatura uvádí, že první dva schody byly nalezeny údajně in situ. Nelze tedy vyloučit, že tu mohl být situován přístup na hradební ochoz, po němž bylo možno dosáhnout vstupu do patra paláce a patrně i bergfitu.

Parkánová zeď, respektující tvar jádra, založená na svahu a vyzděná na maltu z lomového kamene, ještě dobře rozpoznatelná na západní a severozápadní straně, ohraničila parkán o šířce 1,6 - 10,0 m; jinde je však natolik porušena, že beze stopy zmizela. Z oválu parkánové zdi vybíhala na východě branská budova, jištěná výše položenou, částečně před tuto zeď vysunutou, v čelní partii zesílenou a dovnitř otevřenou „věžovitou“ stavbou o síle zdi 1,4 m, umožňující rovněž flankování, její suterén mohl být využíván jako psinec.

Branská budova se zdmi silnými cca 1,1 m byla opatřena tzv. vlčí jámou a pomocí padacího mostu spojena s protější nástupní plošinou, nacházející se na koruně valu. Výzkumem odhalené a ještě dnes částečně zachovalé dva kruhové otvory o průměru 0,32 m v úrovni prahu jejího vnitřního vstupu, postrádající ovšem své pedanty v protější (vnitřní) stěně, sloužily pro ukotvení trámů nesoucích dřevěnou podlahu překrývající část suterénního prostoru; patrně však nesouvisí s funkcí padacího mostu.

Na hradě Rychleby se předpokládá, že se zde nacházel tzv. kolébkový most. Působil zde jako dvouramenná páka přímo most, jenž ve spuštěné poloze tvořil podlahu průjezdu. Při vytažení klesla tato část do suterénu, takže interiér přízemní brány neměl podlahu a v případě, že útočníci prorazili uzavřený portál, ocitla se tak před nimi další příkopovitá překážka. Nevýhodou se naopak stala potřeba spodního patra pro umístění zadní části mostu ve svislé poloze, která nutila světitele vysunout čelní zeď suterénu, což se většinou dělo a úkor jejich síly.

Historie hradu a archeologické nálezy

Z dějin Rychleb nevíme vůbec nic, avšak je známo, co se dělo v okolí a co s hradem jistě souviselo.

Někteří místní historikové kladli jeho počátky do 12. století a spojovali jej s hradem Karpensteinem v Kladsku, který patříval rodu Glubošů, a to na základě nálezu erbu na obytném paláci, v jehož kresbě spatřovali rybu. Podle stavební struktury však lze říci, že hrad patří nejdříve do druhé poloviny 13. století. Na přelomu 15. - 16. byl století hrad opuštěn a změnil se ve zříceninu. Kolem roku 1900 zde proveden amatérský archeologický výzkum vlastivědnými pracovníky z Javorníku (nálezy keramiky, stavebního kování, militarií). Hrad byl tehdy v duchu romantických představ rekonstruován.

Podle nálezů, které byly učiněny na počátku 20. století, a zachovaných zbytků zdí usuzujeme, že hrad stál asi jedno a půl století, přibližně mezi léty 1290 až 1440. přitom byl nejméně dvakrát přestavěn nebo rozšířen. Nalezené předměty svědčí o čilém životě na hradě, který nebyl nijak bezvýznamným, ač je množné usuzovat na jeho víceméně vojenský účel. Už samotné rozšiřování hradu si všímalo především opevnění na severu i jihu, avšak též přeneslo stavbu tří nových budov, které nelze jinak, než považovat z části za obytné.

V prvním desetiletí 20. století byly hradní zříceniny přizpůsobeny potřebám turismu. Celý projekt podporoval vratislavský biskup Jiří Kopp, práce vedl Moravskoslezský horský sudetský spolek pod vedením B. Königa. Vše, co je dnes k vidění, včetně torza věže, bylo odkryto za krátkou dobu před lety 1909 - 1910. během odkopávání zříceniny byly učiněny četné nálezy. Hrad byl prozkoumán a (dnes víme, že značně nešťastně) zakonzervován. V sutinách na nádvoří, v předhradí a v parkánech byly nalezeny hřebla, hřebíky, kované zámky, klíče, kování dveří, čepy, podkovy, jezdecké třmeny, šipky ke střelám do kuší i do luku, bodce kopí, sekerky, srpy a stříbrný groš z doby Jana Lucemburského. K zvlášť pozoruhodnému železnému nálezu patří osmihranná hlaveň pistole, asi 12cm dlouhá, se zápalným kanálkem, jedna z nejstarších zbraní tohoto druhu vůbec. Rychleby ale zůstanou slavné nálezem největšího „pokladu“, několika dílků dosti vzácné plátkové zbroje, jaká se nosila někdy v polovině 14. století.

Sbírka keramických artefaktů získaná při výkopech se dochovala značně neúplně, nevelká kolekce, čítající cca 200 zlomků, je uložena v jesenickém muzeu. Byl tu nalezen velký mlýnský kámen z červeného pískovce z ručního mlýnku a dále běžné střepy jednoduchých nádob bez zvláštního zdobení jen tu a tam s červenohnědým malováním: hrnce, poklice, hrnky, poháry, džbány, mísy. Také to prozrazuje o životě víceméně drsnější vojenské společnosti. Nejdelikátnější nálezy jsou hrnec s mincemi a lahvička na svatou vodu. Tato (tzv. Menasova ampule) obsahovala vodu ze zázračného pramene u světcova hrobů v Egyptě. Jak se dostala na Rychleby, je záhadou, snad patřila duchovnímu v době dobývání na hradě, snad patřila někomu z rozjímajících vojáků; nebyla-li lupem, užíval ji někdo, kdo byl poutníkem ve „svaté zemi“. Rychlebská nádobka se asi nijak neliší od všech, které se na místě v Orientu za tím účelem vyráběly už tenkrát jako na běžícím páse - byl na ní schématicky zachycený reliéf poustevníka (umučeného císařem Diokleciánem někdy před rokem 305) s křížkem a velbloudem.

Obr. 1: I. vojenské mapování

Obr. 2: Stabilní katastr hradu Rychleby - Úhelná

 

Obr. 3: Parcela hradu Rychleby

Obr. 4: Kresba, plán a fotografie hradu

Použitá literatura:

Durdík, T. - Bolina, P. 2001: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. Praha, 100.

Král, J. - Degen, Z. - Stehlík, Z. - Vorel, S. 1991: Jeseníky. Turistický průvodce po ČSFR.  Praha, 303-304.

Kouřil, P. - Prix, D. - Wihoda, M. 2000: Hrady Českého Slezska. Brno, 313-328.

Spurný, F. - Louda, J. - Kopačka, L. a kol. 1983: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2 Severní Morava. Praha, 203-204.

Vojkovský, R. 2003: Rychleby. Neznámý hrad v Rychlebských horách. Dobrá, 1-10.

Internet:

·                     http://www.jeseniky.net/index.php?search=yes&obl=1&lang=&search_text=rychleby&x=0&y=0

·                    http://www.atlasceska.cz/olomoucky-kraj/zricenina-hradu-rychleby/

·                    http://www.castles.cz/hrad-rychleby/