autor: Abbadan
Bronzová kopí
1. Těžba surovin a metalurgie
Těžba
rud v mladší době bronzové v Evropě je doložena těžbou mědi například
v tyrolských Alpách, Španělsku nebo Bulharsku. Způsob, jakým pravěcí
horníci při dolování rud ze země postupovali, je tedy známý. Šlo již o poměrně
vyspělou těžbu v hlubinných šachtách zpevněných dřevěnou výztuží, které
byly vybaveny větracími šachtami. Proces samotné těžby spočíval v tom, že
před stěnou byla rozložena hranice a zapálen oheň. Stěna byla silně zahřáta a
poté vodou prudce ochlazena, následkem čehož rozpukala a rudu bylo možné
vylámat. Získaný materiál byl nošen na povrch v kožených vacích, nebo
jednoduchým rumpálem vytahován na povrch. Na místě zřejmě docházelo
k drcení a čištění rudy, a poté k tavení v tavících píckách do
formy nejčastěji ve tvaru tzv. koláčů (čoček) nebo hřiven, vhodných
k transportu a výměně.
Z území
Čech přímé doklady těžby mědi nejsou. Měď nalézaná na našem území
v eneolitu je především sedmihradského a slovenského původu,
v mladších obdobích je využívána surovina z Alp a středního Německa. Ovšem
v Krušných horách se vyskytoval cín, tedy druhá složka potřebná
k výrobě bronzu (cínový bronz), který se začal do slitiny přidávat ve
starší době bronzové (Reinecke BA2). V nejstarší fázi starší doby bronzové
(Reinecke BA1) se k mědi přidával arsen, nebo již arsen měď obsahovala
jako příměs (arsenový bronz), ale cín měl lepší vlastnosti a oproti arsenovému
bronzu, který měl stříbřitou barvu, cínový bronz byl barvy zlatavé.
V době, kdy popularita zlata výrazně narůstala, je možné, že i zlatavá
barva přispěla k většímu využití cínu.