Recenze na knihu: Jan Filip - Pravěké Československo

autor: Herčík, Machek

Jan Filip – Pravěké Československo, 1948

Jan Filip byl český archeolog a historik. Zabýval se dobou bronzovou, dobou železnou a keltským osídlením na území Československa. Byl profesorem na Univerzitě Karlově, v letech 1963-74 pracoval zároveň jako ředitel Archeologického ústavu Československé akademie věd. Založil periodikum Archeologické rozhledy, které redigoval 25 let.

Kniha Pravěké Československo byla napsána především jako učebnice pro studenty archeologie, ale může sloužit i širší veřejnosti, která se chce hlouběji ponořit do problematiky pravěku.

Tato monografie se zabývá časovým obdobím od nejstaršího paleolitu po stěhování národů a starší dobu hradištní. Kapitoly jsou rozčleněny na jednotlivá období a dále děleny podle kultur, čímž nám poskytují základní přehled o jednotlivých archeologických kulturách. Odkazuje na předchozí badatele, jako například Jana Erazima Vocela, Pavla Josefa Šafaříka, Jindřicha Wankela, Lubora Niederleho a Josefa Ladislava Píče.

Publikace je vybavena kresbami, fotografiemi, mapami, tabulkami a typovými tabulkami artefaktů. U kreseb a fotografií chybí měřítka, tudíž tato učebnice poskytuje pouze orientační představu o skutečné velikosti artefaktů.

Seminární práce: Železná kladiva a kovadliny v pravěku

autor: J. Krpálek

Železná kladiva a kovadliny v pravěku

Kladiva a kovadliny jsou pracovní nástroje, které se vyvíjejí spolu s metalurgií železa. Kladiva jsou podle definice K. Sklenáře nástroje k zatloukání nebo zpracování materiálu úderem. Podle způsobu upevnění rozeznáváme v zásadě kladiva s tulejí a s okem, které může mít různý tvar a i samotné kladivo může mít zvláštní formy. (Viz. obrazová příloha)  

     Kovadliny jsou tvarově nejednotná hmotná podložka při zpracování kovu kováním. V zásadě prostý kovový blok s rozšířenou horní plochou, dolů zpravidla konicky zúžený, masivní nebo štíhlý. Tvar homole je jehlancovitý až klínovitý, někdy je opatřen průvlakem nebo rýhou pro zápustkové kování. I kovadlina má své zvláštní formy (viz. obrazová příloha)

Železo 

  Železo je kov, u něhož se často konstatuje, že vyřešil prohlubující se surovinovou krizi pozdní doby bronzové. Tato krize byla způsobená pozvolným vyčerpáním dostupných rudných zdrojů, zejména cínu, a snad i kvůli přerušení jejich dálkové distribuce pod vlivem společenské krize v 8. Století před Kr.

Muzeum v Přerově - recenze

Muzeum Přerov

Stálá expozice s názvem Archeologie Přerovska se nachází v šesti místnostech gotických suterénních prostor západního a jižního křídla zámku v Přerově. Náplní expozice jsou artefakty z období starého paleolitu až po pozdní středověk.

Expozice začíná vystavenou rekonstrukcí života neandrtálské ženy a chlapce. Nad touto rekonstrukcí se nachází informační tabule s přehledem vývoje člověka. Vedle této rekonstrukce se nachází neúplná lebka neandrtálce. Na druhé straně je vitrína s ukázkou kamenných nástrojů z lokality Předmostí u Přerova a informační tabule o období staršího Paleolitu. Toto byl pro mě velice efektivní vstup do expozice už jen proto, že expozici a vstupní dveře spojoval mostek, protože rekonstrukce se nacházela pod úrovní podlahy a protože u levé stěny byla hluboká propast.

V úvodní síni se již nachází předměty z období mladého Paleolitu a je zde tabule, která informuje o osídlení Přerovska. V prvních vitrínách se nachází nástroje z období aurignacienu a zvířecí kosti. Ve vedlejší vitríně jsou vystaveny rekonstrukce loveckých obydlí obecně a rekonstrukce loveckých obydlí dle nálezových situací na Ukrajině. Poslední vitrína v místnosti vystavuje nálezy mikrolitů, kostěných a kovových nástrojů v naleziště Předmostí u Přerova. V každé vitríně v této síni jsou zde ukázány mamutí kosti, či jejich části. Je to jen zlomek nálezu, nález činil až 1000 ks kostí mamutů. Celé této místnosti dominuje rekonstrukce pravěkého stanu a mamutí kel, který byl objeven v roce 2007. Celá tato místnost na mě působila velkolepým dojmem a nemohu tomu nic vytknout.

O knize Hromové klíny a hrnce trpaslíků

autor: Lucka Lapáčková

Hromové klíny a hrnce trpaslíků

Z pokladnice české folklorní archeologie

Karel Sklenář

Kniha Karla Sklenáře je prvním z pokusů skloubit archeologii jako takovou s folklorem, tedy lidovou slovní tvorbou. Pověry, zvyky či pohádky už od antického starověku, můžeme předpokládat i starší výskyt, sjednocovaly myšlení tehdejšího obyvatelstva. Karel Sklenář ve svém díle demonstruje vztah vědy a myšlení prostého lidu tzv. folklorní archeologii, z čehož vzniká vskutku poutavá monografie.

Počátky vzniku folklorní archeologie lze spatřovat již v 19. století. V éře romantismu vznikaly tendence a touhy spojit vědecké hledisko s tím folklorním. Romantičtí archeologové měli snahu poučit nevzdělaný lid o zachování památek, mezi ně patřil i první z českých folklorních archeologů P. Václav Kromlus a vysloužilý farář a ochránce starožitností P. František Rohozecký. Většina z pozůstatků lidských kultur však byla ničena a to z různých důvodů. Lidé byli ziskuchtiví, pověrčiví nebo jen apatičtí.

V úvodu autor líčí obecnou charakteristiku a dějiny vývoje folklorní archeologie, v dalších kapitolách se bude zabývat artefakty, na něž nejvíce dolehl vliv folkloru a nemovitými památkami viditelnými v terénu.

Tedy přejděme k první kapitole a k prvnímu z témat, hromovým klínům. Jak již samotný název napovídá, spojitost s hromem a bleskem byla pro lidové pověry takřka nezpochybnitelná. Celosvětové rozšíření termínu hromový kámen je důkazem všeobecného lidového povědomí o „původu“ tohoto předmětu. Tradice pojmenování sahá také velmi daleko. Vždyť již ve starověku byly tyto kameny využívány k magickým účelům a víra v jejich kouzelnou moc se udržela až do středověku. Přesvědčení o léčebných, ochranných či obecně prospěšných vlastnostech byla v mysli obyčejného člověka hluboce zakořeněna a jen těžko jej šlo přesvědčit o vědeckém účelu artefaktu. Autor uvádí hnedle několik lidových výkladů zrodu hromových kamenů, nicméně z archeologického hlediska se na jejich vzniku přičinil jen člověk. Typologicky se setkáme s broušenými kamennými sekerami, klíny, sekeromlaty, přesleny, výjimečně i paleolitickými pěstními klíny. Z nearcheologických předmětů se mohou objevit i meteority nebo zkameněliny.

Seminární práce: Vlasové ozdoby, prsteny, náušnice, zápony

Autor: Katka Hiklová

Spirálovité a drátěné vlasové ozdoby (Noppenring, záušnice), prsteny, náušnice, zápony (kostěné, měděné, zlaté, stříbrné, elektronové, bronzové)

(obrazový doprovod k práci si stáhnětete zde)

1. Úvod

Ozdoby se vyskytují ve společnosti již ode dávna. První šperky můžeme zařadit již do období paleolitu. V této době ale musíme hovořit o špercích převážně z organického materiálu jako kůže, kosti, paroží a podobně. Ozdoby tohoto období lze rozdělit do tří skupin: ozdoby hlavy, těla a oděvu. Ze skupiny ozdoby těla lze zmínit například drobné prstýnky, které byly vyráběny z mamutoviny, a mohly mít otvor pro vsazení kamene. Díky vývoji společnosti se také rozvíjely technologie výroby nejen šperků.

Na počátku neolitu se začíná objevovat tzv. spondylový šperk, což je ozdoba vyrobená ze schránek tlustoskořapatého středomořského mlže Spondylus gaedoropus. V mladším období neolitu byl spondylový šperk vystřídán hliněnými šperky, hlavně korálky, nebo se k jeho výrobě použilo schránek z domácího prostředí a to schránek mlžů a říčních škeblí. Postupný rozmach výroby šperků nastává až na konci eneolitu. Hlavní surovinou pro vznik ozdoby se stává měď. Mezi nejčastější ozdoby se řadí čelenky a záušnice. V době bronzové šperky byly jemněji propracovány a kromě bronzu a drahých kovů hledány k jejich výrobě i jiné látky, zvláště sklo a lignit. Pásové zápony, různé kovové přezky a nákončí byly, vhodným doplňkem oděvu hlavně v pozdních dobách. V době bronzové a halštatské se začínají ve větší míře objevovat opaskové zápony. Od počátku druhého tisíciletí nosili naši předkové kovové náušnice, nejprve z jednoduchého tvaru, později ozdobně propracované. V době bronzové je již plně rozvinutá metalurgie bronzu díky lidu Únětické kultury. Mezi bronzovými předměty dominuje řada jehlic, časté jsou také vlasové ozdoby stočené z dvojitého drátu tzv. „noppenringy“. V této periodě se kromě vlasových ozdob a jehlic začínají postupně vyvíjet náušnice a kruhové ozdoby. Ve starším i mladším období doby železné je měď nahrazena železem, ale objevují se také šperky ze zlata, stříbra nebo bronzu. V době římské začíná být vzácný kruhový šperk, který do tohoto období patřil, kromě spon a jehlic, mezi nejčastější ozdoby těla. Začínají se častěji vyskytovat prsteny a náušnice. I když se Germáni snažili přiblížit Římu podobným stylem oblékání a zdobení, náušnice se u nich populární nestaly. Naopak v období stěhování národů se šperk opět dostává do popředí. Typické jsou prsteny, závěsky, nákrčníky, jehlice, ojediněle i kování opasků. V raném středověku je výroba ozdob na vrcholné úrovni. Typické jsou různé druhy náušnic, závěsků, nákončí opasků, jehlic a podobně. Slovanské ženy kromě drahých náušnic často cizího (byzantsko-orientálního) původu zaplétaly si do vlasů zvláštní záušnice esovitého tvaru, zhotovené z bronzu a stříbra.

Muzeum Hradec Králové - recenze

Autor: Kača

VÝCHODOČESKÉ MUZEUM HRADEC KRÁLOVÉ

Muzeum města Hradce Králové se nachází na adrese Eliščino nábřeží 465. Samotná budova má tři patra, archeologická expozice se nachází v patře prvním, a má trvat až do roku 2015. Expozice s názvem „Královské město nad soutokem“ návštěvníky informuje o dějinách Hradecka od pravěku až po polovinu 18. století. Expozice se nachází ve třech místnostech. Tato expozice také vyhrála II. místo v soutěži o Cenu Gloria musaealis v kategorii muzejní výstava roku 2009.

První místnost začíná úvodní „předsíní“, kde je vystavena tabule s informacemi o nejstarší době dějinné - pravěku. Dále se v předsíni nachází dvě vitríny s paleolitickými  nálezy. Jsou ze vystaveny převážně úštěpy. Nálezy v celém muzeu nejsou rozděleny                     ve vitrínách podle historického období, ale podle lokalit, což se mi moc nelíbí. Dala bych přednost vitríně s artefakty u sebe z jednoho období. V hlavní části první místnosti se po pravé straně nachází neolitický dřevěný „člun“. Ve středu tohoto sálu se nachází vitríny s artefakty z neolitu, doby bronzové, halštatské a doby římské. Je zde vystavena neolitická keramika, bronzové koflíky, unětické náušnice, keramika kultury Lužické, šperky a spony z tohoto období, z doby železné je zde vystavena spona Duchcovského typu, skleněné korálky a opět keramika, například tzv. Plaňánský pohár. Ze slovanského období zde máme vystavenou také keramiku, šperky, nákončí opasku a mince, které se nachází pod zvětšovacím sklem. Toto sklo ale zvětšuje minci tolik, že není moc dobře vidět z boční strany. Kde není zvětšovací sklo je mince rozeznatelná mnohem lépe. Tyto artefakty byly nalezeny na lokalitách Plotiště nad Labem, Předměřice nad Labem, Nové Dvory a Pouchov.

Ve druhém sále se nachází artefakty ze středověku, převážně doby husitské.  Celé místnosti dominuje model Hradce Králové a jeho okolí, který by měl vypovídat o způsobu osídlení, které bylo na tomto území v roce 1419. Samotný model je celý za sklem a po stisknutí dané kombinace čísel se rozsvítí světlo, které označuje kostel, či církevní stavbu, která na daném místě v 15. století stála. Po obvodu místnosti se nachází vitríny se středověkou keramikou, kam patří například hrnec na nožkách, loštické poháry, červeně malovaný džbán, mísa s uchy a pohár s ostny. Část této místnosti je také zasvěcena stavbě jedné z nejvýznamnějších církevních staveb Hradce Králové a to městského chrámu sv. Ducha, jehož stavba započala ve 14. století. První a druhá místnost jsou spojeny uměle vyrobeným průchodem, aby od sebe byly odděleny jednotlivé etapy dějin. Kdyby se tady ten průchod nenalézal, byla by to pouze 1 místnost.

Poslední místnost je zasvěcena novověku a církvi. Můžeme zde najít různé církevní obrazy. Hlavně se jedná o církevní téma Poslední večeře Páně. V centru sálu jsou vystaveny zvony, protože město bylo v tomto oboru vyhlášené. Po obvodu sálu jsou vystaveny vitríny s porcelánem, rytířskou zbrojí, kovovými předměty konkrétně picí servis, dále pak je zde vystavena starobylá skříň a několik truhlic. V zadní části místnosti je ukázáno, jak vypadala sedací souprava z konce 18. století, je zde pohovka, křesla a stolek. V pozadí této scenérie je tabule s textem o 18. století. Naproti této soupravě se nachází 2 vitríny s předměty rovněž ze století 18. a to mince, šperky a různé hygienické nástroje.

Webové stránky tohoto muzea jsou velmi podrobné. Naleznete na nich odpověď na vše, co Vás napadne a každá expozice má svůj odkaz. Na stránkách archeologie se dozvíme, jak expozice vznikala, od kdy do kdy bude trvat, je zde stručný komentář a fotky přímo sálů   i samotných artefaktů.

Celá expozice je doplňována fotografiemi z výzkumů, různých rekonstrukcí či staveb z daného období. Fotografie jsou zvětšené tak, že se zabírají většinu výšky zdi.

Tato expozice se mi až nějaké drobnosti velmi líbila, je zde velmi příjemný personál, který Vám odpoví na cokoli se zeptáte. Určitě bych ji doporučila všem spolužákům.

Expozice v Anthroposu - recenze

Autor: Kača

PAVILON ANTHROPOS

Pavilon Anthropos, součást Moravského zemského muzea v Brně, se nachází v brněnské čtvrti Pisárky. Je to třípatrová budova, která byla vybudována v 60. letech. Od roku 2003 byla rekonstruována a v roce 2006 bylo opět otevřena pro veřejnost. Je zde vystavena expozice, která se snaží přiblížit laické veřejnosti historii osídlení na Moravě a v celé Evropě. Expozice je rozdělena do tří částí s názvy: Morava lovců a sběračů, Nejstarší umění Evropy a Paleolitické technologie.

V první místnosti se po levé straně ode dveří nachází blok informačních tabulí o genetice a jejím spoluzakladateli G. J. Mendelovi. Tento blok o genetice je zakončen informačními tabulemi o evoluci primátů, člověka a nakonec je zde ukázán strom života. Celá tato část o genetice je doplněna plastickou sochou, která napodobuje řez buňkou. V protilehlé části sálu začíná podrobný popis evoluce primátů. Pod informačními tabulemi, které přibližují návštěvníkům vývoj primátů, se nachází vitrína s kostrami dvou opic a dvou lebek. Naproti této vitríně se nachází další vitrína s kostrami šimpanze, gorily a orangutana. Tato část o evoluci primátů je doplněna zabudovanou televizí, kde návštěvníci můžou shlédnout dokument na toto téma. Vedle se nachází vitrína, jejímž tématem jsou Oligocenní primáti, jsou zde vystaveny čelisti, lebka Aegyptopitéka zeuxise, lebka prokonzula afrikana, čelist pliopitéka a dryopitéka. Následuje informační tabule o nálezech z období středního a mladšího miocénu. Naproti této tabule se nachází vitrína s odlitými stopami Australopitéků z Laetoli, které jsou staré asi 3,7 miliónů let. Tématem další vitríny jsou lebka Sivapitéka indicuse, čelist Sivapitéka punjabicuse a čelisti. Následuje tabule, která informuje o Sivapitécích. Vedle této tabule se nachází vitrína, kde je vystavena „Lucy“ - Australopitékus afarensis, která patří mezi nejznámější nálezy, protože je stará asi 3,2 miliónů let a zachovalo se neuvěřitelných 40% z celé její kostry. Dále se zde nachází vitrína s názvem Australopithécus. Jsou zde vystaveny 4 lebky na rotujících podstavcích, dále kyčel a čelist horní a dolní. Vedle lze zhlédnout výjev stravování pravěké rodiny. Jelikož australopitékové ještě nelovili a jedli pouze mršiny, jsou zde také ukázána mrchožravá zvířata jako sup nebo šakal. Vedle tohoto výjevu se nachází zasklený výklenek s Tématem Homo habilis, kde jsou vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích a další tři lebky bez podstavců. Vedle výklenku je informační tabule, která přibližuje život Homo habilis a Homo rudolfensis. Před schody do dalšího patra je vystavena rekonstrukce hlavy Homo habilis.

            Ve druhém patře pokračují vitríny s tématem evoluce člověka. Dalším stupněm je Homo ergaster, kterému je věnována vitrína se 2 lebkami na rotujících podstavcích, dále pak je zde vystavena čelist a část lebky. Následuje vitrína s Homo erectus, jsou zde vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích, mozkovna a stehenní kost. Tato vitrína plynule pokračuje ve vývoji k Homo heidelbergensis. Zde jsou vystaveny 4 lebky na rotujících podstavcích, dolní čelist, mozkovna, část lebky Homo antecessor, čelist Homo heiderbergensis a přední část lebky. Po této vitríně následuje informační tabule o člověku Heidelberském. Následuje výklenek, kde je ukázáno dioráma Anteneandrtálců z Bilzingsleben. Pod velkými okny, které prosvětlují větší část celé místnosti, se nachází vitrína s kostmi a zuby mamuta. Ve výklenku na druhé straně je vystaveno dioráma Neandrtálců v jeskyni Kůlna, vedle níž je tabule, která informuje o životě neandrtálců. Další vitrína, která je přes celou stěnu, ukončuje evoluci člověka a to konkrétně obdobími Homo neandrtalensis, kde je vystaveno 5 lebek na rotujících podstavcích, čelist, pažní kost a výlitek mozkovny a Homo sapiens, kde jsou vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích. Pak je zde ukázka paleolitického umění, které se nachází ve třetím patře, informační tabule o životním stylu kromaňonců, vitrína s tématem Homo sapiens na Moravě a vitrína s názvem Příběh lidského rodu. V koncové uličce se nachází obraz Stádo pižmoňů při obraně před vlky a následují vitríny s kostrami divokých zvířat. Protější ulička informuje návštěvníky o pravěkých technologiích nejen pomocí vitrín, ale i pomocí zabudované televize s krátkými videi. Celému druhému patru dominuje rekonstrukce mamuta s mládětem v životní velikosti.

            Ve třetím patře jsou ukázány především technologie, které se vztahují k různým částem pravěku od staršího paleolitu k neolitu. Tabule stručně informují o každém období pravěku. V tomto sále jsou nálezy roztříděny podle lokalit, kde byly nalezeny. Například je jde vitrína Předmostí s informacemi o lokalitě a danými nálezy. V jednom rohu místnosti se nachází výjev Kulturní praktiky neandrtálců, v protějším rohu je výjev Kruhové uskupení z mamutích kostí s vlkem. Zajímavostí je rekonstrukce trojhrobu z Dolních Věstonic a hrob brněnského šamana, kde je ukázána rekonstrukce šamana, jeho obleku, a jsou zde vystaveny též nálezy z hrobu. V druhé části místnosti je výjev neolitické chýše z rákosu. Poté následuje část  Nejstarší umění Evropy, kde jsou ukázány rekonstrukce například stropu z jeskyně Altamira, výjevy z jeskyně Niaux nebo z Chauvetovy jeskyně. Jedna vitrína představuje Venuše s názvem: Ženský a mužský svět v gravettienu. Dále zde máme nálezy předmětů z kostí, například bizona, koňskou hlavu a další. Mezi další ukázky umění mohu zmínit koníka nebo expresivní kresbu jelena velkorohého z Lascaux.

            Cílem pavilonu bylo informovat návštěvníka o pravěku na našem území a to převážně na Moravě. Dle mého názoru byl tento cíl určitě splněn. Bez menší kritiky se to ale neobejde. Jakmile jsem vstoupila do expozice, nevěděla jsem, kde začít. Začala jsem u genetiky a plynule jsem pak přešla k Homo habilis, protože začátek evoluce primátů se nacházel v opačné části místnosti než genetika. Hned první vitríně, kterou jsem si začala prohlížet, chyběly popisky nebo u dalších vitrín byly špatně čitelné, jinde se odlepoval  text na zdi, který doprovázel různé výjevy z minulosti. U vitríny s odlitkem stop jsem přemýšlela co to je, protože tam nebylo téměř nic vidět. Jelikož expozice skáče z jednoho rohu do druhého, uvítala bych šipky se směrem prohlídky. Pavilon je velice pěkně vybaven, ale místy je to trochu zmatené. Nemluvím jen o přízemí, ale také převážně o třetím patře, kde bylo, dle mého názoru, zbytečně moc ukázek pravěké technologie. Jelikož vitríny se zde převážně zaměřovaly na určité lokality, stačilo by pouze odstranit pár vitrín a efekt by zůstal stejný. Jinak se mi Anthropos moc líbil a určitě bych ho doporučila všem mým známým. 

Bronzová kopí - seminární práce

autor: Abbadan

Bronzová kopí

1.   Těžba surovin a metalurgie

Těžba rud v mladší době bronzové v Evropě je doložena těžbou mědi například v tyrolských Alpách, Španělsku nebo Bulharsku. Způsob, jakým pravěcí horníci při dolování rud ze země postupovali, je tedy známý. Šlo již o poměrně vyspělou těžbu v hlubinných šachtách zpevněných dřevěnou výztuží, které byly vybaveny větracími šachtami. Proces samotné těžby spočíval v tom, že před stěnou byla rozložena hranice a zapálen oheň. Stěna byla silně zahřáta a poté vodou prudce ochlazena, následkem čehož rozpukala a rudu bylo možné vylámat. Získaný materiál byl nošen na povrch v kožených vacích, nebo jednoduchým rumpálem vytahován na povrch. Na místě zřejmě docházelo k drcení a čištění rudy, a poté k tavení v tavících píckách do formy nejčastěji ve tvaru tzv. koláčů (čoček) nebo hřiven, vhodných k transportu a výměně.

Z území Čech přímé doklady těžby mědi nejsou. Měď nalézaná na našem území v eneolitu je především sedmihradského a slovenského původu, v mladších obdobích je využívána surovina z Alp a středního Německa. Ovšem v Krušných horách se vyskytoval cín, tedy druhá složka potřebná k výrobě bronzu (cínový bronz), který se začal do slitiny přidávat ve starší době bronzové (Reinecke BA2). V nejstarší fázi starší doby bronzové (Reinecke BA1) se k mědi přidával arsen, nebo již arsen měď obsahovala jako příměs (arsenový bronz), ale cín měl lepší vlastnosti a oproti arsenovému bronzu, který měl stříbřitou barvu, cínový bronz byl barvy zlatavé. V době, kdy popularita zlata výrazně narůstala, je možné, že i zlatavá barva přispěla k většímu využití cínu.

Článek: Jakou řečí hovořili lidé v době kamenné? (1)

autor:  Igor Tureček
zdroj: http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=4405

Jakou řečí hovořili lidé v době kamenné?(1)

Lužická kultura a příbuzné kultury přetrvávají hluboko do protohistorické doby. Kolem žádné jiné pravěké kultury nevzniklo tolik diskusí o její etnické příslušnosti. Vyhrotily se dokonce natolik, že mívaly dohru mezi diplomaty. Během nacistické éry šlo především o to, aby lužická kultura byla vyloučena z etnogeneze Slovanů.

Recenze na knihy: Pravěk českých zemí v evropském kontextu, Keltové našich zemí v evropském kontextu

 autor: Aenale, Detremar

   Jan Bouzek: Pravěk českých zemí v evropském kontextu. Triton Praha 2005.

 Jan Bouzek: Keltové našich zemí v evropském kontextu. Triton Praha 2007.

     Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc., narozený 17. února 1935 v Praze, je profesorem klasické archeologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, pracovníkem Ústavu archeologie a muzeologie na Masarykově universitě v Brně a také autorem celé řady publikací a vysokoškolských skript. Jako odborník na starověk se zabývá především o Středomořskou oblast.

     V První monografii se J. Bouzek zaměřuje na chybějící článek v odborných publikacích – pojednání o našem pravěku v evropském kontextu. V této knize se věnuje především kulturnímu vývoji našich zemí, přijímání a předávání znalostí mezi naším územím a zbytkem Evropy. První kapitola s názvem Krajina a lidé přibližuje čtenářům význam naší země v pravěku – ve smyslu geografickém a klimatickém. Kniha je dále dělena do kapitol zaměřených na období od paleolitu až po dobu halštatskou. Autor jmenuje nejdůležitější a nejvýraznější kultury a typické artefakty doby, přičemž nesklouzává k jednoduchému popisu, ale poukazuje na jednotlivé časové, tak i místní rozdíly. Kniha je zakončena samostatnou kapitolou Etruskové a Čechy, týkající se konce doby halštatské a začátku doby laténské, kdy byl rozvinut dálkový obchod s jihem a na českých lokalitách se tak nachází mnoho importů právě z Etrurie či Řecka.