Archeologická karetní hra Impact

autor: Wiedzmin

zdroj: http://neverborns.blogspot.cz/2014/02/karetni-hra-impact-studentsky-projekt.html?spref=fb

Impact - Studentský projekt archeologické vzdělávací hry

Poprvé jsem informace o této hře zaregistroval na FB stránkách s archeologickou tématikou. Přišlo mě to jako dobrý nápad tak jsem vývoj hry sledoval a nakonec si i dva balíčky promo edice pořídil.
Hra Impact by měla rozšířit povědomí o archeologii na našem území. Něco ve stylu "škola hrou". Což si myslím se ji daří.

Karta badatele

Co je cílem hry? Dovést do zdárného konce archeologické výzkumy rychleji než váš protivník. Výsledky výzkumu reprezentují výzkumné body. Ty generují vámi vyložené karty archeologických Lokalit, Badatelů a Artefaktů či jejich kombinace. Což jsou vlastně tři ze 4 základních typů karet. Posledním čtvrtým typem jsou Události, kterými ovlivňujete svoje karty nebo škodíte protivníkovi (obdoba kouzel sorcery ve hře Magic). Díky získávaní bodů je hra však spíše podobná starým Doomtrooperům než dodnes stále žijící a široce rozšířené hře Magic. Oproti ostatním fantasy či sci-fi karetním sběratelským hrám je však neagresivní. Není cílem někoho připravit o životy či zabít jeho karty postav. Pouze nasbírat daný počet bodů díky svým kartám a zároveň protivníkovi mařit jeho vlastní snahu. A to kartami které představují přírodní živly (například Přívalové deště či Nerudný zemědělec) nebo změnami metodiky archeologického bádání (např. Změna paradigmatu, Propuštěn! atd.).

Tak jako ve hře Magic máte různé barvy (zelená forest, červená mountain atd.) tak i ve hře Impact je několik základních barev, které odpovídají jednotlivým etapám pravěku. Je jich celkem sedm plus béžová, která reprezentuje moderní dobu, kdy je prováděn výzkum.

Karta artefaktu

Šedohnědá - paleolit a mezolit
Hnědá - neolit a eneolit
Oranžová - doba bronzová a halštatská
Zelená - latén
Červená - doba římská a doba stěhování národů
Žlutá - raný středověk
Modrá - vrcholný středověk

Karty se dále dělí na dva typy. Unikátní a neunikátní.
Unikátní karty představují rarity, které smíte mít na stole pouze jednou (v Magic to jsou legendary karty, ve Wastelandech či Doomtrooperech osobnosti). Například Jaroslav Palliardi byl jenom jeden. Stejně tak máme pouze jeden Rokštejn či jedinou Věstonickou venuši. V herním balíčku smíte mít až třikrát (pro případ, že by vám protivník třeba Palliardiho Propustil), ve hře (na stole) je však smíte mít pouze jednou.
Dále jsou karty neunikátní. Například georadar, keramika pražského typu, geoinformatik, archeoskanzen a další. V zásadě jsou to věci co nemají "vlastní jméno".

Další podobnost se hrou Magic je tzv. "použití" karet, které funguje na stejném principu jako tapování. Tedy otočením o 45 stupňů, což symbolizuje že je použita.

Měl jsem možnost si pár her zahrát.
Princip hry není nijak těžký a po chvíli hru rychle pochopíte. Což je velké plus. Další výhodou je možnost hrát ve více lidech. Díky principu získávání bodů a nikoliv zabíjení protivníka si hra naopak říká o multiplayer.

Karta události

Trošku na škodu je na některých kartách zbytečně dlouhý text, díky kterému může chvilku trvat, než se zorientujete co vlastně karta samotná dělá. Ale po prohlédnutí prvních obrázků karet z rozšiřující sady Velká Morava můžu říci, že tam už je tato vada na kráse vymýcena a nahrazena kratší verzí textu.
Další vadou na kráse je počítání bodů na konci kola, kdy musíte projít každou kartu abyste zjistili co vám vlastně dává jaký bonus. Což může při hře více hráčů způsobit, že můžete delší dobu čekat než protivníci dohrají.

Grafická stránka mi trošku připomněla karty Wasteland. Některé ilustrace jsou opravdu moc hezké. Jiné naopak o něco slabší. Ale každý si najde svoje. Tak je to vlastně u všech karetních her na kterých se podílelo více ilustrátorů.

Ve výsledku tedy musím říct, že mě hra velmi potěšila. Ať už pravidly, grafickým ztvárněním tak i svým edukativním přínosem. Kdyby hra existovala v době, kdy jsem začínal se studiem archeologie, tak věřím tomu, že ilustrace karet by mi velmi pomohly k zapamatování například podoby keramiky, jmen badatelů či lokalit. Proto si myslím, že hru by měl zkusit každý student archeologie co se neštítí karetních či jiných stolních her.
Ale hra není určena jen studentům archeologie. Věřím že pomůže přiblížit svět archeologie i laikům, kteří mají rádi karetní hry.

A protože je prozatím k dispozici pouze promo edice obsahující 63 karet plus a brzy snad přibude i první rozšíření Velká Morava, tak nám nezbývá než trpělivě čekat na další rozšíření a hrát prozatím se základem.


Pravidla hry naleznete v každém herním balíčku (či decku) nebo na Facebookových stránkách tvůrců.

Recenze na knihu: Jan Filip - Pravěké Československo

autor: Herčík, Machek

Jan Filip – Pravěké Československo, 1948

Jan Filip byl český archeolog a historik. Zabýval se dobou bronzovou, dobou železnou a keltským osídlením na území Československa. Byl profesorem na Univerzitě Karlově, v letech 1963-74 pracoval zároveň jako ředitel Archeologického ústavu Československé akademie věd. Založil periodikum Archeologické rozhledy, které redigoval 25 let.

Kniha Pravěké Československo byla napsána především jako učebnice pro studenty archeologie, ale může sloužit i širší veřejnosti, která se chce hlouběji ponořit do problematiky pravěku.

Tato monografie se zabývá časovým obdobím od nejstaršího paleolitu po stěhování národů a starší dobu hradištní. Kapitoly jsou rozčleněny na jednotlivá období a dále děleny podle kultur, čímž nám poskytují základní přehled o jednotlivých archeologických kulturách. Odkazuje na předchozí badatele, jako například Jana Erazima Vocela, Pavla Josefa Šafaříka, Jindřicha Wankela, Lubora Niederleho a Josefa Ladislava Píče.

Publikace je vybavena kresbami, fotografiemi, mapami, tabulkami a typovými tabulkami artefaktů. U kreseb a fotografií chybí měřítka, tudíž tato učebnice poskytuje pouze orientační představu o skutečné velikosti artefaktů.

Speleologické časopisy

Autor: Lucie Lapáčková, Andrea Zezulková

Časopisy speleologické

Časopisů zabývajících se speleologií vychází v České republice několik.

Prvním a ve své době nejvýznamnějším titulem byl Československý kras. Založil jej Josef Skutil, archeolog, odborník na paleolit a speleoarcheolog, jenž prováděl výzkumy krasových jeskyň. Časopis vydával od roku 1948 Český speleologický klub pro zemi Moravskoslezskou v Brně, a to až do roku 1958, kdy počal vycházet pod nakladatelstvím ČSAV v Praze, v roce 1966 přejmenované na nakladatelství Academia. Zde časopis vycházel desetkrát ročně, až do roku 1990.

K úspěšným periodikům rovněž patřil časopis Stalagmit. Vydavatelem byl Speleologický klub Praha a časopis vycházel po dobu 14 let. Nejprve byl vydáván jako interní tiskovina ČSS, později se stal plnohodnotným a registrovaným periodikem. Jeho vydávání bylo nakonec z ekonomických důvodů zastaveno. Za archeologicky atraktivní článek uveřejněný v tomto periodiku můžeme jmenovat např. text Podzemní Praha (1.) od Vladimíra Vojíře (Stalagmit 2/1985) a jeho pokračování Podzemní Praha (2.) od Vladimíra Vojíře (Stalagmit 3/1985).

Muzeum Hradec Králové - recenze

Autor: Kača

VÝCHODOČESKÉ MUZEUM HRADEC KRÁLOVÉ

Muzeum města Hradce Králové se nachází na adrese Eliščino nábřeží 465. Samotná budova má tři patra, archeologická expozice se nachází v patře prvním, a má trvat až do roku 2015. Expozice s názvem „Královské město nad soutokem“ návštěvníky informuje o dějinách Hradecka od pravěku až po polovinu 18. století. Expozice se nachází ve třech místnostech. Tato expozice také vyhrála II. místo v soutěži o Cenu Gloria musaealis v kategorii muzejní výstava roku 2009.

První místnost začíná úvodní „předsíní“, kde je vystavena tabule s informacemi o nejstarší době dějinné - pravěku. Dále se v předsíni nachází dvě vitríny s paleolitickými  nálezy. Jsou ze vystaveny převážně úštěpy. Nálezy v celém muzeu nejsou rozděleny                     ve vitrínách podle historického období, ale podle lokalit, což se mi moc nelíbí. Dala bych přednost vitríně s artefakty u sebe z jednoho období. V hlavní části první místnosti se po pravé straně nachází neolitický dřevěný „člun“. Ve středu tohoto sálu se nachází vitríny s artefakty z neolitu, doby bronzové, halštatské a doby římské. Je zde vystavena neolitická keramika, bronzové koflíky, unětické náušnice, keramika kultury Lužické, šperky a spony z tohoto období, z doby železné je zde vystavena spona Duchcovského typu, skleněné korálky a opět keramika, například tzv. Plaňánský pohár. Ze slovanského období zde máme vystavenou také keramiku, šperky, nákončí opasku a mince, které se nachází pod zvětšovacím sklem. Toto sklo ale zvětšuje minci tolik, že není moc dobře vidět z boční strany. Kde není zvětšovací sklo je mince rozeznatelná mnohem lépe. Tyto artefakty byly nalezeny na lokalitách Plotiště nad Labem, Předměřice nad Labem, Nové Dvory a Pouchov.

Ve druhém sále se nachází artefakty ze středověku, převážně doby husitské.  Celé místnosti dominuje model Hradce Králové a jeho okolí, který by měl vypovídat o způsobu osídlení, které bylo na tomto území v roce 1419. Samotný model je celý za sklem a po stisknutí dané kombinace čísel se rozsvítí světlo, které označuje kostel, či církevní stavbu, která na daném místě v 15. století stála. Po obvodu místnosti se nachází vitríny se středověkou keramikou, kam patří například hrnec na nožkách, loštické poháry, červeně malovaný džbán, mísa s uchy a pohár s ostny. Část této místnosti je také zasvěcena stavbě jedné z nejvýznamnějších církevních staveb Hradce Králové a to městského chrámu sv. Ducha, jehož stavba započala ve 14. století. První a druhá místnost jsou spojeny uměle vyrobeným průchodem, aby od sebe byly odděleny jednotlivé etapy dějin. Kdyby se tady ten průchod nenalézal, byla by to pouze 1 místnost.

Poslední místnost je zasvěcena novověku a církvi. Můžeme zde najít různé církevní obrazy. Hlavně se jedná o církevní téma Poslední večeře Páně. V centru sálu jsou vystaveny zvony, protože město bylo v tomto oboru vyhlášené. Po obvodu sálu jsou vystaveny vitríny s porcelánem, rytířskou zbrojí, kovovými předměty konkrétně picí servis, dále pak je zde vystavena starobylá skříň a několik truhlic. V zadní části místnosti je ukázáno, jak vypadala sedací souprava z konce 18. století, je zde pohovka, křesla a stolek. V pozadí této scenérie je tabule s textem o 18. století. Naproti této soupravě se nachází 2 vitríny s předměty rovněž ze století 18. a to mince, šperky a různé hygienické nástroje.

Webové stránky tohoto muzea jsou velmi podrobné. Naleznete na nich odpověď na vše, co Vás napadne a každá expozice má svůj odkaz. Na stránkách archeologie se dozvíme, jak expozice vznikala, od kdy do kdy bude trvat, je zde stručný komentář a fotky přímo sálů   i samotných artefaktů.

Celá expozice je doplňována fotografiemi z výzkumů, různých rekonstrukcí či staveb z daného období. Fotografie jsou zvětšené tak, že se zabírají většinu výšky zdi.

Tato expozice se mi až nějaké drobnosti velmi líbila, je zde velmi příjemný personál, který Vám odpoví na cokoli se zeptáte. Určitě bych ji doporučila všem spolužákům.

Expozice v Anthroposu - recenze

Autor: Kača

PAVILON ANTHROPOS

Pavilon Anthropos, součást Moravského zemského muzea v Brně, se nachází v brněnské čtvrti Pisárky. Je to třípatrová budova, která byla vybudována v 60. letech. Od roku 2003 byla rekonstruována a v roce 2006 bylo opět otevřena pro veřejnost. Je zde vystavena expozice, která se snaží přiblížit laické veřejnosti historii osídlení na Moravě a v celé Evropě. Expozice je rozdělena do tří částí s názvy: Morava lovců a sběračů, Nejstarší umění Evropy a Paleolitické technologie.

V první místnosti se po levé straně ode dveří nachází blok informačních tabulí o genetice a jejím spoluzakladateli G. J. Mendelovi. Tento blok o genetice je zakončen informačními tabulemi o evoluci primátů, člověka a nakonec je zde ukázán strom života. Celá tato část o genetice je doplněna plastickou sochou, která napodobuje řez buňkou. V protilehlé části sálu začíná podrobný popis evoluce primátů. Pod informačními tabulemi, které přibližují návštěvníkům vývoj primátů, se nachází vitrína s kostrami dvou opic a dvou lebek. Naproti této vitríně se nachází další vitrína s kostrami šimpanze, gorily a orangutana. Tato část o evoluci primátů je doplněna zabudovanou televizí, kde návštěvníci můžou shlédnout dokument na toto téma. Vedle se nachází vitrína, jejímž tématem jsou Oligocenní primáti, jsou zde vystaveny čelisti, lebka Aegyptopitéka zeuxise, lebka prokonzula afrikana, čelist pliopitéka a dryopitéka. Následuje informační tabule o nálezech z období středního a mladšího miocénu. Naproti této tabule se nachází vitrína s odlitými stopami Australopitéků z Laetoli, které jsou staré asi 3,7 miliónů let. Tématem další vitríny jsou lebka Sivapitéka indicuse, čelist Sivapitéka punjabicuse a čelisti. Následuje tabule, která informuje o Sivapitécích. Vedle této tabule se nachází vitrína, kde je vystavena „Lucy“ - Australopitékus afarensis, která patří mezi nejznámější nálezy, protože je stará asi 3,2 miliónů let a zachovalo se neuvěřitelných 40% z celé její kostry. Dále se zde nachází vitrína s názvem Australopithécus. Jsou zde vystaveny 4 lebky na rotujících podstavcích, dále kyčel a čelist horní a dolní. Vedle lze zhlédnout výjev stravování pravěké rodiny. Jelikož australopitékové ještě nelovili a jedli pouze mršiny, jsou zde také ukázána mrchožravá zvířata jako sup nebo šakal. Vedle tohoto výjevu se nachází zasklený výklenek s Tématem Homo habilis, kde jsou vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích a další tři lebky bez podstavců. Vedle výklenku je informační tabule, která přibližuje život Homo habilis a Homo rudolfensis. Před schody do dalšího patra je vystavena rekonstrukce hlavy Homo habilis.

            Ve druhém patře pokračují vitríny s tématem evoluce člověka. Dalším stupněm je Homo ergaster, kterému je věnována vitrína se 2 lebkami na rotujících podstavcích, dále pak je zde vystavena čelist a část lebky. Následuje vitrína s Homo erectus, jsou zde vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích, mozkovna a stehenní kost. Tato vitrína plynule pokračuje ve vývoji k Homo heidelbergensis. Zde jsou vystaveny 4 lebky na rotujících podstavcích, dolní čelist, mozkovna, část lebky Homo antecessor, čelist Homo heiderbergensis a přední část lebky. Po této vitríně následuje informační tabule o člověku Heidelberském. Následuje výklenek, kde je ukázáno dioráma Anteneandrtálců z Bilzingsleben. Pod velkými okny, které prosvětlují větší část celé místnosti, se nachází vitrína s kostmi a zuby mamuta. Ve výklenku na druhé straně je vystaveno dioráma Neandrtálců v jeskyni Kůlna, vedle níž je tabule, která informuje o životě neandrtálců. Další vitrína, která je přes celou stěnu, ukončuje evoluci člověka a to konkrétně obdobími Homo neandrtalensis, kde je vystaveno 5 lebek na rotujících podstavcích, čelist, pažní kost a výlitek mozkovny a Homo sapiens, kde jsou vystaveny 3 lebky na rotujících podstavcích. Pak je zde ukázka paleolitického umění, které se nachází ve třetím patře, informační tabule o životním stylu kromaňonců, vitrína s tématem Homo sapiens na Moravě a vitrína s názvem Příběh lidského rodu. V koncové uličce se nachází obraz Stádo pižmoňů při obraně před vlky a následují vitríny s kostrami divokých zvířat. Protější ulička informuje návštěvníky o pravěkých technologiích nejen pomocí vitrín, ale i pomocí zabudované televize s krátkými videi. Celému druhému patru dominuje rekonstrukce mamuta s mládětem v životní velikosti.

            Ve třetím patře jsou ukázány především technologie, které se vztahují k různým částem pravěku od staršího paleolitu k neolitu. Tabule stručně informují o každém období pravěku. V tomto sále jsou nálezy roztříděny podle lokalit, kde byly nalezeny. Například je jde vitrína Předmostí s informacemi o lokalitě a danými nálezy. V jednom rohu místnosti se nachází výjev Kulturní praktiky neandrtálců, v protějším rohu je výjev Kruhové uskupení z mamutích kostí s vlkem. Zajímavostí je rekonstrukce trojhrobu z Dolních Věstonic a hrob brněnského šamana, kde je ukázána rekonstrukce šamana, jeho obleku, a jsou zde vystaveny též nálezy z hrobu. V druhé části místnosti je výjev neolitické chýše z rákosu. Poté následuje část  Nejstarší umění Evropy, kde jsou ukázány rekonstrukce například stropu z jeskyně Altamira, výjevy z jeskyně Niaux nebo z Chauvetovy jeskyně. Jedna vitrína představuje Venuše s názvem: Ženský a mužský svět v gravettienu. Dále zde máme nálezy předmětů z kostí, například bizona, koňskou hlavu a další. Mezi další ukázky umění mohu zmínit koníka nebo expresivní kresbu jelena velkorohého z Lascaux.

            Cílem pavilonu bylo informovat návštěvníka o pravěku na našem území a to převážně na Moravě. Dle mého názoru byl tento cíl určitě splněn. Bez menší kritiky se to ale neobejde. Jakmile jsem vstoupila do expozice, nevěděla jsem, kde začít. Začala jsem u genetiky a plynule jsem pak přešla k Homo habilis, protože začátek evoluce primátů se nacházel v opačné části místnosti než genetika. Hned první vitríně, kterou jsem si začala prohlížet, chyběly popisky nebo u dalších vitrín byly špatně čitelné, jinde se odlepoval  text na zdi, který doprovázel různé výjevy z minulosti. U vitríny s odlitkem stop jsem přemýšlela co to je, protože tam nebylo téměř nic vidět. Jelikož expozice skáče z jednoho rohu do druhého, uvítala bych šipky se směrem prohlídky. Pavilon je velice pěkně vybaven, ale místy je to trochu zmatené. Nemluvím jen o přízemí, ale také převážně o třetím patře, kde bylo, dle mého názoru, zbytečně moc ukázek pravěké technologie. Jelikož vitríny se zde převážně zaměřovaly na určité lokality, stačilo by pouze odstranit pár vitrín a efekt by zůstal stejný. Jinak se mi Anthropos moc líbil a určitě bych ho doporučila všem mým známým. 

Seminární práce: Oblastní muzeum Děčín

autor: Vlk                  

                         Oblastní muzeum Děčín

            Přiznám se, že má počáteční očekávání od Oblastního muzea Děčín nebyla velká, nicméně nakonec jsem byl mile překvapen a odnesl si nejen zapamatované informace, ale i informace hmotné v podobě odborné literatury.

            Muzeum je v současné době umístěno v bývalém loveckém zámečku Thun-Hohensteinů, kde sídlí již od roku 1953. Hned za vstupními dveřmi návštěvníka uvítá prostorná předsíň s recepcí a dle mého názoru velmi ochotnou obsluhou. Otevírací doba Muzea je v od úterý do neděle od devíti hodin ráno, do pěti odpoledne s hodinovou přestávkou na oběd mezi dvanáctou a třináctou hodinou, která se ovšem pravděpodobně nedodržuje, protože já jsem do Muzea dorazil někdy kolem dvanácti třiceti a bylo otevřeno. Po dotazu na přítomnost archeologické expozice a zakoupení studentského vstupného směřovala má první otázka k možnosti fotografování archeologických sbírek s vysvětlení, že jsem student archeologie a velmi by se mi to hodilo. K mému překvapení jsem se nedočkal prudce negativní odpovědi, jako se mi to již mnohokrát stalo u velkého počtu jiných expozic či výstav, ale vstřícné nabídky, že se zeptají pana ředitele - kterým je v současné době Mgr. Milan Rosenkranc. Naneštěstí pan ředitel byl právě na obědě, a tak mi obsluha zdvořile nabídla prohlídku ostatních expozic, než se pan ředitel vrátí. Než jsem se vydal na prohlídku jiných expozic, povšiml jsem si mezi literaturou tenkého sešitu ve formátu A4 jménem Město na Louce od Tomáše Velimského. Ukázalo se, že jde o publikaci Archeologického výzkumu na Mariánské louce v Děčíně v letech 1984 - 1989. Po zjištění velmi příznivé ceny třicet osm korun jsem nezaváhal a zakoupil. Než se vrátil pan ředitel z oběda, měl jsem možnost shlédnout i jiné expozice a to s alespoň krátkým výkladem pana průvodce, který o každém exponátu věděl alespoň několik slov. Po svém návratu z oběda pan ředitel laskavě svolil k fotografování a já se mohl pustit do archeologické expozice.

            Archeologická expozice se nachází ve dvou nevelkých místnostech a tvoří oproti jiným expozicím pouze minoritní část toho, co může Muzeum nabídnout. Hned po vstupu do místnosti oči návštěvníka padnou na vystavený kostrový pohřeb dvou jedinců z období vrcholného středověku, který nepochybně velmi zaujme. Většina archeologické expozice je vyplněna četnou keramikou a pouze třemi menšími vitrínami s železnými artefakty. Většina keramika je zrekonstruována a chybějící části nádob doplněny sádrovými odlitky. Všechny vitríny jsou vybaveny malými papírovými cedulkami s popisy exponátů. Získal jsem ale dojem, že popisy jsou zbytečně stručné a neposkytují tolik informací kolik by mohly. Jako příklad mohu uvést právě onen kostrový pohřeb, kde Muzeum uvádí pouze, že jde o kostrový pohřeb dvou jedinců z Archeologického výzkumu na Mariánské louce. Při tom tento nedostatek informací není způsoben tím, že by nebyly k dispozici, protože webové stránky muzea uvádějí například to, že jde o pohřeb muže a ženy - manželského páru, což v popisu nacházejícím se ve vitríně chybí. S keramikou je to velmi podobné. U jedné vitríny třeba stojí pouze: „Soubor keramiky z obj. 18 - zemnice 2.poloviny 13.století. Z pohledu běžného neodborného návštěvníka je třeba údaj o tom, z kterého je objektu naprosto zbytečný, za to si myslím, že by přivítal nějaké rozšíření o názvech a praktickém účelu jednotlivých nádob. Další příklad mohu uvést u přeslenů, u kterých stojí pouze „kamenné a keramické přesleny“. Aniž bych chtěl pochybovat o vzdělanosti návštěvníka, myslím, že obvykle netuší, co je to vlastně ten přeslen a k čemu slouží a třeba by to rád věděl. Celá archeologická expozice se týká pouze právě zmíněného výzkumu na Mariánské louce, namísto toho, aby ukazovala nějaký dobový průřez hmotnou kulturou od pravěku do středověku, což je myslím škoda. Pravěké nálezy z této oblasti přitom nepochybně existují, protože se o nich zmiňují webové stránky. Rozšiřující informace k této expozici může návštěvník pak nalézt právě ve výše zmíněném sešitě doplněném četnými ilustracemi. O okolnostech nálezů a archeologickém výzkumu samotném pak informují velké tabule na stěnách mezi vitrínami.
            Prezentace Muzea jako takového na webových stránkách je dle mého názoru na dobré úrovni. Lze se tam dozvědět vše, co návštěvník potřebuje vědět - otevírací dobu, typy expozic, jejich popisy, nabídku publikací i odkazy na webové stránky poboček Muzea. Samotná archeologická sbírka je také na webových stránkách popsána velmi dobře a lze se z ní poměrně přesně dozvědět, co návštěvník v expozici uvidí.

            Můj celkový dojem z Oblastního muzea v Děčíně byl pozitivní, byť bych ocenil rozšíření archeologické expozice a napravení výše zmíněných nedostatků.

Seminární práce: Sloup v Čechách

autor: Součková M.

Sloup v Čechách

Skalní hrad Sloup se nachází v Libereckém kraji mezi nedalekými městy Nový Bor a Česká lípa. Leží na samém okraji obce, která se jmenuje Sloup v Čechách.  Jméno hradu Sloup, je spojené s tvarem skály, na které se nachází, ale také došlo k velkým změnám po celou dobu jeho osídlování.  Hrad měl však již od počátku i německé jméno Bürgstein, vykládané také jako Berkenstein, tedy hrad Berků, nebo byl označován pod názvem Birkenstein od typického porostu pískovcových skal a to je bříza. Měl i spousty dalších jmen, jako např. Slup, Stolp, Pirkštejn a určitě by se našla i další.

 Už od dob pravěku se v této oblasti točila velká pozornost okolo pozoruhodného, velkého pískovcového bloku, jehož výška nad okolním terénem údolní nivy je přes 30 m. Náhorní plošina skály je o délce 100 m a o šířce 60 m. Tento pískovcový blok stojí uprostřed bažinatého údolí Dobrovského potoka a byl těžko přístupný, proto se stal ideálním útočištěm pro člověka už v dobách prehistorických. Jedná se o místo, které mohlo být lehce hlídáno před blížícím se nebezpečím, neboť je zde prakticky vidět do všech stran okolí hradu.

Recenze na výstavu: Regionální muzeum v Jílovém u Prahy

autor: Součková M.

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy

Město Jílové, které je už od svých počátků proslulé těžbou zlata, se nachází asi 20 km jižně od Prahy a je součástí středočeského kraje. Zdejší muzeum bylo založeno roku 1891 v domě, který patří mezi čtyři nejstarší domy ve městě a jmenuje se dům Mince. Na vzniku muzea se zasloužil zdejší občan Leopold Čihák, když nabídl městu svojí sbírku. Zastupitelstvo města nabídku přijalo a založilo městské muzeum pod vedením Leopolda Čiháka. Dnes má muzeum tři stálé expozice a zároveň se stará o okolní štoly, které udržuje pro veřejnost. Každá expozice má své informační zápisky, ale při zakoupení vstupenky je návštěvník informován o všech expozicích a výstavách, které zrovna probíhají, možné je i získat doplňující informace.

Recenze na knihu: Praha v pravěku

autor: Součková M.

Praha v Pravěku

 Kniha Praha v Pravěku měla být vydána už roku 1988 tehdejším nakladatelstvím Panorama. K jejímu vydání však v roce 1988 nedošlo, ale uskutečnilo se tak až o 7 let později, tedy v roce 1995.  Vypracoval ji kolektiv autorů (Marie Fridrichová (ed.), Jan Fridrich, Josef Havel a Jan Kovářík). Jedná se o supplementum, které bylo vydané k Archaeologica Pragensia (což je archeologický sborník Muzea hlavního města Prahy). Bylo vydáno celkem 2 000 výtisků a vydavatelem je Muzeum hlavního města Prahy ve spolupráci s Institutem hlavního města Prahy. Během plánovaným rokem 1988, kdy měla být publikace vydána a rokem 1995, kdy vydání proběhlo, se pramenná základna informací moc nezměnila. Ale změnilo se chápání i přístup řešení některých problémů, a proto byly některé tyto změny v textech knihy uplatněny a pozměněny. V úvodu  knihy si autoři pochvalují velké množství informací a podkladů, které měli přístupné ke své práci. Mnohé použité poznatky byly získány během záchranných archeologických výzkumů, které byly zahájené velkou stavební činností v Praze. Během těchto výzkumů bylo objeveno mnoho archeologických lokalit. Při psaní vycházeli také z hmotných pramenů sbírky Muzea hlavního města Prahy, využili i sbírky národního muzea, napomohl i depozitář archeologického ústavu ČAV a muzeum středních Čech.

Recenze na výstavu: Severočeské muzeum v Liberci

autor: Součková M.

Severočeské muzeum v Liberci

Liberecké muzeum patří mezi největších muzea v České republice. Jeho založení spadá do roku 1873, kdy bylo vytvořeno za účelem uměleckoprůmyslového muzea a je jedním z nejstarších muzeí tohoto typu. Už během prvních let mělo muzeum značně rozsáhlé sbírky ve všech zajímavých oborech, a také vlastnilo i nějaké zajímavé exponáty z Předního a Dálného východu. Nejvíce však zaplňovaly sbírky muzea exponáty ze skla a textilu. Neboť severní Čechy jsou a byly už od dávných dob sklářským rájem a textilní průmysl zde byl také značně vyvinut, o čem svědčí mnoho textilních továren nejen v okolí města, ale i v jiných městech Libereckého kraje. Muzejní sbírky se rok od roku rozrůstaly a nakonec se zastupitelstvo města rozhodlo, že pro tyto účely postaví novou muzejní budovu, která bude už pouhým vzhledem lákat zájemce. Budova byla postavena v letech 1897-1898 v romanticko- historizujícím stylu. K ní byla časem přistavěna renesanční věž, která je podobná věži liberecké radnice. Po druhé světové válce byly v rámci reorganizace k muzeu přičleněny regionální sbírky Vlastivědného muzea a Přírodovědného muzea v Liberci. Součástí muzea je i rozsáhlá knihovna, která zřejmě vznikla už na samém počátku muzea.

Dnes má muzeum tři stálé sbírkové oddělení (přírodovědecké, uměleckohistorické a  historicko- archeologické).

Recenze na výstavu: Městské muzeum v Čelákovicích

autor: Součková M.

Městské muzeum v Čelákovicích

Město Čelákovice, ležící v severovýchodní části okresu Praha – východ, je od Prahy vzdálené asi 15 km.  Toto město se nachází na levém břehu Labe, tedy ve velmi úrodné oblasti, a proto bylo osídlováno, spolu s jeho okolím, již od mladší doby kamenné. V dobách středověku zde vzniká hradiště, v jehož blízkosti byla vybudována dřevěná Tvrz na kamenné podezdívce, ta pochází pravděpodobně z konce 10. století. Stavba byla v 13. století nahrazena stavbou kamennou. Areál Tvrze byl v 15. a 16. století rozšířen a opevněn vlastní hradební zdí. Spojitost mezi Tvrzí a muzeem je vcelku velká, neboť v tomto středověkém šlechtickém sídle muzeum trvale sídlí už od roku 1949. Tvrz byla koncem 20. století zrekonstruována do goticko-renesanční podoby a takto vypadá i v současnosti. Muzeum je také členem Asociace muzeí a galerií České republiky, České numismatické společnosti a České archeologické společnosti. Přístupná část Tvrze veřejnosti, je rozdělena na tři stálé expozice.

Seminární práce: Skalní hrad Vranov

autor: Abbadan

Skalní hrad Vranov

Okr. Jablonec nad Nisou

Historie hradu

Hrad Vranov se nachází na konci strmého pískovcového bradla nad pravým břehem řeky Jizery u obce Malá Skála, jak se také hradu říkalo. Byl založen nejspíše na počátku husitských válek. Založil ho Heník z Valdštejna v době, kdy již éra výstavby nových hradů pomalu ustupovala. V roce 1425 se poprvé řipomíná Heník z Valdštejna se sídlem na Vranově (Henykonis de Waldstein alias de Wranov) na území darovaném kdysi dávno turnovskému klášteru, který v roce 1424 husité vypálili. Heník z Vranova roku 1432 využil vysokého zadlužení Hynka Berka z Dubé a zástavou od něj získal hrad Ostrý. Po bitvě u Lipan se Heník dočkal ocenění za svou věrnost od krále Zikmunda a to tím, že si spolu s Bohušem z Frýdštejna rozdělili statky po někdejším cisterciáckém klášteře. Dále Heník získal od krále list s majestátem, v němž mu Zikmund dává dvůr s poplužím ve Svinařích, Rychnov a snad i Radlo a rychtu jenišovickou s příslušnými vesnicemi. Roku 1437 dostává od krále tvrz s dvorem v Šestajovicích u Horních Počernic a ves křížovníků zderazských, které Heník postoupil Janu Hřelovi. Roku 1438 připojil Heník ke svému stále rostoucímu panství vranoskému i valdštejnskou část města Turnova kterou mu prodal Jindřich z Vartemberka. Tak získal Heník pod kontrolu další část horního Pojizeří a důležitou hospodářsky strategickou část tohoto kraje. Starší literatura uvádí, že byl hrad Vranov roku 1447 zpustošen a v letech 1447-1456 byla pod ním vystavěna tvrz, kde žili Heníkovi potomci se svou matkou Eliškou. To se ovšem nezakládá na příliš ověřených informacích. Je možné, že v té době již pomalu začali stavět tvrz pod hradem, ale pravděpodobně nebyl Vranov zničen.

Recenze na časopis: Živá archeologie

autor: Kotlář, Panuš

Časopis Živá archeologie

Časopis Živá archeologie vznikl v roce 2000 pod názvem „Rekonstrukce a experiment v archeologii“, jeho vydavatelem je Katedra Archeologie Filozofické Fakulty Univerzity v Hradci Králové (do 28. 2. 2009 katedra praktické a experimentální archeologie Filozofické fakulty Univerzity v Hradci Králové). Od roku 2004 se časopis jmenuje „Živá archeologie“ s původním názvem přesunutým do podtitulu. Vychází jednou ročně. Cílem časopisu bylo podpořit rozvoj archeologického experimentu a rekonstrukcí v domácím (tj. českém) prostředí.

Obsah časopisu se mimo prací týkajících se české archeologie začal postupně orientovat i na dění v zahraničí. Orientace časopisu zůstala zachována, ovšem v širším pojetí archeologického experimentu rekonstrukcí, jak je to běžné v zahraničí, a tzv. „public archeology“.  Archeologie tak měla být do budoucna více popularizována, více zaměřena na veřejnost. Původní formát  A5 byl změněn na A4.

Recenze na knihu: Encyklopedie hradišť

autor: Kotlář,Panuš

Encyklopedie hradišť v Čechách

Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku

 

Encyklopedie hradišť jsou dvě publikace. Autory té první (Encyklopedie hradišť v Čechách) jsou Vladimír Čtverák, Michal Lutovský, Miloslav Slabina a Lubor Smejtek. Roku 2003 ji vydalo nakladatelství Libri v Praze. V této knize je popsáno na 250 hradišť na území Čech od pravěku až po raný středověk. Dílo obsahuje nejen historii hradišť, postup stavby a možný způsob jejich založení, ale zaměřuje se také na popis terénního umístění, dodnes viditelných pozůstatků opevnění a u některých lokalit jsou uvedeny výsledky archeologických výzkumů. V této knize najdeme i kapitoly o metodách a historii archeologického výzkumu hradišť, způsobu jejich ochrany, nebo o vývoji vzhledu hradišť.

Recenze na knihu: Karel Sklenář – Tanec obrů (Není jen Stonehenge)

autor: Bara S.

Publikaci Tanec obrů vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky roku 1996 v Praze. Fotografie v knize pocházejí z archivu autora a ostatní ilustrace je dílem Elišky Sklenářové. Fotografie jsou umístěny na voskových listech uprostřed knížky. Ilustrace se nacházejí v každé kapitole na stránkách knihy.

                Kniha je rozdělena na Předmluvu, Tři informace úvodem, Knihu první a Knihu druhou, Tři úvahy závěrem, A úplně nakonec a jako poslední je v knize umístěn Rejstřík.

                V Předmluvě autor vysvětluje, že kniha chce být systematickým průvodcem po světě velkých kamenů a ukázat podstatné složky, které tento svět vytvářejí.

                První informace úvodem se jmenuje O kamenech. V této kapitole se dočteme příběh kronikáře a o stádiích poznání. Lidé nejdříve věřili v čarovnou moc balvanů. Později to byla díla bytostí nadaných

Recenze na výstavu: Polabské muzeum v Poděbradech

autor: Abbadan

Polabské muzeum v Poděbradech

Polabské muzeum je od 1. 1. 2003 příspěvkovou organizací zřizovanou Středočeským krajem. Polabské muzeum spravuje tyto muzejní pracoviště: Polabské muzeum v Poděbradech, Památník krále Jiřího z Poděbrad, Polabské národopisné muzeum v přírodě Přerov nad Labem, Vlastivědné muzeum Nymburk, Muzeum Bedřicha Hrozného Lysá nad Labem, Galerii Melantrich Rožďalovice a Městské muzeum Sadská. Expozice Polabského muzea jsou umístěny v architektonicky a historicky hodnotných objektech. Polabské muzeum spravuje a veřejnosti zpřístupňuje 3 památkově chráněné budovy (špitál zv. Kunhuta v Poděbradech, Staročeskou chalupu v Přerově nad Labem a roubený patrový měšťanský dům v Rožďalovicích), které jsou v majetku Středočeského kraje a dále své expozice prezentuje ve 2 památkově chráněných budovách, které vlastní jednak Univerzita Karlova v Praze (Zámek Poděbrady) a jednak Město Lysá nad Labem (Muzeum B. Hrozného Lysá nad Labem).

Recenze na výstavu: Po stopách Keltů - Nasavrky

autor: Abbadan

 Po stopách Keltů – Nasavrky

Město Nasavrky leží asi 20 km jižně od Pardubic na svazích Železných hor. Dnešní stálá expozice „Po stopách Keltů“ je umístěna v prostorách renesančního zámku, který byl kolem roku 1600 přestavěn z tvrze, vybudované v 10. - 11. st. jako strážiště pro celníky. V 90. letech 20. st. prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes je zámek využíván ke kulturním účelům. V přízemí je obřadní síň, informační centrum a cestovní kancelář. V prvním poschodí se nachází již zmiňovaná expozice, kterou zde v roce 2005 otevřelo občanské sdružení Boii. Druhé poschodí je využíváno pro výstavy a koncerty, jako například každoroční výstava výtvarných děl, nazvané „Nasavrcká paleta“, nebo také „Nasavrcké hudební léto“.

Expozice je rozmístěna do šesti místností rozdělených do 8 zastavení. Hned naproti schodům na návštěvníky čeká figurína keltského válečníka, držící oštěp a štít. Návštěvník se zde dozví základní informace o keltském obyvatelstvu, kdo byli, v jakém období a kde žili, jak se oblékali a také proč a kdy jejich civilizace zanikla. V druhé části místnosti máme možnost nahlédnout do rekonstrukce keltské polozemnice, ve které nalezneme předměty denní potřeby Keltů, jako je bronzový kotlík na železném závěsu, keramické nádoby, nářadí, kamenný žernov, stojan na spřádání lnu, nebo předměty osobní potřeby.

Recenze na knihu: Uvnitř neolitické mysli

autor: Abbadan

Uvnitř neolitické mysli

David Lewis-Williams, David Pearce

David Lewis-Williams je profesorem antropologie na Rock Art Research Institute University of Witwatersrand v Johannesgurgu. Zabývá se především výzkumem parietálního a mobilního umění mladého paleolitu. Je autorem řady publikací, např. Mysl v jeskyni.

David Pearce je výzkumný pracovník na Rock Art Research Institute University of Witwatersrand v Johannesgurgu. Zaměřuje se zejména na výzkum pohřebních rituálů pozdní doby kamenné v Africe.

Tato kniha pojednává o fungování lidského mozku a složitých elektrochemických pochodech, které v něm probíhají a vytvářejí naše vědomí. Zaměřuje se především na dvě odlišné fáze neolitu ve dvou částech světa: Blízký východ a západní Evropu. Autoři porovnávají pohřební zvyky a symboly na lokalitách na Blízkém východě, jako například Nevali Ҫori, Göbekli Tepe, Ajn Ghazal, Jericho a Ҫatal Hüyük s mohutnými kamennými památníky v Bretani, Velké Británii, Irsku a na Pyrenejském poloostrově.

První kapitola nazvaná „Revoluční neolit“ se zabývá některými výklady důvodů, proč lidé přestali lovit zvěř a sbírat plody divoce rostoucích rostlin, proč zvířata začali domestikovat a rostliny zušlechťovat. Dozvíme se tu o nálezech lidských lebek, které byly pokryté směsí jílu a páleného vápna, vytvarované do podoby obličejových rysů, s lasturkami na místě očí. Dále se seznámíme s archeologem jménem Vere Gordon Childe a s jeho termínem „neolitická revoluce“. Autoři se zde také snaží vysvětlit pojem náboženství a s ním spojených jevů a symbolů.

Recenze na knihu: Učenci a pohané

autor: Miho

Učenci a pohané

Karel Sklenář

Aby čtenář pochopil úlohu knihy, je nezbytné přečíst si předmluvu, jež je kupodivu většinou čtenářů tradičně přeskočena. Zde se autor podle očekávání snaží přiblížit zejména důvody, které ho k napsání této knihy menšího rozsahu vedly. Tedy, než se o pár stránek dál dostaneme k prvnímu z pětadvaceti příběhů, zjistíme, že v rukou vlastně nedržíme knihu archeologickou, nýbrž historickou. Archeologie se pak dotýká tím způsobem, že se zabývá jejími dějinami na našem území, a to je právě ta mezera ve vědomostech dnešních milovníků archeologie, kterou se tímto dílem rozhodl doktor Sklenář vyplnit. Ačkoliv, slovy autora, ani historickou se tato kniha označit nedá. Nejsou to daty opatřená fakta, ale s citem a poezií napsané příběhy z dob, kdy se náš milovaný obor teprve nalézal v plenkách a ti, které dnes považujeme za velikány, zápolili s touto „naukou o starožitnostech“, způsobem, který by nám byl zapomenut.

            Ačkoliv je archeologie vědou, která se z minulosti snaží vytěžit co možná nejvíce informací a archeologové neváhají obětovat této vědě celý svůj život, na svou vlastní minulost dbají pramálo. Přitom nejen naše objevy mohou být přínosné a zajímavé, snad právě i okolnosti, které k němu vedly zaujmou nedotknuté čtenáře a  probudí v nich tužeb po historickém bádání.

Recenze na výstavu Svatá Anežka Česká - princezna a řeholnice

autor: Miho

Tip: Navštivte i web výstavy !

Výstava Svatá Anežka Česká - princezna a řeholnice

Výstavě věnované nejoblíbenější české světici, Anežce České, se dá přiřknout jeden přídomek, chceme-li být struční. Je to výstava historická. Bylo by však škoda nevyzdvihnout její rozmanitost a zapomenout na to, že je vlastně ikonografická, umělecká, archeologická, architektonická a povzbuzující národní identitu.

Za výstavou pořádanou Arcibiskupstvím pražským a Národní galerií musí návštěvník na Staré Město, kde se mezi zástavbou středověkých domů nalézá Anežský klášter a kostely Nejsv. Salvátora a sv. Františka. V šetrně zrekonstruovaných prostorách je nainstalována sbírka, která nás nejen seznámí s životem sv. Anežky, ale i dobou, politickými okolnostmi, vírou a životem šlechty i obyčejných lidí. Materiál je předkládán smysluplně v tématických okruzích a pokud je to možné, často i v místech, která jsou pro něj původní.