Autor: Katka Hiklová
Spirálovité a drátěné vlasové ozdoby
(Noppenring, záušnice), prsteny, náušnice, zápony (kostěné, měděné, zlaté,
stříbrné, elektronové, bronzové)
(obrazový doprovod k práci si stáhnětete zde)
1. Úvod
Ozdoby se
vyskytují ve společnosti již ode dávna. První šperky můžeme zařadit již do
období paleolitu. V této době ale musíme hovořit o špercích převážně
z organického materiálu jako kůže, kosti, paroží a podobně. Ozdoby
tohoto období lze rozdělit do tří skupin: ozdoby hlavy, těla a oděvu. Ze skupiny
ozdoby těla lze zmínit například drobné prstýnky, které byly vyráběny z mamutoviny,
a mohly mít otvor pro vsazení kamene. Díky vývoji společnosti se také rozvíjely
technologie výroby nejen šperků.
Na počátku
neolitu se začíná objevovat tzv. spondylový šperk, což je ozdoba vyrobená ze
schránek tlustoskořapatého středomořského mlže Spondylus gaedoropus.
V mladším období neolitu byl spondylový šperk vystřídán hliněnými šperky,
hlavně korálky, nebo se k jeho výrobě použilo schránek z domácího
prostředí a to schránek mlžů a říčních škeblí. Postupný rozmach výroby šperků
nastává až na konci eneolitu. Hlavní surovinou pro vznik ozdoby se stává měď. Mezi
nejčastější ozdoby se řadí čelenky a záušnice. V době bronzové šperky byly
jemněji propracovány a kromě bronzu a drahých kovů hledány k jejich výrobě
i jiné látky, zvláště sklo a lignit. Pásové zápony, různé kovové přezky a
nákončí byly, vhodným doplňkem oděvu hlavně v pozdních dobách. V době
bronzové a halštatské se začínají ve větší míře objevovat opaskové zápony. Od
počátku druhého tisíciletí nosili naši předkové kovové náušnice, nejprve
z jednoduchého tvaru, později ozdobně propracované. V době bronzové
je již plně rozvinutá metalurgie bronzu díky lidu Únětické kultury. Mezi
bronzovými předměty dominuje řada jehlic, časté jsou také vlasové ozdoby
stočené z dvojitého drátu tzv. „noppenringy“. V této periodě se kromě
vlasových ozdob a jehlic začínají postupně vyvíjet náušnice a kruhové ozdoby. Ve
starším i mladším období doby železné je měď nahrazena železem, ale objevují se
také šperky ze zlata, stříbra nebo bronzu. V době římské začíná být vzácný
kruhový šperk, který do tohoto období patřil, kromě spon a jehlic, mezi
nejčastější ozdoby těla. Začínají se častěji vyskytovat prsteny a náušnice. I
když se Germáni snažili přiblížit Římu podobným stylem oblékání a zdobení,
náušnice se u nich populární nestaly. Naopak v období stěhování národů se
šperk opět dostává do popředí. Typické jsou prsteny, závěsky, nákrčníky,
jehlice, ojediněle i kování opasků. V raném středověku je výroba ozdob na
vrcholné úrovni. Typické jsou různé druhy náušnic, závěsků, nákončí opasků,
jehlic a podobně. Slovanské ženy kromě drahých náušnic často cizího
(byzantsko-orientálního) původu zaplétaly si do vlasů zvláštní záušnice
esovitého tvaru, zhotovené z bronzu a stříbra.
2. Vlasové ozdoby
Podle Sklenářova slovníku je vlasová ozdoba, čelenka nebo diadém,
ozdoba hlavy nebo může jít i o výztuž obvodu pokrývky hlavy. Měděných předmětů
je stále poměrně málo. Vyskytují se spirálky do vlasů, trubičky do náhrdelníků,
šídla a dlátečka, vzácný je nožík či drátovitý diadém (obr. 1). Ženy, případně
i děti zdobily své hlavy dvěma kusy vlasových ozdob z jednoduchého drátu svinutého
do spirály o 4-6 závitech (obr. 2). Často se také v eneolitu vyskytují
vlasové ozdoby v podobě jednoduchých kroužků s přesahujícími konci, z nichž
jeden je ostrý a druhý tupý. Naopak velmi vzácné jsou exempláre z dvojitého
drátu na koncích stočené ve smyčku. Ženským kovovým artefaktem k ozdobě
vlasů jsou obdélné destičky z měděného plechu. Podobné destičky, ovšem
tepané ze zlata, doprovází bohaté pohřby žen s měděnými dýkami, jako
v případě v hrobu I. z Bylan. Tyto destičky mají podél kratších
stran otvor k uvázání, byly velmi tenké a pružné a stočené zřejmě sloužily
ke spínání vlasů. Strany destiček jsou lemovány vybíjeným ornamentem, skládajícího
se z drobných důlků nebo úseček. Ve střední Evropě se zpravidla objevují
ve dvojicích u hlavy zemřelé. Na konci staršího eneolitu dochází k rozvoji
kovovýroby. Typickým příkladem jsou diadémy typu Vulkovar.
V době
bronzové mohly být čelenky kombinovány se závěsnými trubičkami
z bronzového plechu, někdy na
konci stočeného do trubičky. Nálezy z depotů a hlavně hrobů, jsou různě zdobené
(tepaná a rytá výzdoba). Jde nejčastěji o různé růžice (spirály). Typologie
není příliš proveditelná pro nízký počet nálezů. Jejich předchůdci byly čelenky
a diadémy z organického materiálu s různými našitými aplikacemi
(kostěnými, jantarovými, kovovými, lastury atd.). Mezi nejznámější druhy patří čelenky
vykovávané z drátu, které
jsou tordované s roztepanou čelní plochou pro umístění výzdoby, někdy jsou
konce roztepané, rozštípnuté na polovic a stočené v růžice. Dále drátěné čelenky několikadílné. Jde o
čelenku sestavenou z více drátů (vykovávaných nebo tažených) pospojovaných
svorkami, též s připojenými růžicemi. Mezi další typy patří čelenky jednoduché, nejčastěji páskové
s očkem na konci pro sepnutí. Výzdoba je převážně vytepávaná. Masivní
exemplář z Karpatské kotliny má rytou a vybíjenou výzdobu, na obou koncích
pak perforace pro sepnutí. Tento nález spadá do období konce střední doby
bronzové. Známé jsou také růžicové diadémy (obr. 3). Vůbec nejpoužívanějším
únětickým šperkem jsou vlasové ozdoby z dvojitého drátu se zpětnou kličkou,
které známe v různém provedení i velikosti takřka výlučně z ženských hrobů. Ve
středním období Mohylových kultur byly objeveny spirály ze zlatých drátů jednoduchých
nebo dvojitých, původně téměř vždy spirálově vinutých. Západočeské jsou menší
než východočeské a jsou umístěny v hrobech u hlavy, snad jako vlasové
ozdoby. Z období Lužických popelnicových jsou doloženy zlaté drátěné
spirály a diadémy ze zlatého plechu. Mezi kovovým šperkem stojí na prvém místě
otomanské kultury řada variant zlatých vlasových ozdob sibiňského typu bez
zpětné kličky i se zpětnou kličkou. V kultuře Středodunajské mohylové
kultury se vyskytují hroby velmi bohaté. Některé pohřby lze označit jako
„knížecí“. Nacházejí se zde i v pozdní době bronzové diadémy (obr. 4),
ozdobná křížová kování, a podobně. V mladším období doby bronzové je šperk
velmi bohatý prvek.
Řada ozdob
z bronzového drátu se našla na lokalitě Mušov v sekundární poloze ve
vykradených hrobech, často pouze ve zlomcích. Nálezy v původní poloze
ležely vždy u lebky což potvrzuje, že jde o vlasové ozdoby či o předměty
sloužící k úpravě vlasů. Kompletně zachované šperky byly vždy zhotoveny
z dvojitého drátu s koncem vzájemně stočeným a obvykle byly opatřeny
jednoduchou čtyřnásobnou kličkou. Chronologická klasifikace ozdob
z dvojitého drátu není jednoduchá, protože se vyskytují po celou starší
dobu bronzovou.
Chronologicky mladší jsou zřejmě
ozdoby s vícenásobně vinutou ozdobnou ploškou, které známe
z pohřebišť vyvinuté únětické kultury, například nález bohatě zdobené
čelenky z Příkaz. Kolekce bronzových předmětů doplní mnohonásobně vinuté
ozdoby.
V halštatu
je výskyt vlasových ozdob doložen v mnohem menší míře než
v předchozích obdobích. Mezi nejznámější nálezy patří čelenka z inventáře
v Býčí skále. V době laténské jsou známé stříbrné vlasové ozdoby, ale
jedná se o vzácné nálezy. V dalších dobách našich dějin je to
s nálezy vlasových ozdob velmi podobné. Vyskytují se minimálně,
v hrobech se prakticky neobjevují. Snad až v období raného středověku
stojí za zmínku ozdoby mužských copů.
3. Záušnice
Záušnice je drobný šperk
k ozdobě účesu vyrobený z drátu stočeného do kroužku a krátké
spirálky o průměru do 5 cm. Konec může být někdy různě tvarován. U jednoduchých
záušnic nelze rozhodnout zda nejde o náušnici, respektive o její obroučku
zbavenou zdobné části. Kritériem odlišení záušnice od náušnice může být větší
síla drátu nevhodná pro náušnici a těsnější blízkost konců.
V eneolitu,
v kultuře Šňůrové keramiky, jsou známy drobné měděné spirálovité záušnice
(obr. 5), které se nacházejí na obou stranách lebky vedle spánků. Byly nalezeny
stříbrné/elektronové záušnice typu Sion (obr. 6), které jsou tvořeny šroubovitě
točeným drátem s jedním koncem roztepaným do plošky, která byla zdobena
vybíjeným ornamentem (nalezeno např. Praha - Bubeneč). Ze stejného období
pochází kovové záušnice. Z mědi, zlata a stříbra jsou záušnice z dvojitého
drátu známy z kultury Zvoncových pohárů.
V době
bronzové jsou esteticky zvlášť působivé zlaté kličkové záušnice
(něm. Noppenring, obr. 7), které se
nachází u hlavy zemřelého. Jednalo se možná o ozdobu účesu. Způsob nošení není
zcela objasněn. Mohly být zavěšeny na skráních na pásce z organického materiálu,
stejně tak mohly sloužit jako vlasové ozdoby. Byly nalezeny také srdcovité
záušnice a kličkové záušnice v karpatské kotlině. K výjimkám patří
terčové záušnice se závěsným drátem nebo záušnice typu Ledce s příčně
přesekávaným žebírkem a záušnice sibiňského typu (obr. 8). Mezi ojedinělé tvary
patří dvojitá kličková záušnice. Tento šperk je považován za sedmihradský
import. V některých kulturách na počátku doby bronzové ve vyskytují
záušnice ve tvaru vrbového listu. Tento tvar je typicky pro nitranskou kulturu.
V době
železné už tento typ šperku dožívá a vyskytuje se minimálně. Ojediněle se
vyskytne v halštatu měděná pozlacená záušnice ze stočené tyčinky knoflíčkovitě
zakončené (obr. 9) nebo v Břežánkách na Bílinsku se našla za nejasných
okolností bronzová, stříbrem plátovaná spirálovitá záušnice skythského typu
z 5. - 4. století BC, která naznačuje možný dopad V vlivů až do S Čech.
V dalších
obdobích výskyt záušnic není o ni málo lepší, než v době železné. Spíše se
začínají vyskytovat korálky a závěsky do vlasů. Záušnice se opět ve větší míře
objevují až v období mladšího raného středověku. Záušnice měly podobu kroužku z
drátu často na jednom konci roztepaného a stočeného. Jako materiál sloužil
hlavně bronz a stříbro. Záušnice se nosívaly vetknuté do kožené nebo textilní
čelenky.
3. Prsteny
Prsten je ozdoba určená
k nošení na prstě, k čemuž odpovídá průměr obroučku.
Prsteny se vyskytují již od
paleolitu. Tehdy se jednalo o prsteny z organického materiálu, jako
například z kůže.
Ve starším eneolitu se začínají objevovat výrobky
z mědi. Z počátku šlo pouze o drobné ozdoby, jako kroužky a spirálky.
Prsteny se
začínají ve větší míře vyskytovat až v období doby bronzové. V Únětické
kultuře v Čechách patří mezi ozdoby rukou prsteny stočené z drátku nebo
pásku, které se konstrukčně neliší od ozdoby hlavy. U starších předmětů proto
nemůžeme bezpečně určit původní funkci těchto předmětů. Typické, zvláště pro
kostrové pohřby mohylové kultury, jsou prsteny, jejichž plochý kroužek vybíhá
ve dvě protilehlé spirálky (obr. 10 - čísla 1-5). Jiným tvarem jsou ploché
kroužky uzavřené nebo s konci přes sebe přeloženými. Manžetovité široké
prsteny mají zaoblené konce přes sebe přehnuté a jsou podélně hustě rýhovány (obr.
10 - čísla 6-8) . V době bronzové jsou známé i prsteny z plechového
pásku s konci zavinutými do plošných spirál, prsteny z drátu jsou
nalézány řidčeji (obr. 11).
V halštatu
se prsteny vyskytují častěji. Známý je zlatý prsten stočený ze 4 závitů s hadí
hlavičkou, který byl nalezen v hrobě u Jevíčka v trati Na panském. Mezi další nálezy patří dutý železný
prsten, který byl vyroben v dílně na Moravě (analogie z Hallstattu).
K častějším nálezům patří páskové prsteny (obr. 12).
V mladší
době železné se objevují prsteny, které byly také zhotovovány z drahých kovů.
Například bronzové prsteny mohou být tyčinkovité, sedlovité nebo páskové (obr.
13), spíše ojedinělé jsou prsteny ze spirálovitě svinutého drátu zakončeného
růžicí. Další kategorii představují importované bronzové i železné prsteny
s lůžkem pro gemu (drahokam nebo polodrahokam, popř. sklo s rytým nebo
řezaným obrazem) ze vzácných kamenů, jantaru nebo skla (obr. 14). Z Čech, převážně
z oppid, ale i z časově přecházejících hrobových nálezů, je známo přes 60 zlatých
předmětů (nepočítáme-li mince), jsou to zejména prsteny hladké páskové nebo s lůžkem
pro gemu. V LT B1 se vyskytují bronzové prsteny z páskové tyčinky, někdy
plasticky zdobené, vzácným nálezem je exemplář ze zlatého vlnovitě prohýbaného
drátu ze Sobotovic.
Přítomnost
Římanů na Slovensku dokládají mimojiné i prsteny s antickými gemami (obr.
15). Kruhový šperk je ve starší době římské velmi vzácný - v Třebusicích
byl nalezen zlatý prsten. Prsteny bývaly vyráběny za železa a bronzu (zinku?),
vzácné exempláře jsou ze zlata či stříbra. Zlaté prsteny patřily k výbavě
bohatých bojovnických hrobů č. I a IV v Dobřichově-Pičhoře. Již od starší doby
římské se vzácně vyskytnou i římské štítkové prsteny s vložkou (např.
prsten z Kadaně-Jezerky se skleněnou intaglií se zobrazeným čtyřspřežím).
Ze šperků mladší doby římské se zachovaly stříbrné prsteny ze Soběsuk nebo
Žiželice.
Významnou složku hmotné kultury
barbarů tvořil šperk. Určení prvního hrobu z Apahidy potvrzuje konečně jeho
srovnání s Childerichovým hrobem z Tournai, obsahujícím rovněž zlatou cibulovitou
sponu, signovaný prsten a další odznaky prvního bojovníka kmene. Signatura na
prstenu nenechává na pochybách, že tu šlo o franského drobného krále Childericha
I., původně římského federáta, jehož syn Chlodvig jako Rex Francorum položil
základy franské říše. V obsahu ženských hrobů se tu a tam vyskytnou stříbrné
prsteny
(obr. 16).
V českých nálezech jsou doloženy předměty ze zlata a stříbra jako
například náramky a prsteny. Ženy se
často zkrášlovaly náramky a prsteny,
například bronzový prsten se skleněnou perlou (nalezený na lokalitě Praha-Hostivař),
stříbrný prsten s otevřenými konci (nalezený na lokalitě Praha-Podbaba)
nebo zlatý prsten se štítkem původně vykládaný drahými kameny (nalezený na
lokalitě Praha-Podbaba, obr. 17). V období stěhování národů se také
objevují prsteny s okem vykládané pravidelně rudými almandiny.
V době raného středověku je prsten považován za symbol
moci. Znám je prsten s monogramem VK-Kuvrat nalezen na lokalitě Malája
Perščepina na Ukrajině. Mezi další časté nálezy patří prsteny se štítkem,
prsteny se skleněným očkem nebo s drahokamem, případně se vyskytují prosté
páskové nebo pletené prsteny (obr. 18).
4. Náušnice
Je to ozdoba
ucha upevněna zavěšením u níž je zdobná část upevněna na oblouku drátěného
těla, případně je část těla rozšířena v ozdobný článek. Pokud ozdobná část
vybíhá přímo z jednoho konce otevřeného kroužku, jde terminologicky o
záušnici.
K poměrně
značnému rozmachu dospěla kovovýroba na závěr staršího eneolitu, kdy lokální
dílny produkovaly řadu charakteristických typů měděných předmětů, např.
náušnice typu Hlinsko (obr. 19). Výskyt měděných předmětů je v kultuře
nálevkovitých pohárů omezený a neměl zřejmě ještě ekonomický význam. Vyskytovaly
se i jednotlivé nálezy měděných předmětů
například růžicové náušnice. Zlato, stříbro a elektron se uplatnily i ve výrobě
spirálovitých náušnic s roztepanou a vybíjením zdobenou ploškou (obr. 20) na
konci kultury zvoncovitých pohárů.
V době
bronzové jsou známé nálezy ze Starého Bydžova - sada osmi terčovitých náušnic -
největší soubor tohoto šperku, který má mimo naše území jen jedinou obdobu ve
straubinské skupině (obr. 21). Jiný pár náušnic byl nalezen v únětickém
hrobě u obce Blato na Pardubicku. Pro toto období jsou také známé náušnice
sibiňského typu. Jde o malou litou náušnici původem ze Sedmihradska, která
bývala často prováděna i ve zlatě. Mezi vzácné tvary lze zařadit a náušnice
příkazského typu (obr. 22) a náušnice z drátu, z části roztepaného
v polokruhovitou destičku, jejíž část je navíc roztepána, vytažena a
svinuta v růžici.
v halštatu
jsou náušnice doloženy výjimečně, stejně
jako záušnice či spíše vlasové ozdoby. Mezi výjimky patří např. náušnice
s navlečenými skleněnými korálky nebo hádkovité náušnice z Karpatské
kotliny ze skythského inventáře (obr. 23). V době laténské nepatří
náušnice mezi častě se vyskytující šperky.
Oproti
starší době římské je období 3. a 4. století nepoměrně chudší na kovové
artefakty. Ačkoli Germáni ochotně přejímali užívání římských ozdob a šperků, u
náušnic tomu tak nebylo. Tento
v římském prostředí charakteristický ženský šperk se na germánském území
prakticky nevyskytuje. Jsou známy dvě stříbrné náušnice s kornoutkovitými
závěsky z hrobu 718 z Třebusic, které
představují zcela ojedinělý nález.
V předlangobardské
fázi doby stěhování národů vystupují četné bronzové a stříbrné náušnice
s polyedrickou kostkou (obr. 24) nebo provinciální náušnice s perlou
(obr. 25), které se nejčastěji vyskytují v ženských hrobech. V obci Smolín
se našly dvě krásné, granulací a filigránem zdobené náušnice z ryzího zlata.
V období
raného středověku se náušnice u Germánů a Slovanů opět vrací do módy. Známé
jsou náušnice se stočenou trubičkou nebo měsíčkovité tvory s hvězdicí. Bronzové,
stříbrné, pozlacené a zlaté náušnice zdobené filigránem a granulací se staly
nejtypičtějším (navíc dobře datovatelným) ženským šperkem. Vyskytují se
v řadě typů. Příznačné jsou náušnice hrozníčkovité (obr. 26), jednoduchých
i složitějších tvarů, košíčkovité (obr. 27), sloupečkovité (obr. 28),
bubínkovité (obr. 29), lunicovité (obr. 30), destičkovité, někdy se zavěšenými
řetízky (obr. 31).
5. Zápony
Zápona slouží k zapnutí opasku háčkem do
otvoru v kůži. K opasku je připevněna nýty přímo nebo připevňovací
destičkou.
V Čechách
se v eneolitu ojediněle nacházejí kostěné pásové zápony. Z parohoviny
se vyráběly tyčinkové pásové zápony typu Ig se zpětným háčkem na vnější, lícní
straně, jaké známe z Řivnáče a z Bylan-Okrouhlíku (obr. 32).
Ojediněle se vyskytují podlouhlé zdobené pásové zápony z kostěných
destiček, jejichž jeden konec je formován do dvou laloků charakterizují tak
starou fázi Šňůrové keramiky (obr. 33). Za artefakt kultury Zvoncových pohárů
byly mylně považovány kostěné pásové zápony ze Sulejovic, které však pocházejí
ze superpozice s hrobem se Šňůrovou
keramikou a jejich příslušnost k této kultuře je dnes nesporná.
V době
bronzové opasek nebyl celokovový, ale z kůže či pletený, opatřený na
koncích kovovými záponami různého provedení. Ty se k pásu přidělávaly nýty
nebo byly jen přišity. V horním Podunají vzniklo centrum starobronzové
civilizace, těžící z Alpských zdrojů mědi, známé pod jménem Straubinská
kultura. Produkovaly se zde zejména některé originální bronzové předměty,
například jehlice s terčovitou či veslovitou hlavicí, spirálovité terče
s trnem, již zmíněné náušnice a pásové zápony (obr. 34).Charakteristické pro toto období jsou terčovité
zápony, které mají jsou rozšířené tvary háčku i terče a jsou rozličné. Terč
je často s výzdobou. Za zmínku stojí z období popelnicových polí například
typ zápon s prodlouženým háčkem. Další háčkovité zápony opasku sestávají jen z jednoduchého
drátěného háčku a očka. Zápony se
štítkem, které byly běžné v době popelnicových polí, byly zdobené
motivy slunečních kotoučů, slunečních bárek, a podobně.
K bojovnické
výstroji v době halštatské patřil opasek ze železnou záponou, případně
s dalším kováním, který sloužil k zavěšení meče. Jednoduché opaskové
zápony mají podlouhlý až rombický tvar (tvar kosočtverce) a jsou ukončené
háčkem nebo kolmou příčkou (obr.35 - číslo 2). Z bronzu byla zhotovena
litá trojdílná zápona ukončena obdélníkovitou destičkou. K tomuto druhu
zápon patří také jednostranně litý bronzový prolamovaný dvojdílný exemplář
osmičkovitého tvaru (obr. 35- číslo 8). Na dalším obrázku 35 s číslem 3 se
nachází mimořádná zápona z Černoučku, ve středu prolamovaná je na těla
zdobená vybíjeným geometrickým ornamentem. Zachovaly se také fragmenty železné
přihrádkové zápony (obr. 35 - číslo 9), která může být i zdobená rytím a
tremolovým vpichem (obr. 35 - číslo 6). Z bronzu byla zhotovena litá
trojdílná zápona ukončena obdélníkovitou destičkou (obr. 35 - číslo 1).
V laténu
součást mužské výstroje tvořil právě opasek. V LT B1 byl zhotovován
z textilu či kůže, takže jej dokládají jen železné opaskové kroužky. V LT
B2-C1a byl nošen opasek celokovový z tordovaných železných článků se
záponou s háčkem. Ženské opasky byly sestavovány v LT B2
z řetízků kombinovaných s většími kroužky, postupně
s profilovanými destičkovitými či tyčinkovými mezičlánky, které mohou být
zdobeny emailem, a byly opatřeny háčkovými záponami. V LT C1 bývají tyto
opasky zakončeny záponkami zvěrné podoby a v LT C2/D byly v oblibě
mj. palmetovité záponky (obr. 36).
Od LT C2 se nosily zápony okrouhlé
(obr. 37) či trojúhelníkovité (obr. 38) se zvednutým knoflíkem (obr. 39).
V nejmladším období zápony s křidélky (obr. 40).
Důležitou
součást oděvu představovaly opasky, které nosili muži i ženy. Z opasků se
dochovávají ve starším období ŘA-B1 především zápony, jejich kořeny sahají do
doby laténské a představují předchůdce opaskových přezek, které je poté ve
stupni ŘB1b nahrazují.
Mezi typické druhy patří zápony ve
tvaru otvíráku pivních láhví a prolamované zápony. Tímto obdobím končí éra
zápon a začíná epocha opaskových přezek.
6. Závěr
Na téma šperků
bohužel neexistuje v českém jazyce žádná kniha, sborník nebo katalog, který
by obsáhl a popsal pravěké, protohistorické a raně středověké ozdoby jak těla, hlavy
tak šatu. Musela jsem proto čerpat z obecných monografií a sborníků.
Cílem této
seminární práce je snaha přiblížit čtenáři problematiku šperkařství nebo
celkově ozdob na našem území. Jelikož je to velmi obsáhlé téma, myslela jsem
si, že informace se jen pohrnou. To naneštěstí nebyla pravda. Bylo namáhavé a
zdlouhavé číst velmi obsáhlé monografie a být celou dobu ve střehu, protože na
každém řádku mohl „číhat“ nějaký údaj k tomuto zadání. Jak bylo obtížné nacházet pasáže k tomuto
tématu, tak se v této seminární práci se nachází jen zlomek toho, co bylo
objeveno, publikováno nebo jinak zveřejněno.
Je
zajímavé pozorovat, kdy se daný šperk/ozdoba objevuje ve větší míře a kdy jeho
popularita naopak upadá. V protohistorickém období hrál také důležitou
úlohu obchod, dobré vztahy se sousedy a hlavně snaha Germánů napodobit římské a
pozdější výrobky. Rozmanitost šperků a zápon je až chvílemi neuvěřitelná. Díky
šperkům a opaskovým záponám jsme také schopni posoudit, zda se jednalo o elitu,
či nikoliv.
Jelikož psaní
této práce mi umožnilo rozšířit si rozhledy vědění o důležité poznatky
z okruhu odívání, šperkařství a krášlení našich předků, chtěla bych se
tomuto odvětví, čili šperkařství, věnovat i v budoucnu.
Citace:
Čujanová - Jílková, E. a kol.
2008: Archeologie pravěkých Čech / 5,
Doba bronzová (52, 54, 60, 119, 223). Praha
Podborský, V. 1993: Pravěké dějiny Moravy (158,
219, 225, 231, 257, 297, 323, 352, 382, 388, 391, 425, 503, 508, 515). Brno
Pleiner, R.; Rybová, A. 1978: Pravěké dějiny
Čech (337, 341, 347, 381). Praha
Stuchlík,
S.; Stloukal, M.; Págo, L. 1987: Únětické pohřebiště v Mušově (64, 65, 79, 80). Praha Podborský, V. 2006: Dějiny pravěku a rané doby
dějinné (100, 106, 108, 127, 137,155, 200, 220, 250, 266, 292, 309, 310).
Brno
Dobeš, M. − Turek, J. − Zápotocký, M.
− Neústupný E. 2008: Archeologie pravěkých Čech
/ 4, Eneolit (140, 165, 231). Praha
Droberjar, E. − Kuna,
M. − Salač, V. − Brůžek, J. 2008: Archeologie
pravěkých Čech/ 8, Doba římská a stěhování
národů (84, 143, 144). Praha
Venclová, N. − Drda, P. − Chytráček, M. −
Koutecký, D. − Michálek, J. − Vokolek, V.
2008: Archeologie pravěkých Čech / 6, Doba halštatská (52, 73, 123, 129).Praha
Sklenář, K. a kol. 1992: Archeologický slovník
2, Kovové artefakty (7, 31, 39, 40, 58, ahoj 59).
Praha
Filip, J. 1940: Stopami věků, č.
10 Kulturní kapitoly z našeho pravěku (50, 51). Praha
Podborský, V. 1989: Dějiny pravěku (67, 78, 79,
81, 83, 103, 115, 122, 144). Brno
Žádné komentáře:
Okomentovat