Článek: Acheopark ve Všestarech otevřen

autor: Káťa Hiklová

Archeopark ve Všestarech

Konečně otevřeno

Aneb kromě šampaňského a chlebíčků podáváme malované perníčky

Dne 15. 1. 2013 se otevřely dveře Všestarského archeoparku pro veřejnost. Než Vám však povím o návštěvě všech, kteří se na tomto úžasném projektu podíleli, nechám Vás nahlédnout do zákulisí příprav tohoto dne.

Na tento den se těšil snad každý student katedry archeologie od chvíle, kdy se dozvěděl, že sen pana doc. Tichého se stal skutečností, a že slibované muzeum pravěku opravdu za nějaký čas stát bude. Sice to nějakou dobu trvalo a bylo učiněno mnoho zásadních rozhodnutí, které dozajista ovlivnily vzhled, charakter a prostředí budovy a jejího bezprostředního okolí. Kromě samotného muzea návštěvník mohl zavítat i ven a podívat se do dlouhého neolitického domu, či se šel podívat na archeologickou situaci, kde to vypadá, jako by archeolog právě odešel na oběd. Před touto situací jsou do betonu vymodelované objekty. Tyto objekty by měly v budoucnu sloužit jako trenažér pro studenty archeologie. Do těchto míst budou dány odlité kosti, keramické střepy a depoty. Celé to bude zahrnuto hlínou a cílem bude nálezy objevit a správně začistit.

Bohužel neznám jména všech lidí, kteří se na tomto projektu podíleli, ale musím zmínit hlavně Mgr. Hanku Dohnálkovou a Mgr. Václava Drnovského, bez kterých by dnes tato budova jistě nestála nebo by byla v úplně jiném stavu.

Postupně se dostáváme k našemu datu.

Jak říká pan docent: sraz „studentů vybraných počítačem“, neboli těch, kteří dobrovolně přišli pomoci s otevřením, byl již v 10 hodin dopoledne. Dostali jsme průvodcovské kartičky (které jsme po skončení akce raději vrátili, abychom nepřivedli katedru na buben) a se všemi, co v tu chvíli byli v budově muzea přítomni, jsme si prošli program. Toto samotné upřesňování povinností každého z nás (dobrovolníků bylo kolem 20) bylo dosti časově náročné a sotva jsme se po zběžné prohlídce expozice vrátili na „svá místa“, začali proudit pozvaní návštěvníci.

Pro VIP pozvané hosty se brány budovy muzea otevřely o něco dříve, aby si tito výjimečné osobnosti prohlédly budovu v klidu, bez obyčejných lidí a laiků. Oficiální ceremoniál začal (s mírným zpožděním) přivoláním návštěvníků do 1. patra budovy, konkrétně do místnosti s modelem neolitické a eneolitické krajiny. „Přivolávací rituál“ nám na pravěké hudební nástroje (bubínky a bambusová dřívka) zahráli žáci všestarské základní školy. Po doznění posledních tónů bubínku se slova ujal hlavní garant tohoto muzea, doc. Radomír Tichý. Ve stručnosti obsah jeho proslovu: Napřed všem poděkoval za účast, poté se ve vzpomínkách vrátil ke starému projektu. Následovalo krátké povídání o zrodu nápadu a poté stručný popis vzniku budovy muzea a budov přilehlých (tím mám na mysli hlavně dlouhý neolitický dům a řivnáčskou polozemnici). Poté se slova ujal rektor univerzity a po něm primátor města Hradce Králové. Nakonec jmenovitě poděkoval největším tvůrcům tohoto pravěkého zázraku (dokonce nezapomněl i na indiánskou skupinu s krycím názvem „Dobrovolníci“). Poté následovalo rozdávání perníčků sličnými asistentkami (já (Kačka) a Miho). Perníčky byly tématicky zdobeny kresbou mamuta, človíčka a lineární keramikou. I přes velké kly, kterými mamut disponoval se většina odborné veřejnosti na perníky vrhla se slovy: „Já chci toho slona“.

Po proslovu doc. Tichého ještě následovala jedna důležitá část programu a to oficiálně otevřít i první výstavu v muzeu. Před dvoukřídlými dveřmi byla natažena zelená stuha, kterou opět držely dvě sličné asistentky. Pan rektor, paní děkanka a pan doc. Tichý si vybrali tématické nástroje, kterými nakonec stuhu zdolali a historicky první výstava v muzeu byla otevřena. To nejtěžší jsme tedy měli za sebou a mohli jsme se vrátit na svá stanoviště. Od 13:30 začali přicházet studenti UHK a od 16:00 bylo muzeum zpřístupněno obyvatelům Všestar.

Návštěvníky, ať se jednalo o odbornou veřejnost, milovníky historie či obyčejné zvědavce, expozice nadchla. Bylo slyšet šuškání o předmětech ve vitrínách, podivování se nad pravěkým uměním (které je v mnoha ohledech pochopitelnější než umění 20. a 21. století) nebo byly slyšet povzdechy (asi ze strany studentek), že by chtěly také takovou hrobovou výbavu, jakou měly ženy v eneolitu. Jak se očekávalo, nejvíce návštěvníky zaujal model pravěké krajiny. A ne jen dospělé, ale i děti. Byla legrace je pozorovat, jak žasnou nad tím, že když zmáčknou ten či onen „čudlík“ tak se něco rozsvítí.

O doprovodný program, rozdělání ohně pomocí provázku a dřeva, tkaní koudele a mletí zrna se postarali hlavně dobrovolníci, které již nebavilo chodit po sálu a vše kontrolovat. Miho a Martin Vrba namleli mouku, Klára s Michalem skočili do Hrušky pro olej, sůl a marmeládu a placky se mohly začít smažit. Dodatečně klobouk dolů jak „mlečům“ mouky tak „smažičům“ placek, bylo to výborné (ještě teď mám sice pocit, že mám v zubech částečky žernovů, ale na to jsme byli předem upozorněni.

Poslední návštěvníci opouštějí muzeum úderem šesté hodiny večerní. Organizační štáb a dobrovolníci si oddychli, že je to konečně za nimi a že to dopadlo dobře.

Tímto se s Vámi neloučím, doufám, že ti, kdo nebyli ve Všestarech se sem přijedou podívat a kdo se této akce zúčastnil, tak ať přijede v létě, až budou probíhat dny Živé archeologie. Máte se na co těšit. :-D

Těší se na Vás tým Radikální skupiny v čele s Hankou a s Václavem