Recenze na knihu: Uvnitř neolitické mysli

autor: Abbadan

Uvnitř neolitické mysli

David Lewis-Williams, David Pearce

David Lewis-Williams je profesorem antropologie na Rock Art Research Institute University of Witwatersrand v Johannesgurgu. Zabývá se především výzkumem parietálního a mobilního umění mladého paleolitu. Je autorem řady publikací, např. Mysl v jeskyni.

David Pearce je výzkumný pracovník na Rock Art Research Institute University of Witwatersrand v Johannesgurgu. Zaměřuje se zejména na výzkum pohřebních rituálů pozdní doby kamenné v Africe.

Tato kniha pojednává o fungování lidského mozku a složitých elektrochemických pochodech, které v něm probíhají a vytvářejí naše vědomí. Zaměřuje se především na dvě odlišné fáze neolitu ve dvou částech světa: Blízký východ a západní Evropu. Autoři porovnávají pohřební zvyky a symboly na lokalitách na Blízkém východě, jako například Nevali Ҫori, Göbekli Tepe, Ajn Ghazal, Jericho a Ҫatal Hüyük s mohutnými kamennými památníky v Bretani, Velké Británii, Irsku a na Pyrenejském poloostrově.

První kapitola nazvaná „Revoluční neolit“ se zabývá některými výklady důvodů, proč lidé přestali lovit zvěř a sbírat plody divoce rostoucích rostlin, proč zvířata začali domestikovat a rostliny zušlechťovat. Dozvíme se tu o nálezech lidských lebek, které byly pokryté směsí jílu a páleného vápna, vytvarované do podoby obličejových rysů, s lasturkami na místě očí. Dále se seznámíme s archeologem jménem Vere Gordon Childe a s jeho termínem „neolitická revoluce“. Autoři se zde také snaží vysvětlit pojem náboženství a s ním spojených jevů a symbolů.

Kapitola druhá nese název „Smlouva s vědomím“ a popisuje prožitky společné všem lidem. Autoři se tu snaží vyvrátit chybnou představu, že vizionáři jsou výjimeční lidé. Na začátku autoři líčí život a tvorbu Jeana-Jacquese Rousseaua a dále se dostávají k vysvětlení pojmu „smlouva s vědomím“. Popisují pocity osmi lidí ve změněném stavu vědomí po požití psychotropních látek, nebo ve stadiu mezi bělostí a spánkem a snaží se najít společné rysy jejich „vidin“. Na základě jejich výpovědí stanovují tři stadia změněného stavu vědomí.

Třetí kapitola s názvem „Vnímání a utváření kosmu“ pojednává o struktuře a fungování kosmu a jeho úrovní podle analogií domorodých obyvatel Mezoameriky, Aztéků, nebo afrických a jihoamerických domorodých kmenů. Seznamujeme se s praktikami a prožitky šamanů po celém světě, které se neuvěřitelně shodují, jako je například líčení letu, kdy duše šamana opustí jeho tělo, komunikace s bytostmi a silami z říše duchů, nebo zvýrazňování očí mrtvého šamana. Důkazy o víře v kosmos a o podobných prožitcích vydalo naleziště Ajn Ghazal, kde se našlo množství sošek s vysoce stylizovanými obličeji. Jejich tvůrci kladli velký důraz na oči.

Ve čtvrté kapitole nazvané „Důvěrná setkání s vystavěným kosmem“ se dozvíme, jak mohou lidské stavby představovat kosmologii, a jak práce a architektura sjednocují náboženství, sociální struktury a kosmologii na názorném příkladu víry jihoamerických indiánů z kmene Barasanů. Dále se zde popisuje architektura, výzdoba staveb a výtvarné umění Ajn Ghazalu a Ҫatal Hüyüku.

Pátá kapitola je poslední, která se věnuje Blízkému východu a nazývá se „Ochočení přírody“.  Dozvíme se zde, co pojem smrt znamená pro různé kmeny domorodých obyvatel Afriky a Jižní Ameriky a co možná znamenal pro neolitické obyvatelstvo Blízkého východu. Dále autoři vysvětlují pojmy „příroda“, „divokost“ a „zrod“ z hlediska domestikace a přivlastnění zvířat.

Šestá kapitola s názvem „Starostí přináší mnoho, ale ten sen je drahocenný“ je spojovacím článkem mezi neolitem na Blízkém východě a v západní Evropě. Zkoumá se zde mýtus o Gilgamešovi a dále pak zážitky sibiřského šamana-začátečníka na cestě kosmem.

Sedmá kapitola se týká stavitelství ve smyslu monumentálních staveb v podobě mohyl a kamenných kruhů. Autoři zde srovnávají mohyly s pahorky (telly), na kterých byly vystavěny osady na Blízkém východě. Také nás seznámí například s mohylami Bryn Celli Ddu (jejíž název, v překladu Mohyla v temném háji, je i názvem této kapitoly) a Barclodiad y Gawres. Dále vysvětlují pojem „henge“, vyprávějí o megalitických hrobkách, které rozdělují do třech základních typů a také rozebírají vnitřní uspořádání mohyl i výzdobu na stěnách v podobě symbolů.

Osmá kapitola „Brú na Bóinne“ se věnuje neolitickým stavbám v Irsku, především v zátoce řeky Boyne na nalezištích Knowth, Newgrange a Dowth. Dozvíme se zde o historii tohoto místa, o konstrukci mohyl na těchto lokalitách, o vnitřní i vnější výzdobě, výbavě a o možném účelu staveb.

Kapitola devátá, nazvaná „Náboženství de profundis“ se noří do temných hlubin podsvětí, které vytvořila lidská mysl. Zde se autoři nezaměřují na zvláštnosti vybraných neolitických lokalit, ale zkoumají složky západoevropského neolitického náboženství a univerzální pojetí kosmu. Také se dozvíme, co pro tehdejší společnost znamenala těžba pazourku, jaký smysl měly vyhloubené šachty, malované a ryté symboly jejich stěnách, nebo materiál použitý na výrobu nástrojů a zbraní, převážně seker a sekeromlatů. Nepovšimnut nezůstane ani význam křemene, který se v neolitu hojně dovážel a je využíván šamany po celém světě dodnes.

Poslední desátá kapitola s názvem „ Východ je východ a západ je západ“ tvoří závěrečné shrnutí, porovnání raně neolitických osad na Blízkém východě se společnostmi, které vytvořili velkolepé monumenty atlantické Evropy a posouzení roli mysli a náboženství ve společnosti.

Tato kniha je velice zajímavá, pomáhá nám pochopit myšlenkové pochody prvních zemědělců a uvádí nás tak do jejich světa, který byl zcela odlišný, než je ten náš. I přesto, že je velice náročná na četbu a pochopení všech informací, bych ji doporučil každému, kdo se, i třeba jen okrajově, chce neolitem zabývat.