Seminární práce - nedestruktivní archeologie

autor: Barča S.

Nedestruktivní archeologie – povrchové sběry

            Jako téma seminární práce na Velkoplošné výzkumy jsem si vybrala Vlastní názor na zpracování nálezů s tím, že bych se chtěla zaměřit na nedestruktivní archeologii, speciálně na povrchové sběry. Některé jsem i sama absolvovala.

            Archeologie je věda o hmotných pramenech. Zkoumá dějiny od pravěku až do současnosti. Podle metod výzkumu můžeme archeologii rozdělit na leteckou (snímkování z letadel), terénní (povrchové sběry, vykopávky), podmořskou (výzkum ve slané vodě) a podvodní (výzkum ve sladké vodě). Archeologie vytváří pozadí pro poznání historických 
 událostí. Můžeme poznat všední život lidí – jak se živili, co měli za práci, rozpoznáme jejich znalost technologie a archeologie dokládá také některé historické události.

            K jednomu nejvíce rozšířenému typu nedestruktivní archeologie patří prospekce – vyhledávání. Můžeme jí rozdělit na vizuální a průzkum povrchovými sběry. Vizuální prospekcí nám jsou nejvíce patrné valy, nebo lze do ní zařadit leteckou archeologii nebo geofyzikální průzkum.

             Průzkumem povrchovými sběry můžeme nalézat kamenné nástroje, kostěné artefakty, kosti zvířat nebo kovové nálezy. Všechny tyto artefakty se dostávají na povrch při orbě. Orba přemísťuje artefakty z kulturní vrstvy nebo z horních částí objektů na povrch pole.  Sběry zkoumají stopy osídlení skrze artefakty a jejich zlomky rozptýlené na povrchu terénu, nejvhodnější je zorané, nebo čerstvě poseté pole. Sběry může provádět každý. Mapují se tím známé a zjišťují se nové lokality. Upřesňuje se jejich poloha, datování.  Povrchové nálezy nejsou přímým obrazem někdejších aktivit ale spíše obraz současného stavu krajiny.

            Máme některé faktory, které nám ovlivňují, co a kolik toho najdeme. Keramika pocházející do raného středověku po té, co se dostane na povrch  poměrně rychle rozpadá a pochází z nepříliš dlouho narušené archeologické situace. Kamenná industrie, struska a novověká keramika je trvanlivější. Tyto artefakty mohou pocházet i z původního povrchu. Dalším vlivem na nálezy jsou důsledky orby. Na povrch mají šanci se dostat větší a hranatější artefakty. Důležitý je také lidský faktor. Někdo toho vidí v terénu více a někdo méně. A každý také vidí jinak různé artefakty. Velmi důležité jsou podmínky sběru. Když je vlhko, krátce po dešti tak je vidět daleko více nálezů než když je sucho a zaprášeno. Deštěm se mnoho artefaktů omyje a jsou více patrné.  Z hlediska sběrů je nejlepší přelom března a dubna nebo říjen. Podmínky sběru by se měly zaznamenávat.

            Před vlastními sběry by každý ze skupiny měl dostat formulář pro popis oblastí sbírání. S každým by se měli probrat jednotlivé položky na formuláři a popřípadě vysvětlit. Na začátku by se mělo definovat, co se bude zkoumat. Zda se bude uvádět jenom dokumentace v terénu a nálezy se nebudou sbírat. Také je možnost sbírat všechny nálezy. Velmi často se filtruje jenom období, které nás zajímá. Ostatní se nechává na místě.

            Sběry můžeme rozdělit na analytické, sběry v transektech nebo adaptivní vzorkování. Při analytickém sběru se určuje hustota artefaktů. Zvolí se jednotka, prostorový útvar, který definuje pytlík, do kterého se dávají nálety. Prostory pro sběr můžou být různé. Může se zvolit čtverec, který se musí přesně vyměřit a pak celý vysbírat. Tato metoda se skoro vůbec nepoužívá. Nebo se zvolí polygon, který přirozeně odpovídá tvaru krajiny. Každý polygon je pak označen svým vlastním kódem na pytlíku. Může se určit také sběrová linie, což je jednotlivá trasa sběru (1 trasa = 1 pytlík). Zvolí se rozestupy mezi jednotlivými sběrači (ideál je 2-5 m pro 100% vysbírání) anebo se určí liniové úseky, kdy prostřední sběr odměřuje úseky, na kterých se všichni zastaví (např. po 10 m) a zapytlíkují své nálezy. Sběry v transektech se hodí nejlépe na velké ploše. Můžou se tak vzorkovat menší plochy, kdy se určí bod, kolem kterého se udělá určitý průměr (lze představit jako kruh kolem bodu). V místě bodu se zabodne kolík, ke kterému je provázkem přivázán sběrač, aby sbíral pouze v prostoru, který je vymezen. Adaptivní vzorkování také může být velmi efektivní. Prostor se rozdělí na čtverce, které jsou náhodně vybrané. Pokud se ve čtverci vyskytne artefakt, zkoumají se další nejbližší čtverce, ze kterých se artefakt dostal. Takto se pokračuje do doby, kdy se ve zkoumaném čtverci nenachází žádný artefakt.