Seminární práce: Středověký hrad Lipnice nad Sázavou

autor: J. Krpálek

Středověký hrad Lipnice nad Sázavou

         Lipnice (Havlíčkův Brod) - zřícenina hradu na skalnatém hřebeni nad stejnojmenným městečkem. Před téměř sedmi sty léty byl vystavěn na vyvýšenině mezi dvěma kopci, aby jako strážný hlídal celé širé okolí, město Brod s jeho stříbrnými doly a kupecké stezky, které se tímto krajem proplétali, na rozhraní Království českého a Markrabství moravského.

 Historie hradu      

       Hrad byl založen ve 14 století  kolem roku 1310 jednou z větví starobylého českého rodu Ronovců - Lichtenburky. Raimund z Lichtenburka vlastnil nedaleké horní město Německý Brod, které skýtalo dostatek prostředků pro stavbu potřebného sídelního hradu. Vůbec první přímá zmínka o hradě Lipnici se objevuje r.1314, kdy je zmiňován purkrabí Bernard a v roce 1316 Jindřich z Lichtenburka, spolu s dalšími českými pány a jejich osmi hrady, Lipnici zastavil českému králi Janu Lucemburskému za svého příbuzného Jindřicha z Lipé, který byl držen pod zámkem hradu Týřova. V r.1319 se hrad nakrátko dostal do královských rukou a král Jan jej postoupil Jindřichovi z Lipé v úhradu za Žitavsko. Lipnice se tak dostala do rukou nejpřednějšího velmože v zemi, který v té době sloužil již pod pátým králem a jehož rod se významem vyrovnal i cizím knížecím rodům. Po Jindřichově smrti v r. 1329 se vlády nad panstvím ujali jeho synové, kteří v r.1335 na Lipnici hostili samotného krále Jana se synem Karlem. Roku 1376 zastavil král Karel IV Lipnici pánům z Kunštátu   a ti ji r.1379 prodali Vítkovi z Landštejna.

Král Václav IV. přenecha Landštejnům lipnické panství dědičně. Vítkův syn Vilém založil při hradní kapli kolegiátní kapitulu a pod hradem vysadil osadu Vilémovec, která dodnes nese jeho jméno. Po smrti Vilémově zdědila lipnické panství jeho dcera Kateřina, která jej přinesla věnem Čeňkovi z Varntenberka. Čeněk, nejvyšší purkrabí města pražského         a horlivý zastánce mistra Jana Husa, v roce 1415 iniciuje stížný dopis české šlechty Kostnickému koncilu na protest proti upálení Mistra Jana. 6. března 1417 pan z Vartenberka zajal pražského světícího biskupa Heřmana Nikopolského a pod pohrůžkou násilí jej donutil v lipnické kapli vysvětit dvacet husitských kněží. Tato událost později nabyla na významu a o sv.Duchu roku 1482 opět světil na Lipnici kněze protestantský biskup Augustin Sankturienský. Po smrti Čeňkově připadla Lipnice Oldřichovi z Rožmberka.

           Opravdovým vládcem nad Lipnicí se však stal hejtman Táborské jednoty a lipnický purkrabí Jan Smil z Křemže. Oldřich mu nejprve ustoupil a potvrdil mu jeho práva na lipnické panství, ale r.1436 Smila zajal a přichystal mu krutou smrt v hladomorně českokrumlovského hradu. Poté se Lipnice dostala do rukou jiného husitského hejtmana, Mikuláše Trčky z Lípy. Hrad se tak stal centrem panství jednoho z nejvýznamnějších českých protestantských rodů. Mikulášův syn Burian se proslavil již za husitských válek     a později byl věrným straníkem a rádcem krále Jiřího z Poděbrad. V té době také vzrostl pevnostní význam hradu Lipnice jako obranného centra proti nájezdům Jiříkových odpůrců, vedených Zdeňkem ze Šternberka usazeným v nedaleké Jihlavě. Burian II. Trčka z Lípy, syn Burianův, zastával funkci královského podkomořího a za jeho vlády prožil rod Trčků další vzestup. Byl to právě on a jeho syn Jan, kdo Lipnici na počátku 16.století velkoryse přestavěl do podoby pozdně gotické hradní residence.                                                                

 Panství zůstalo v rukou rodu až do r.1561, kdy jej kupil František hrabě z Thurnu. Thurnové hrad výrazně renesančně upravili. Roku 1693 panství získal Jan Rudolf Trčka z Lípy a hrad se tak vrátil do rukou původních pánů. Počátek 17.století byl dobou tragického stavovského povstání, které zapříčinilo konec samostatného Českého království a začátek Třicetileté války. Trčkové, jeden z nejpřednějších protestantských rodů v zemi, se do povstání překvapivě nijak aktivně nezapojili a později dokonce přestoupili na katolickou víru. Syn Jana Rudolfa, Adam Erdman Trčka, spojil svoji kariéru s největším českým vojevůdcem třicetileté války, Albrechtem z Valdštejna a stal se nejen jeho generálem, ale i švagrem. Spolu se svým velitelem byl roku 1634 zavražděn v Chebu na popud císaře Ferdinanda II. Habsburského. Jan Rudolf Trčka zemřel nedlouho po svém synovi 29.září 1634 a s ním zašla i sláva rodu Trčků. Trčkovský majetek, v té době jeden z největších v zemi, byl zabaven a rozdán cizincům bojujícím v habsburské armádě.

  Hrad Lipnici takto získal roku 1636 burgundský šlechtic Matouš Vernier de Rougemont. Roku 1645 obsadila hrad švédská posádka. V r.1646 Lipnici oblehla císařská armáda a po čtyřtýdeních bojích hrad dobyla. Hrad ani městečko se z rány jim uštědřené Třicetiletou válkou, už nikdy zcela nevzpamatovaly. Vernierové se sice ještě snažili panství pozvednout (barokní úprava hradní kaple, městského kostela      a zvonice), ale všechna snaha nakonec utonula v dluzích a v rukou svobodných pánů         z Haymerle. Úpadek malého provinčního panství nezastavili ani jeho další majitelé, kterými byli v 18. a 19.století Palmové a Trauttsmandorffové. Hrad sloužil v té době pouze jako sídlo správy panského velkostatku. Byly zde kanceláře, několik bytů a sklady.

           V neděli 19.září 1869 postihl Lipnici katastrofický požár, jemuž podlehl nejen celý hrad, ale i většina městečka. Vyhořelá zřícenina pak zůstala opuštěná až do r.1913, kdy začala záchrana a obnova hradu. Byl založen Sbor na záchranu hradu Lipnice a roku 1924 koupil hrad za 100,-Kč Klub československých turistů. KČT zajistil zříceninu a otevřel hradní muzeum. Záchranné práce pokračovaly do roku 1953, kdy se hrad stal státním majetkem. V 70. a 80.letech 20.století prošla Lipnice částečnou rekonstrukcí jejíž výsledky jsou odbornou veřejností vnímány rozporuplně. V současnosti je hrad péčí státu a prostřednictvím Národního památkového ústavu v Telči citlivě konzervován a po korekcích některých rekonstrukčních zásahů z minulého století je dále zpřístupňován.

Architektura hradu

 Hrad Lipnice řadíme k hradů s tzv. blokovou zástavbou. To je tip hradu kdy donjon srůstá spolu s palácovými křídly do bloku obklopujícího nádvoří (které má v případě Lipnice nadprůměrné rozměry) a to buď zcela nebo často ze tří stran. Bloková dispozice se začala užívat ve 14. století  a vykazuje množství v detailu odlišných variant. Dosahuje i rozličných rozměrů a Lipnici řadíme vůbec k největším hradům tohoto tipu, při takto velkých rozměrech docházelo k určitému uvolnění a obohacení o další stavby. Tyto uvolněné blokové dispozice představují vrchol mnohostranného a komplikovaného vývoje hradů se čtverhrannými obytnými věžemi ve 14. století. Blokové dispozice však představovali jeden ze zdrojů dalšího vývoje české šlechtické hradní architektury, který se odrazil i v hradní architektuře Karla IV. A ovlivnil i podobu hradů stavěných po husitských válkách.         

     V jižním nároží čela protáhlé dvoudílné dispozice stála obrovská lichoběžníková obytná věž, jejíž nejdelší strana měří 21 metrů. S tímto donjonem srostla do jednoho celku subtilní věžovitá brána. V úrovni druhého patra brány spojoval obě současně vzniklé a navzájem související stavby průchod. Kromě valeně zaklenutého  spodního podlaží byla původně celá věž plochostropá. Na koruně dochovaného nároží jsou doposud patrny konzoly vysazeného ochozu. V nevelké vzdálenosti za pravou branou přepažovala hrad dnes zaniklá hradba. Mezi ní a donjonem na jižní straně nádvoří stála dvoupatrová budova, jejíž zbytky lze rozlišit v mladším pozdně gotickém paláci. Do druhého nádvoří se opět vcházelo věžovitou branou, z níž se dochovala pouze část, tvořící úsek obvodové hradby s patníky a zbytkem sedile. Za příčnou hradbou se obrys hradu rozšiřoval jihozápadním směrem.  Byla sem vklíněna kaple se čtvercovou lodí, koncem 14. století zvýšenou do podoby čtverhranné věže, a dlouhým polygonálním presbyteriem, vysunutým do nádvoří. Oproti ostatní hmotné architektuře hradu působí presbyterium kaple křehkým dojmem. Celou zadní část dispozice vyplňuje velký palác, vyčnívající z obrysu hradu směrem k jihozápadu. N severní straně s ní srůstá další obytná věž, zvaná Samson , v jejímž suterénu se nachází studna. Palác nevznikl najednou. Nejstarší je jihozápadní vystupující trakt, k němuž v nevelkém časovém odstupu přistavěl jiný mistr  severní část s věží. Sklepy mladší části tvoří jediná velká prostora, zaklenutá do lomených arkád. V patře, rozděleném podélně na dva trakty, se na vnější straně nacházeli obytné místnosti, zatímco nádvorní stranu zaujal velký sál. Palác dosahuje úctyhodných rozměrů: přibližně 40×20 metrů. Hrad se dočkal úprav v průběhu a hlavně koncem 14 století  (patří k nim zmíněné zvýšení lodi kaple, hvězdová klenba průjezdu prvé brány, vznikl parkán aj.). Výrazně ho však změnila až pozdně gotická přestavba. Při ní bylo zrušeno vnitřní příčné rozdělení hradu. To umožňovalo vybudovat na jihozápadní straně nádvoří mezi kaplí a donjonem nový, rozměrný a výstavný palác, který představoval výrazné rozšíření obytné plochy hradu. Současně se stavělo i úzké spojovací křídlo mezi kaplí a palácem. Úprav se dočkaly i stávající stavby. Do obytného provozu bylo zapojeno nově zaklenuté prvé patro velké věže, opatřené rozměrným klenutým arkýřem. Již v goticko-renesančním duchu byly následně provedeny úpravy starého paláce a věže Samson. Zvláštní pozornost si zaslouží trčkovské opevnění, pocházející patrně z doby okolo roku 1537. Jeho součástí byly i bastiony, vyplněné zemí. Jedním z nich je pětiboká bašta-zvaná Křenovka-před severovýchodní frontou hradu. Druhá zajišťovala nároží malého předhradí před čelem hradu. Na hrad navazovalo opevnění podhradního městečka. Problémem zůstává datování předsunutého opevnění, zvaná Bílá věž. Tvoří je vejčitý areál na vrcholu oproti hradu, opevněný příkopem. Volně v něm stojí zbytky okrouhlé věže, odpovídající bergfritu.

     Lipnice patří k několika špičkovým a rozsahem velkým šlechtickým hradům uvolněnější  blokové dispozice z počátku 14. století. Ohromný palác a hlavně samostatná kaple jsou citlivým ukazatelem vzrůstu moci a možností šlechtického stavebníka. Pozdně gotická přestavba z hradu učinila velkolepou pohodlnou rezidenci poskytující veškerý dobový obytný komfort. Trčkovské opevnění spolu se současným opevněním Orlíka u Humpolce týchž stavebníků představuje prvý, ještě nedokonalý ohlas staroitalské bastionové soustavy. Jednou z klíčových otázek interpretace Lipnice je otázka doby vzniku Bílé věže. Objekt totiž spíše než dojmem pozdně gotické předsunuté bašty, za níž je běžně považovaná, působý dojmem hradu bergfritového tipu. Řešení zde musí přinést archeologie. Nelze teoreticky ani vyloučit, že by mohlo jít o původní založení, v průběhu 14. století (nejspíš Jindřichem z Lipé) přenesené na dnešní místo. To by pochopitelně nijak nevylučovalo použití starého objektu ve funkci předsunuté bašty pozdně gotického obranného systému.

Literatura

T.Durdík, P.Bolina, Středověké hrady v Čechách a na Moravě, Praha 2001, s. 129

T.Durdík, Ilustrovana Encyklopedie Českých hradů, Praha 2000, s. 334-337

D.Menclová, České hrady-dil druhý. Praha 1972, s. 475-480

D.Menclová, Hrad Lipnice, Praha 1941

T.Šimek, Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve slezsku-východní Čechy, Praha 1989, s. 271-275

A.Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království Českého-XII Čáslavsko, Praha 1997, s. 63-75

F.A.Heber, Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser

F.Musil-Úvod do kastelologie 1.část, Hradec Králové 2006, s. 242-243

http://www.hrady.cz/index.php?OID=205

www.hrad-lipnice.eu