Bitva
u Wogastisburgu
Bitva u Wogastisburgu se odehrála
v letech 631/632 mezi franckým kupcem Sámem, který vedl Slovany a Franckou
říší vedenou králem Dagobertem.
Vítězství Slovanů zajistilo existenci svébytné říše (Lutovský, M. – Profantová, N. 1995, 7).
Sámo, byl francký kupec, který v letech 623 až 624
stanul v čele rozsáhlého útvaru, zahrnujícího teritorium Čech, Moravy,
části Slovenska a zřejmě i Bavorska.
Centrum této říše se zřejmě nacházelo v nížinách kolem řeky Moravy. Pohan Sámo vládl přibližně 35 let
(Čornej, P.
1995, 5).
V roce 631/632 byli na území Sámovy říše přepadení
franští kupci.
Po neúspěšném vyjednávání s vyslancem krále Dagoberta Sichariem, vytáhlo
proti Sámovy několik proudů franckého vojska spolu s Langobardy (Lutovský,
M. 2001, 291). Ti vytáhli ze svého panství
v severní Itálii jako čtvrtý proud vojska.
Díky bitvě u Wogastisburgu nedošlo ke spojení všech šiků Dagobertova vojska,
které mělo patrně vytvořit drtivou sílu schopnou vpádu do centrální oblasti
Sámovy říše.
Samotná bitva u Wogastisburgu podle Fredegarovy kroniky trvala 3 dny
s výsledkem vítězství Slovanů.
Vpádem do Durynska přenášejí boj na franckou stranu hranice. Zde několikrát po sobě plenili
tuto zem, ale poté se vždy stáhli zpět na své území (Lutovský, M. – Profantová, N. 1995, 62-67).
Bitvou u Wogastisburgu převzala na několik desetiletí
slovanská strana iniciativu.
Slované opakovaně vpádávali do Durynska a donutili Dagoberta, aby hledal účinné
prostředky obrany.
Po porážce vyjednával Dagobert se slovanským panovníkem o míru. Dokonce nabízel svojí dceru Sámovi
za ženu.
Ta ho ale odmítala (Lutovský, M.
– Profantová, N.
1995, 68, 69).
Dočasně se také k Sámově říši připojil i lužickosrbský vévoda Dervan se
svou zemí, která byla tehdy již delší dobu poddána franské říši (Beranová, M. 1988, 43).
Použitá literatura:
Lutovský, M. –
Profantová, N. 1995: Sámova říše. Praha.
Beranová, M. 1988:
Slované. Praha.
Čornej, P. 1995:
Panovníci českých zemí. Praha.
Lutovský, M. 2001:
Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Praha.
Mrknete taky:
OdpovědětVymazathttp://www.hradiska.sk/search/label/Wogastisburg
Alamani jsou skythští (Slovanští) králové v Porýní, proto neexistuje návaznost ke Germánům.
OdpovědětVymazatSámo patří k rodu, je pověřený správou Korutan (proto v obrácení Bavorů Slovan) a útočí na něj, neboť jako Dagobertovým Austrasijcům (Francký kočovný kmen přicházející s Góty od Uralu) zmenšuje jejich podíly na mýtném.
Sáma poslouchají, neb je příslušníkem královského rodu se sídlem ve Znojmě a zastává zájmy zdejších.
Langobardi s Alamany jdou namísto boje loupit a dopadá to jak dopadá, neboť Sámovi pomáhají okolní kmeny Skythských Slovanů.
Říše časem končí, neboť je pouhou větví Alamanů, kteří vytlačeni z Porýní ( účastní se boje na podporu Gótů proti byzantským Římanům a jak píše Prokopios, Frankové na žádost císaře onemocní a zradí, ale
dle zpráv Al ma Súdiho jako svobodní nadále vládnou Pomoří.
Bavorové na rozdíl od Langobardů se zúčastnit nemohou, protože ještě neexistují.
Gótská či langobardská říše zde je Aniniova v Nitře, ovládnutím Bavorska se stávají klérem tvořícím nepravou vládu Karlovců ( norských Arnulfů) vznášejících požadavky na kostely v Nitře ( z hlediska svých vlastních výbojů neoprávněné) zároveň s falešnými vůči české polabské kotlině.
Rastislavův syn Bořivoj vládne z Prahy, pro útoky je vláda několikrát přenesená, knížetem nikoli králem se stává havolanský Boleslav, rod je poněmčován, aby Vladislav II odebral moravské církvi nyní coby benediktýnům kláštery, Rudolf I, potomek bavorských Gótů dá úkladně zavraždit Přemysla Otakara II, je zavražděn Václav III, Chvíli vládne než ho vyhodí Jindřich Korutanský či též bavorský, Poté zavraždí i Vladislava Pohrobka a přicházejí zase bavorští Ferdinandové.
O Bílé hoře netřeba až snad, že krom Moravanů do posledního muže bránících zničení Metodějových učedníků přemnozí zradí.
A cesta ke sfalšování dějin je volná, neboť v ohni shoří i soukromé rodové kroniky.