Seminární práce: Středověký hrad Lipnice nad Sázavou

autor: J. Krpálek

Středověký hrad Lipnice nad Sázavou

         Lipnice (Havlíčkův Brod) - zřícenina hradu na skalnatém hřebeni nad stejnojmenným městečkem. Před téměř sedmi sty léty byl vystavěn na vyvýšenině mezi dvěma kopci, aby jako strážný hlídal celé širé okolí, město Brod s jeho stříbrnými doly a kupecké stezky, které se tímto krajem proplétali, na rozhraní Království českého a Markrabství moravského.

 Historie hradu      

       Hrad byl založen ve 14 století  kolem roku 1310 jednou z větví starobylého českého rodu Ronovců - Lichtenburky. Raimund z Lichtenburka vlastnil nedaleké horní město Německý Brod, které skýtalo dostatek prostředků pro stavbu potřebného sídelního hradu. Vůbec první přímá zmínka o hradě Lipnici se objevuje r.1314, kdy je zmiňován purkrabí Bernard a v roce 1316 Jindřich z Lichtenburka, spolu s dalšími českými pány a jejich osmi hrady, Lipnici zastavil českému králi Janu Lucemburskému za svého příbuzného Jindřicha z Lipé, který byl držen pod zámkem hradu Týřova. V r.1319 se hrad nakrátko dostal do královských rukou a král Jan jej postoupil Jindřichovi z Lipé v úhradu za Žitavsko. Lipnice se tak dostala do rukou nejpřednějšího velmože v zemi, který v té době sloužil již pod pátým králem a jehož rod se významem vyrovnal i cizím knížecím rodům. Po Jindřichově smrti v r. 1329 se vlády nad panstvím ujali jeho synové, kteří v r.1335 na Lipnici hostili samotného krále Jana se synem Karlem. Roku 1376 zastavil král Karel IV Lipnici pánům z Kunštátu   a ti ji r.1379 prodali Vítkovi z Landštejna.

Regionální časopisy Libereckého Kraje

autor: J. Krpálek

                                   Regionální časopisy Libereckého Kraje

Sborník Severočeského muzea - Historia Acta Musei Bohemiae Borealis, Historia

    Sborníky vydávané Severočeským muzeem v Liberci vycházejí od roku 1958 a dodnes bylo vydáno celkem 15 čísel, poslední v roce 2008. Sborníky vycházejí nepravidelně, nejedná se tedy o periodikum. Ve Sborníku jsou publikovány materiály o činnostech Muzea. Dále přináší vědecké studie z mnoha oborů jako například archeologie, výtvarného umění či historie. Například článek z prvního sborníku z roku 1958 od Jiřího Kořaly pojednává o slovanském pravěku Libereckého kraje, pátý sborník z roku 1966 pak obsahuje článek od Jindřicha Tomase Stopy pobytu mladopaleolitického člověka v Českém ráji, z novějších pak článek ze sborníku číslo 14, z roku 2006 Petra Brestovanského o archeologických nálezech ze hřbitova u kostela sv. Jakuba v Železném Brodě z roku 2005. Veškeré příspěvky jsou publikovány v českém jazyce se souhrnem v angličtině.

Dějiny pravěku a rané doby dějinné

autor: J. Krpálek

Dějiny pravěku a rané doby dějinné

Vladimír Podborský

    Skripta vyšla roku 1997 na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jedná se o první vydání těchto skript, po kterém následovali ještě dvě, a to v roce 1999 a 2008.  Skripta přímo navazují na předešlé vydání autorových skript, vydaných Filosofickou fakultou, tehdy ještě Univerzitou J.E.Purkyně v Brně roku 1979.

    Nejedná se však pouze o doplnění, skripta jsou kompletně přepracována, doplněna četnějším obrazovým materiálem a rozšířena o (v té době) nejnovější poznatky české i evropské archeologie. To pochopitelně způsobilo značné zvětšení skript. Bylo to dáno jak mnohem větším objemem informací a poznatků o pravěku, tak i zvýšením množství materiálů zaměřených primárně pro studenty bakalářského cyklu archeologie.

    Skripta jsou členěna na 11 hlavních kapitol. Je v ní podán přehled nejstarších dějin střední Evropy od počátků lidstva po raný středověk, tj. v rozsahu cca 1 000 000 př. n. l. až po tzv. dobu mladohradištní (povelkomoravskou), cca 1200 n. l.

Časopis: Zprávy České archeologické společnosti

autor: J. Krpálek

                   Zprávy České archeologické společnosti
                              sdružení archeologů Čech, Moravy a Slezska

    Česká archeologická společnost je občanské sdružení, které sdružuje zájemce o archeologii pravěku, klasického starověku, středověku i novověku, zkrátka všechny, kterým jakýmkoliv způsobem záleží na archeologických památkách a péčí o ně. Je nástupkyní Společnosti čsl. prehistoriků založené roku 1919.

      První ročník časopisu vyšel roku 1957 při ČSAV. V této době byl redaktorem František Kalousek. Periodicita je u časopisu přibližně roční, ale ne vždy je toto dodrženo. Doklad o různé periodicitě nalezneme hned ve 4. a 5. ročníku. Tato čísla vyšla jako součást Sborníku 1 a Sborníku 3. Struktura časopisu tedy není pouze samotný časopis, ale i Sborníky, kterých sice bylo připraveno celkem 5, ale vyšly pouze 4. Sborníky redigoval Josef Poulík. Do časopisu patří ještě doplňková řada časopisu, tzv. Supplémenta. První tři čísla periodika se zabývala ustanovením pravidel mezi archeology, jako je například vzor nálezové zprávy, který mimo jiné nebyl uveřejněn nikde jinde než právě ve Zprávách. Řešily se zde otázky terminologie a další podobné problémy.

Seminární práce: Konvice bronzové

Autor:Lucka Lapáčková

Bronzové konvice 

(zkráceno)
(Obrazovou přílohu stahujte zde)

 ÚVOD

Bronzové konvice, jakož i soubory ostatních bronzových nádob, náležely k předmětům vysoce ceněným. Jejich výskyt počínáme pozorovat již v pozdně halštatském období a zřetelněji v časné době laténské, v prostoru bohatých „knížecích“ hrobů. Produkce bronzových konvic se plynule udržovala až do doby římské.

Tzv. toreutické výrobky indikují nejen významné společenské postavení majitele, nýbrž i důležité obchodní kontakty. Obchod však nemusel být jedinou formou distribuce. Mohlo se též jednat o dary, součásti věna či kořist.

Práce toreutických mistrů se odráží na vzhledu těchto impozantních nádob. Stejně jako čas formoval společnost i na bronzových nádobách je znát vývoj, jenž nám umožňuje jejich chronologické zařazení.

3. PICÍ SERVISY

Již víme, že bronzové konvice reprezentovaly prestižní importy. Z praktického hlediska tyto výrobky pochází z tzv. picích servisů. Jak nápojové soubory, tak i picí rituály či obřady procházely svým osobitým vývojem.

3.1. Eneolit

Tradice picích obřadů všeobecně sahá hluboko do pravěku. Již časně eneolitické kultury organizovaly picí ceremonie specifického rázu. Evžen Neústupný vyčlenil tzv. eneoliticko-bronzový keramický komplex 1 , který se uplatňuje v průběhu časného eneolitu a vyznívá na počátku doby železné. Část tohoto komplexu lze interpretovat jako picí soubory, které zřejmě sloužily k pití piva při slavnostech nebo rituálech. V časném eneolitu sem patří bohatě zdobené džbánky (jordanovské, mladší jordanovské, skupiny jenštejnské, schussenriedské), později nezdobené džbánky michelsberské (Neústupný et al. 2008, 59).

1 Jde o soubor ustálených forem nádob, který obsahuje čtyřuché a dvouuché amfory, poháry, džbánky, hrnky a koflíky, mísy, hrnce a zásobnicové nádoby s nálevkovitým hrdlem a úzkým hrdlem. Teritoriálně je omezen na střední Evropu a jižní Skandinávii. V časném eneolitu je tento komplex charakteristický především pro kulturu nálevkovitých pohárů (Neústupný et al. 2008, 59). 4

Seminární práce: Bronzové meče

autor: Detremar

 Bronzové meče

Úvod

Za téma své seminární práce jsem si vybral bronzové meče. Cílem práce bylo shromáždit co možná nejvíce dostupných informací, jejich utřídění, a následně sestavení ucelenějšího obrazu o této problematice, přičemž tato práce se zaměřuje pouze na dva hlavní typy bronzových mečů týkající se našeho území a částečně i území Slovenska.

Technologie odlévání předmětu

Nejčastější způsobem výroby mečů je jejich odlití do forem, ať už vytvořených z hlíny, metodou voskového jádra (tzv. ztracená forma), nebo do kadlubů, což byl daleko jednodušší způsob výroby.
Ztracená forma
Požadovaný předmět je vytvořen ze včelího vosku, následně obalen jemně plavenou hlínou a poté je forma vypálena. Vosk z formy vypuštěn a na jeho místo se nalije roztavený bronz. Po jeho vychladnutí je forma rozbita (proto „ztracená“ forma – každý předmět je tedy originál), předmět se vyjmut a dále zpracováván. Zlomky těchto hliněných forem se nacházejí velmi zřídka.

Kadlub
Kadlub je jedno či vícedílná forma vyrobená z měkké horniny (nejčastěji to býval pískovec). Formy obsahují negativ požadovaných předmětu a často také otvory pro sesazení více dílů formy k sobě. Nálevní otvor a někdy také odvzdušňovací kanálky pro odvedení plynů z vnitřku formy. Přetlak plynů vznikající při nalévání tekutého kovu do formy by při jejich neodvedení mimo formu mohl ohrozit kvalitu povrchu odlévaného předmětu - tvoří se tzv. lunkry, zjednodušeně řečeno praskliny.
Všechny kadluby byly v době odlévání postaveny tak, aby nálevní otvor směřoval vzhůru a negativy předmětu na formách byly často tuhovány. Nanesený grafit má totiž izolační vlastnosti. K tzv. jednodílným formám byla na straně negativu přisazena plochá deska.