Muzeum v Přerově - recenze

Muzeum Přerov

Stálá expozice s názvem Archeologie Přerovska se nachází v šesti místnostech gotických suterénních prostor západního a jižního křídla zámku v Přerově. Náplní expozice jsou artefakty z období starého paleolitu až po pozdní středověk.

Expozice začíná vystavenou rekonstrukcí života neandrtálské ženy a chlapce. Nad touto rekonstrukcí se nachází informační tabule s přehledem vývoje člověka. Vedle této rekonstrukce se nachází neúplná lebka neandrtálce. Na druhé straně je vitrína s ukázkou kamenných nástrojů z lokality Předmostí u Přerova a informační tabule o období staršího Paleolitu. Toto byl pro mě velice efektivní vstup do expozice už jen proto, že expozici a vstupní dveře spojoval mostek, protože rekonstrukce se nacházela pod úrovní podlahy a protože u levé stěny byla hluboká propast.

V úvodní síni se již nachází předměty z období mladého Paleolitu a je zde tabule, která informuje o osídlení Přerovska. V prvních vitrínách se nachází nástroje z období aurignacienu a zvířecí kosti. Ve vedlejší vitríně jsou vystaveny rekonstrukce loveckých obydlí obecně a rekonstrukce loveckých obydlí dle nálezových situací na Ukrajině. Poslední vitrína v místnosti vystavuje nálezy mikrolitů, kostěných a kovových nástrojů v naleziště Předmostí u Přerova. V každé vitríně v této síni jsou zde ukázány mamutí kosti, či jejich části. Je to jen zlomek nálezu, nález činil až 1000 ks kostí mamutů. Celé této místnosti dominuje rekonstrukce pravěkého stanu a mamutí kel, který byl objeven v roce 2007. Celá tato místnost na mě působila velkolepým dojmem a nemohu tomu nic vytknout.

O knize Hromové klíny a hrnce trpaslíků

autor: Lucka Lapáčková

Hromové klíny a hrnce trpaslíků

Z pokladnice české folklorní archeologie

Karel Sklenář

Kniha Karla Sklenáře je prvním z pokusů skloubit archeologii jako takovou s folklorem, tedy lidovou slovní tvorbou. Pověry, zvyky či pohádky už od antického starověku, můžeme předpokládat i starší výskyt, sjednocovaly myšlení tehdejšího obyvatelstva. Karel Sklenář ve svém díle demonstruje vztah vědy a myšlení prostého lidu tzv. folklorní archeologii, z čehož vzniká vskutku poutavá monografie.

Počátky vzniku folklorní archeologie lze spatřovat již v 19. století. V éře romantismu vznikaly tendence a touhy spojit vědecké hledisko s tím folklorním. Romantičtí archeologové měli snahu poučit nevzdělaný lid o zachování památek, mezi ně patřil i první z českých folklorních archeologů P. Václav Kromlus a vysloužilý farář a ochránce starožitností P. František Rohozecký. Většina z pozůstatků lidských kultur však byla ničena a to z různých důvodů. Lidé byli ziskuchtiví, pověrčiví nebo jen apatičtí.

V úvodu autor líčí obecnou charakteristiku a dějiny vývoje folklorní archeologie, v dalších kapitolách se bude zabývat artefakty, na něž nejvíce dolehl vliv folkloru a nemovitými památkami viditelnými v terénu.

Tedy přejděme k první kapitole a k prvnímu z témat, hromovým klínům. Jak již samotný název napovídá, spojitost s hromem a bleskem byla pro lidové pověry takřka nezpochybnitelná. Celosvětové rozšíření termínu hromový kámen je důkazem všeobecného lidového povědomí o „původu“ tohoto předmětu. Tradice pojmenování sahá také velmi daleko. Vždyť již ve starověku byly tyto kameny využívány k magickým účelům a víra v jejich kouzelnou moc se udržela až do středověku. Přesvědčení o léčebných, ochranných či obecně prospěšných vlastnostech byla v mysli obyčejného člověka hluboce zakořeněna a jen těžko jej šlo přesvědčit o vědeckém účelu artefaktu. Autor uvádí hnedle několik lidových výkladů zrodu hromových kamenů, nicméně z archeologického hlediska se na jejich vzniku přičinil jen člověk. Typologicky se setkáme s broušenými kamennými sekerami, klíny, sekeromlaty, přesleny, výjimečně i paleolitickými pěstními klíny. Z nearcheologických předmětů se mohou objevit i meteority nebo zkameněliny.

Speleologické časopisy

Autor: Lucie Lapáčková, Andrea Zezulková

Časopisy speleologické

Časopisů zabývajících se speleologií vychází v České republice několik.

Prvním a ve své době nejvýznamnějším titulem byl Československý kras. Založil jej Josef Skutil, archeolog, odborník na paleolit a speleoarcheolog, jenž prováděl výzkumy krasových jeskyň. Časopis vydával od roku 1948 Český speleologický klub pro zemi Moravskoslezskou v Brně, a to až do roku 1958, kdy počal vycházet pod nakladatelstvím ČSAV v Praze, v roce 1966 přejmenované na nakladatelství Academia. Zde časopis vycházel desetkrát ročně, až do roku 1990.

K úspěšným periodikům rovněž patřil časopis Stalagmit. Vydavatelem byl Speleologický klub Praha a časopis vycházel po dobu 14 let. Nejprve byl vydáván jako interní tiskovina ČSS, později se stal plnohodnotným a registrovaným periodikem. Jeho vydávání bylo nakonec z ekonomických důvodů zastaveno. Za archeologicky atraktivní článek uveřejněný v tomto periodiku můžeme jmenovat např. text Podzemní Praha (1.) od Vladimíra Vojíře (Stalagmit 2/1985) a jeho pokračování Podzemní Praha (2.) od Vladimíra Vojíře (Stalagmit 3/1985).

Seminární práce: Situly, vědra a bronzové kotle

autor: Andrea Zezulková

SITULY, VĚDRA, KOTLE BRONZOVÉ (A JEJICH SOUČÁSTI např. Ataše)

Na začátku mé seminární práce představím něco málo o získávání bronzu jako suroviny a způsobu výroby, dále se budu zabývat situlami, vědry a bronzovými kotli od doby halštatské po dobu římskou.

Podle předpokladů se domníváme, že surovinu na výrobu bronzu mohla poskytnout kromě alpských ložisek také ložiska cínu a mědi z Krušných hor, zejména v okolí Radovesic, kde byl představen nález polymetalické rudy s obsahem mědi, olova a dalších prvků v kontextu LT A. Uvažuje se o tom, že lokalizace některých hradišť pak souvisela mj. s kontrolou zdrojů mědi a cínu a že některé kamenné artefakty mohly být používány při těžbě a k roztloukání rudy (Venclová a kol. 2008, 42). V Krušných horách v okolí Krupky a také ve Slavkovském lese v západních Čechách se nacházejí celoevropsky významná ložiska cínu. Značný význam také mohlo mít ložisko kasiteritu u Tehova na Říčansku, pokud ještě nebylo v době laténské vyčerpáno (Venclová a kol. 2008, 42). Využívání těchto zdrojů lze sice předpokládat, ale prokázané však není (Venclová a kol. 2008, 73). Podle složení bronzu, zejména obsahu cínu (poměr cínu ku mědi činil nejčastěji 1:9) a také olova, se lišila i teplota potřebná k tavbě. Vyšší obsah olova charakterizuje technologickou inovaci zvyšující tvárnost bronzové slitiny (Venclová a kol. 2008, 73).
Jako kovolitecké dílny bývají interpretovány zahloubené objekty v obytných areálech, v nichž se nalezly hliněné tyglíky, někdy s kapkami bronzoviny, příp. doprovázené také železnou kovářskou struskou a dyznami (Radovesice, Libochovice, Tuchoměřice), (Venclová a kol. 2008, 42). V době římské je těchto dokladů ještě méně. Máme doloženou kovárnu v Berouně, kde byly zjevně zpracovávány i barevné kovy, což předkládají nálezy kousků bronzoviny a strusky ve formě bronzových plíšků. Většina bronzových nádob se neomezuje na jednu kulturu, nýbrž jsou obvyklé na větších územích, zahrnující zhruba hornodunajská a středodunajská popelnicová pole a v současné době se objevují i daleko na severu. Jsou to výrobky specialistů ve zpracování měděného plechu, kteří ovládali nejen technicky tepání a žihání, ale také techniky vybíjené a cizelované výzdoby a ovládali i nýtování, neboť tímto způsobem se připojovala ucha. Dílen nebylo mnoho, takže výskyt bronzových nádob lze většinou uvést ve vztah se směnou na větší vzdálenosti (Pleiner-Rybová 1978, 577).

Seminární práce: Vlasové ozdoby, prsteny, náušnice, zápony

Autor: Katka Hiklová

Spirálovité a drátěné vlasové ozdoby (Noppenring, záušnice), prsteny, náušnice, zápony (kostěné, měděné, zlaté, stříbrné, elektronové, bronzové)

(obrazový doprovod k práci si stáhnětete zde)

1. Úvod

Ozdoby se vyskytují ve společnosti již ode dávna. První šperky můžeme zařadit již do období paleolitu. V této době ale musíme hovořit o špercích převážně z organického materiálu jako kůže, kosti, paroží a podobně. Ozdoby tohoto období lze rozdělit do tří skupin: ozdoby hlavy, těla a oděvu. Ze skupiny ozdoby těla lze zmínit například drobné prstýnky, které byly vyráběny z mamutoviny, a mohly mít otvor pro vsazení kamene. Díky vývoji společnosti se také rozvíjely technologie výroby nejen šperků.

Na počátku neolitu se začíná objevovat tzv. spondylový šperk, což je ozdoba vyrobená ze schránek tlustoskořapatého středomořského mlže Spondylus gaedoropus. V mladším období neolitu byl spondylový šperk vystřídán hliněnými šperky, hlavně korálky, nebo se k jeho výrobě použilo schránek z domácího prostředí a to schránek mlžů a říčních škeblí. Postupný rozmach výroby šperků nastává až na konci eneolitu. Hlavní surovinou pro vznik ozdoby se stává měď. Mezi nejčastější ozdoby se řadí čelenky a záušnice. V době bronzové šperky byly jemněji propracovány a kromě bronzu a drahých kovů hledány k jejich výrobě i jiné látky, zvláště sklo a lignit. Pásové zápony, různé kovové přezky a nákončí byly, vhodným doplňkem oděvu hlavně v pozdních dobách. V době bronzové a halštatské se začínají ve větší míře objevovat opaskové zápony. Od počátku druhého tisíciletí nosili naši předkové kovové náušnice, nejprve z jednoduchého tvaru, později ozdobně propracované. V době bronzové je již plně rozvinutá metalurgie bronzu díky lidu Únětické kultury. Mezi bronzovými předměty dominuje řada jehlic, časté jsou také vlasové ozdoby stočené z dvojitého drátu tzv. „noppenringy“. V této periodě se kromě vlasových ozdob a jehlic začínají postupně vyvíjet náušnice a kruhové ozdoby. Ve starším i mladším období doby železné je měď nahrazena železem, ale objevují se také šperky ze zlata, stříbra nebo bronzu. V době římské začíná být vzácný kruhový šperk, který do tohoto období patřil, kromě spon a jehlic, mezi nejčastější ozdoby těla. Začínají se častěji vyskytovat prsteny a náušnice. I když se Germáni snažili přiblížit Římu podobným stylem oblékání a zdobení, náušnice se u nich populární nestaly. Naopak v období stěhování národů se šperk opět dostává do popředí. Typické jsou prsteny, závěsky, nákrčníky, jehlice, ojediněle i kování opasků. V raném středověku je výroba ozdob na vrcholné úrovni. Typické jsou různé druhy náušnic, závěsků, nákončí opasků, jehlic a podobně. Slovanské ženy kromě drahých náušnic často cizího (byzantsko-orientálního) původu zaplétaly si do vlasů zvláštní záušnice esovitého tvaru, zhotovené z bronzu a stříbra.

Muzeum Hradec Králové - recenze

Autor: Kača

VÝCHODOČESKÉ MUZEUM HRADEC KRÁLOVÉ

Muzeum města Hradce Králové se nachází na adrese Eliščino nábřeží 465. Samotná budova má tři patra, archeologická expozice se nachází v patře prvním, a má trvat až do roku 2015. Expozice s názvem „Královské město nad soutokem“ návštěvníky informuje o dějinách Hradecka od pravěku až po polovinu 18. století. Expozice se nachází ve třech místnostech. Tato expozice také vyhrála II. místo v soutěži o Cenu Gloria musaealis v kategorii muzejní výstava roku 2009.

První místnost začíná úvodní „předsíní“, kde je vystavena tabule s informacemi o nejstarší době dějinné - pravěku. Dále se v předsíni nachází dvě vitríny s paleolitickými  nálezy. Jsou ze vystaveny převážně úštěpy. Nálezy v celém muzeu nejsou rozděleny                     ve vitrínách podle historického období, ale podle lokalit, což se mi moc nelíbí. Dala bych přednost vitríně s artefakty u sebe z jednoho období. V hlavní části první místnosti se po pravé straně nachází neolitický dřevěný „člun“. Ve středu tohoto sálu se nachází vitríny s artefakty z neolitu, doby bronzové, halštatské a doby římské. Je zde vystavena neolitická keramika, bronzové koflíky, unětické náušnice, keramika kultury Lužické, šperky a spony z tohoto období, z doby železné je zde vystavena spona Duchcovského typu, skleněné korálky a opět keramika, například tzv. Plaňánský pohár. Ze slovanského období zde máme vystavenou také keramiku, šperky, nákončí opasku a mince, které se nachází pod zvětšovacím sklem. Toto sklo ale zvětšuje minci tolik, že není moc dobře vidět z boční strany. Kde není zvětšovací sklo je mince rozeznatelná mnohem lépe. Tyto artefakty byly nalezeny na lokalitách Plotiště nad Labem, Předměřice nad Labem, Nové Dvory a Pouchov.

Ve druhém sále se nachází artefakty ze středověku, převážně doby husitské.  Celé místnosti dominuje model Hradce Králové a jeho okolí, který by měl vypovídat o způsobu osídlení, které bylo na tomto území v roce 1419. Samotný model je celý za sklem a po stisknutí dané kombinace čísel se rozsvítí světlo, které označuje kostel, či církevní stavbu, která na daném místě v 15. století stála. Po obvodu místnosti se nachází vitríny se středověkou keramikou, kam patří například hrnec na nožkách, loštické poháry, červeně malovaný džbán, mísa s uchy a pohár s ostny. Část této místnosti je také zasvěcena stavbě jedné z nejvýznamnějších církevních staveb Hradce Králové a to městského chrámu sv. Ducha, jehož stavba započala ve 14. století. První a druhá místnost jsou spojeny uměle vyrobeným průchodem, aby od sebe byly odděleny jednotlivé etapy dějin. Kdyby se tady ten průchod nenalézal, byla by to pouze 1 místnost.

Poslední místnost je zasvěcena novověku a církvi. Můžeme zde najít různé církevní obrazy. Hlavně se jedná o církevní téma Poslední večeře Páně. V centru sálu jsou vystaveny zvony, protože město bylo v tomto oboru vyhlášené. Po obvodu sálu jsou vystaveny vitríny s porcelánem, rytířskou zbrojí, kovovými předměty konkrétně picí servis, dále pak je zde vystavena starobylá skříň a několik truhlic. V zadní části místnosti je ukázáno, jak vypadala sedací souprava z konce 18. století, je zde pohovka, křesla a stolek. V pozadí této scenérie je tabule s textem o 18. století. Naproti této soupravě se nachází 2 vitríny s předměty rovněž ze století 18. a to mince, šperky a různé hygienické nástroje.

Webové stránky tohoto muzea jsou velmi podrobné. Naleznete na nich odpověď na vše, co Vás napadne a každá expozice má svůj odkaz. Na stránkách archeologie se dozvíme, jak expozice vznikala, od kdy do kdy bude trvat, je zde stručný komentář a fotky přímo sálů   i samotných artefaktů.

Celá expozice je doplňována fotografiemi z výzkumů, různých rekonstrukcí či staveb z daného období. Fotografie jsou zvětšené tak, že se zabírají většinu výšky zdi.

Tato expozice se mi až nějaké drobnosti velmi líbila, je zde velmi příjemný personál, který Vám odpoví na cokoli se zeptáte. Určitě bych ji doporučila všem spolužákům.