Pozvánka: Projekt HOMO AKTIV - na cestě k člověku

V projektu Homo Activ budeme společně hledat odpověď, jak jsme přišli k té naší civilizaci. Vyzkoušíte si vyrobit pazourkové hroty, šperk z kosti zvířete nebo založit společenství a dát vzniknout společné hodnotě. Projekt se skládá ze tří víkendových akcí a desetidenní letní školy živé archeologie. Jednotlivé akce na sebe rámcově navazují, což umožňuje užít si je všechny, nebo si vybrat pouze jednu z nich. V programu je důraz na zážitek, tvořivost a pobyt v přírodě. Většina aktivit bude probíhat v EAC Křivolík. Projekt probíhá pod záštitou nadace ThinkBig a Bacrie o.s

Přihlaš se na WWW.HOMOAKTIV.CZ
https://www.facebook.com/events/156264701201797/?fref=ts

Seminární práce: Hrad a zámek Horní Hrad řečený Hauenštejn

autor: Verča Knobová

Hrad a zámek Horní Hrad řečený Hauenštejn

Zámek Horní Hrad, původně středověký hrad Hauenstein, se nachází tři kilometry severozápadně od Stráže nad Ohří v katastru obce Krásný Les, nedaleko města Ostrov na Karlovarsku v Krušných horách. Hrad vyrostl na skalnaté ostrožně nad soutokem dvou potoků v údolí, které se výrazně svažuje z masivu Klínovce k řece Ohři. „Z údolí vine se cesta až ku bráně, která s vedlejším stavením teprve v 19. století založena byla. Odtud se vkročí do dvora, který nemá velké prostory a na všech stranách staveními je zavřen. Na vysokém ostrohu, jehož jižní konec jako stěna spadal, stával palác. Na východní (jihovýchodní) straně býval úřední dům, také v novější době vystavěný, a k severní straně stával bývalý pivovar. Palác býval starodávného díla. Nejstarší a nejznamenitější částí byla velká věž do kruhu založená, která postavena byla na západní straně na skalisku. Při přestavování r. 1878 některé zdi paláce ponechány, ale jižní strana znova vyzdvižena v moderním ´normanském´slohu, čímž dosavadní nevelký palác v prostranný zámek přetvořen. Také ostatní stavení obdržela novou způsobu. Nad touto částí vypíná se hradiště k východu ještě výše, a zde stávalo samostatné opevnění čili hrádek, kterému se v starých pamětech Svrchní hrad říká. Na témž místě stojí kaple r. 1851 vystavěná.“ Tak nám podobu hradu udává k roku 1905 August Sedláček ve svém nesmrtelném díle Hrady, zámky a tvrze království českého.

A teď se podíváme na historii hradu z pohledu nových výzkumů archeologických i těch, které probíhají v archivech.

Počátky hradu Hauenštejn nejsou dosud plně objasněny. Rozbor místního jména Hauenstein, vzniklého z tvarů Haue (tj. motyka, sekera či palice) a stein (skála, v přeneseném významu hrad) v sobě odráží skutečnost, že v okolí hradu probíhala těžba. Jeho poloha střežící soutěsky Ohře na pomezí Loketska a Žatecka v blízkosti saských hranic byla navíc velmi výhodná. Posádka hradu pohledově skrytého za zvlněným terénem mohla úspěšně ovládat pohyb na řece i v jejím blízkém okolí.

Recenze na sborník: Ve službách archeologie

autor: Herčík, Machek

Ve službách archeologie

Sborník Ve službách archeologie vydává Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Archeologický ústav Akadémie vied Slovenskej republiky v Nitře. Celkem bylo vydáno sedm sborníků v letech 1998 až 2006. Byly vydávány nepravidelně, první roku 1998, druhý a třetí v roce 2001, čtvrtý v roce 2003, pátý 2004, šestý 2005 a sedmý 2006. Původně šlo o sborníky z konferencí, později se z nich vyvinulo periodikum. Články jsou vždy česky a mají cizojazyčný souhrn. České popisky u obrázků jsou vždy přeloženy. Na konci každého svazku se nachází obsah. Některé byly věnovány životnímu jubileu významných badatelů.

Sborníky nemají jednotné zaměření. Uspořádání obsahu svazků není vždy stejné. Některé jsou řazeny do okruhů podle zaměření.  Články se zabývají širokým rozsahem témat z oborů archeologie, historie, geologie, antropologie, například leteckou prospekcí, geoarcheologií, egyptologií, metalurgií, paleobotanikou a paleozoologií.

Sborník je složen z odborných článků. Některé články jsou krátké, jiné obsáhlejší. Na konci každého článku je uveden seznam použité literatury. Jsou často vybaveny o obrázky, fotografie a kresby nálezů, grafy, schémata, seznamy vzorků, snímky přístrojového měření. Všechny tyto doplňující informace jsou v barevné i černobílé podobě.

Seminární práce: Štípaná industrie eneolitu v Čechách

autor: Ondřej Herčík

Štípaná industrie eneolitu v Čechách

Štípaná industrie a ostatní

Štípaná industrie je poměrně málo známá, v poslední době je však k dispozici rozsáhlý soubor ze šňůrových hrobů (Kovářová 2005). Zde vznikají dlouhé retušované i neretušované čepele, ale vyskytují se také drobné nepravidelné úštěpy. Poměrně malá část čepelí vykazuje oblýskání, které svědčí o tom, že byly užívány jako srpové nože (jedna čepel, velmi pravděpodobně v násadě, tvořila obvykle jeden srpový nůž).

Štípaná industrie je vyrobena většinou z domácích surovin, ale vyskytují se běžně i importy ze sousedních zemí.

(Neústupný, E. – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M., 2008: Archeologie pravěkých Čech / 4 - Eneolit. Praha)

Starší eneolit

Štípaná industrie

Kolekce štípané industrie nejsou v nálezových souborech kultury nálevkovitých pohárů zvláště bohaté. Převažují různě retušované úštěpy a čepele včetně srpových čepelek, vsazované do dřevěných rukojetí srpů a nožů. Z hrobů i sídlištních objektů jsou známé trojúhelníkovité šipky s rovnou či konkávní bází (příloha 1). Surovinou jsou většinou glacigenní silicity a severočeské křemence, méně porcelanity, křišťál či jiné lokální materiály. Nástroje vyrobené z rohovce typu Krumlovský les, přítomné na Cimburku, prokazují kontakt s Moravou na vzdálenost ca 120 km a čepel z hrobu v Mradicíchč, zhotovená z bíle kropenatého pazourku těženého v okolí polského Świeciechowa, byla do Čech importována na vzdálenost asi 500 km. Styk s jihozápadem, s oblastí Altmühlalb severně od Dunaje, dokládají hrotité nože či srpy z bavorského deskovitého rohovce (příloha 2, 3), nalezené v hrazeném areálu u Makotřas, na výšinných sídlištích Cimburku, Dnebohu-Hradech a jako depot 8 či 9 kusů z Kánína u Poděbrad uložený v nádobě (Vencl 1985, Fig. 40-42, 2000b, 85, obr. 32:1; Pleslová-Štiková 1981c, obr. 5; Zápotocký 1961a, 175, obr. 6).

(Neústupný, E. – Dobeš, M. – Turek, J. – Zápotocký, M., 2008: Archeologie pravěkých Čech/Eneolit. Praha)

Recenze na knihu: Jan Filip - Pravěké Československo

autor: Herčík, Machek

Jan Filip – Pravěké Československo, 1948

Jan Filip byl český archeolog a historik. Zabýval se dobou bronzovou, dobou železnou a keltským osídlením na území Československa. Byl profesorem na Univerzitě Karlově, v letech 1963-74 pracoval zároveň jako ředitel Archeologického ústavu Československé akademie věd. Založil periodikum Archeologické rozhledy, které redigoval 25 let.

Kniha Pravěké Československo byla napsána především jako učebnice pro studenty archeologie, ale může sloužit i širší veřejnosti, která se chce hlouběji ponořit do problematiky pravěku.

Tato monografie se zabývá časovým obdobím od nejstaršího paleolitu po stěhování národů a starší dobu hradištní. Kapitoly jsou rozčleněny na jednotlivá období a dále děleny podle kultur, čímž nám poskytují základní přehled o jednotlivých archeologických kulturách. Odkazuje na předchozí badatele, jako například Jana Erazima Vocela, Pavla Josefa Šafaříka, Jindřicha Wankela, Lubora Niederleho a Josefa Ladislava Píče.

Publikace je vybavena kresbami, fotografiemi, mapami, tabulkami a typovými tabulkami artefaktů. U kreseb a fotografií chybí měřítka, tudíž tato učebnice poskytuje pouze orientační představu o skutečné velikosti artefaktů.

Článek: Acheopark ve Všestarech otevřen

autor: Káťa Hiklová

Archeopark ve Všestarech

Konečně otevřeno

Aneb kromě šampaňského a chlebíčků podáváme malované perníčky

Dne 15. 1. 2013 se otevřely dveře Všestarského archeoparku pro veřejnost. Než Vám však povím o návštěvě všech, kteří se na tomto úžasném projektu podíleli, nechám Vás nahlédnout do zákulisí příprav tohoto dne.

Na tento den se těšil snad každý student katedry archeologie od chvíle, kdy se dozvěděl, že sen pana doc. Tichého se stal skutečností, a že slibované muzeum pravěku opravdu za nějaký čas stát bude. Sice to nějakou dobu trvalo a bylo učiněno mnoho zásadních rozhodnutí, které dozajista ovlivnily vzhled, charakter a prostředí budovy a jejího bezprostředního okolí. Kromě samotného muzea návštěvník mohl zavítat i ven a podívat se do dlouhého neolitického domu, či se šel podívat na archeologickou situaci, kde to vypadá, jako by archeolog právě odešel na oběd. Před touto situací jsou do betonu vymodelované objekty. Tyto objekty by měly v budoucnu sloužit jako trenažér pro studenty archeologie. Do těchto míst budou dány odlité kosti, keramické střepy a depoty. Celé to bude zahrnuto hlínou a cílem bude nálezy objevit a správně začistit.

Bohužel neznám jména všech lidí, kteří se na tomto projektu podíleli, ale musím zmínit hlavně Mgr. Hanku Dohnálkovou a Mgr. Václava Drnovského, bez kterých by dnes tato budova jistě nestála nebo by byla v úplně jiném stavu.

Postupně se dostáváme k našemu datu.

Jak říká pan docent: sraz „studentů vybraných počítačem“, neboli těch, kteří dobrovolně přišli pomoci s otevřením, byl již v 10 hodin dopoledne. Dostali jsme průvodcovské kartičky (které jsme po skončení akce raději vrátili, abychom nepřivedli katedru na buben) a se všemi, co v tu chvíli byli v budově muzea přítomni, jsme si prošli program. Toto samotné upřesňování povinností každého z nás (dobrovolníků bylo kolem 20) bylo dosti časově náročné a sotva jsme se po zběžné prohlídce expozice vrátili na „svá místa“, začali proudit pozvaní návštěvníci.